U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Setkání tradice a dneška nemusí bůt bolestivé
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Topinka
Minulá desetiletí se leckde výrazně podepsala na starých chalupách. V dobrém i ve špatném slova smyslu. Nepěkným zásahem do jejich proporcí jsou trojdílná okna, hyzdící zejména štítové stěny chalup, a pak přístavby a dostavby všeho druhu.
Právě tvar, staletími prověřená hmota starých domů, to je něco, do čeho se při modernizaci sáhnout nesmí,“ připomíná ing. arch. Jan Topinka z pražské architektonické kanceláře DOMY. Stavba nové lékařské fakulty v Hradci Králové, na níž se podílel, získala nedávno první cenu v soutěži Stavba roku. Jde sice o větší „domeček“, než na jaké jsme v našem časopise zvyklí, ale díky tomu, že pan architekt zdědil v Krkonoších chalupu a sám ji rekonstruoval, jsou jeho zkušenosti podnětné i pro nás.
Účelné kompromisy
I když se rozhodneme pro gruntovní opravu nebo rekonstrukci, staré venkovské stavení se nikdy nebude chovat jako novostavba. Vzhledem k jeho zasazení v přírodním prostředí nemůže žádný materiál ani ochranný prostředek zabránit tomu, aby se čas od času neobjevila plíseň, vlhko, škůdci. A když se přece jen podaří z chalupy tu „novostavbu“ udělat, je to hodně na úkor vzhledu. Pokud se někdo snaží tímto způsobem stavení „znásilnit“, měl by je radši zbourat a postavit nové, které se nebude tvářit jako stará chalupa.
Neměli bychom však zapomínat, že žijeme v 21. století. Po nás architektech ani dalších tvůrcích nemůže nikdo chtít, abychom se tvářili, že je 17. nebo 18. století. Jde o soubor myšlení, vztahů, estetiky, funkce, o soubor cítění doby, který dnes nelze suplovat.
Obnovit dům úplně starými postupy a metodami má samozřejmě svou hodnotu. Člověk na to ovšem musí mít hodně času, hodně trpělivosti a hodně peněz. Chalupu nebo chatu má kdekdo, možná i čas a trpělivost, ale ty peníze už často ne. A ti, kteří nemají na umělecké tesaře a umělecké kameníky, jako třeba ve výjimečných případech památkáři, musí jít cestou menšího odporu, levnějších materiálů a postupů. Pak nezbývá, než připustit kompromisy. Protože každý nemá potřebné znalosti a estetické cítění, neměl by se do rekonstrukce pouštět sám, ale minimálně požádat architekta o radu.
S citem i odvahou
Odpověď na otázku, jak a čím se pustit do oprav a údržby není snadná dokonce ani pro architekta. Vím to z vlastní zkušenosti. Pokud se o opravy a údržbu staral otec, chalupa mě moc nezajímala. Teprve když jsem ji zdědil, začal jsem uvažovat o logice jejího členění, které vyplývá z tradičního způsobu užívání, i o vhodnosti materiálů. Ta moje chalupa je totiž proti klasice o třetinu kratší. Do chlévové části zatékalo a protože rodiče neměli na obnovu, spadla – a oni ji zkrátili. Dost dlouho jsem přemýšlel, zda ji dostavět do původního tvaru. Mám dnes naštěstí víc peněz, než měli rodiče, ale nakonec jsem ji vzhledem k nedostatku času nechal dvoutřetinovou.
Dovedu si ovšem představit, že kdybych ji někdy dostavoval, udělal bych zadní část třeba celoskleněnou, když to hodně přeženu. Nebo z pohledového železobetonu a do toho pásové skleněné okno bez rámu, aby byl výhled do kraje. Hodně dlouho by mi trvalo, než bych se pro nějaké řešení rozhodl, ale rozhodně bych ji nedostavoval zcela stejnou, jako byla původně (krávu ani kozy zřejmě chovat nebudu).
Jsem ochotný jít do kontrastů, ale na první pohled zcela poznatelných. Ne kamuflovat novým staré. Mám štěstí, že chalupa není památkově chráněná, protože naši památkáři by byli bezpochyby zoufale proti. Projel jsem švýcarský, francouzský a španělský venkov a vím, že v těchto i dalších západních rozvinutých zemích by tito odborníci naopak souhlasili. Kouzla kontrastu starého s novým se tam hodně využívá a vzniká úžasný dialog materiálů a tvarů. V kamenném zdivu jsou třeba skleněné příčky – a nikdo se nad tím nepozastavuje, respektive nikdo nenutí architekty ani investory opravovat či rekonstruovat stavení tak, jako by žili před dvěma nebo třemi sty lety. Takže památkáři, zdá se, stále studují a v praxi neustrnuli za potřebami života.
Vím, že je těžké operovat s takovými příklady. Ve zmíněných zemích mají několikanásobně vyšší průměrné platy, takže není problém najmout si šikovného architekta. U nás je obvykle těžké sehnat řemeslníky, kteří jsou ochotni vůbec něco dělat. Znám to z Krkonoš. A vím, jak se někteří všeumělové dovedou na stavení „podepsat“. Tím pádem se lidi vrhají do úprav i přestaveb sami. Klobouk dolů před těmi, kteří studují staré i nové technologie a materiály, poradí se s odborníkem a mají odvahu vše citlivě a vhodně uplatnit.
Pak může například vzniknout veranda ze dřeva, skla a ocelových lan, jakou vidíte na obrázku z naší chalupy. Díky ní si konečně vychutnáváme pohled do údolí. Anebo jsem do příčky ze starých trámů vsadil bezrámové skleněné dveře. Ze síňky je krásný světlý prostor.
Co je staré, ať je staré
Zachránit se dá skoro každá chalupa. Navzdory tvrzení zedníků nebo tesařů, kteří ji přijdou zkouknout a řeknou: „To musí jít, bohužel, dolů“ – nikdy není tak zle. Možná se bude zdát, že si protiřečím, ale na opravy, které by neměly být „vidět“, bych volil pokud možno staré materiály. Co má vypadat jako staré, ať je staré skutečně. A to souvisí i s novou výstavbou.
Kdybych si stavěl tradiční chalupu, byl bych tak rigorózní, že bych chtěl použít staré trámy, staré dlažby… Dají se sehnat nejen z bouraček. Jsou i specializované firmy, např. Altea ve Škvorci a řada dalších, které dodají zájemcům staré dřevo, půdovky, okna, koryta, zábradlí, všechno. Postavit zdařilou repliku z nového materiálu je totiž velice těžké. Málokdo trefí správné proporce – poměr štítu, podsady, oken, tloušťku šambrán. Na tom se novostavba vždycky pozná. Nevím, jak to dělali, ale staří řemeslníci to měli „v oku“.
Roubenky z nového materiálu by se podle mě naopak neměly tvářit jako staré. Mělo by být patrné, že je to nové stavení. Bylo by ovšem jen dobře, kdyby některé z nových staveb nebyly na našem území nikdy postaveny. Vkus investorů a bohužel i stavitelů je často prabídný. Kdo je má kultivovat? Asi jenom čas. Není to úkol pro nikoho a zároveň pro všechny, kteří do toho mají co říct. Pro architekty a časopisy, které by měly ukazovat dobré a ne špatné příklady, pro stavební firmy i stavební úřady, kde by měli být vzdělaní úředníci, pro starosty, kteří mají dnes stále jiné starosti, je to úkol pro nás všechny.
Hlavně bychom neměli zapomínat na to, že jsou věci vratné, například dlažba nebo obklad, které mohu kdykoliv vyměnit, předělat, a co je nevratné, co budou příští generace těžko napravovat. Zkrátka než se někdo odhodlá kvůli světlosti podkroví zvýšit chalupu o tři čtvrtě metru, měl by o tom hodně přemýšlet.
Nové a staré v interiéru
Staré a nové se setkává i uvnitř staveb. Doplnit starou skříňkou, křeslem nebo truhlou nový nábytek, bývá pěkné. Pokud takový kus nábytku, třeba i repliku, použijeme s citem. Na to nelze vymyslet pravidlo, musíme posoudit každý kousek, každý interiér zvlášť.
Já se samozřejmě neodvažuju nikomu dávat rady, ale někdy zatrnu, když vidím, co se u nás vnímá jako starožitnost. A když je to „starožitnost“, tak to patří do chalupy. Někomu bývá jedno, že jde o městský kus nábytku, třeba veliký vyřezávaný sekretář, který býval v parádním pokoji honosného bytu… Kvalitní současný nábytek, který je sice v kontrastu s tím tradičním, ale dobře se doplňují, považuji za mnohem přípustnější.
Podobně člověk musí uvažovat i o plotu, který by neměl vybočovat ze stylu, i o venkovské zahradě. Ani tam se kdysi nesekaly „anglické“ trávníky a nesázely rostliny, které nejsou u nás původní. Ale nevysadily by si naše babičky třeba i azalku, kdyby měly možnost? Člověk by se i v tomto případě měl řídit citem. Ostatně – já si chci na stráni pod chalupou udělat poměrně velký rybníček. Ještě si nejsem jistý, taky přece ve venkovských zahradách nebývaly. Ale bude to příjemné…
Popisy k obrázkům
1 Ke stavbě verandy vysunuté z chalupy do stráně na kůlech použil pan architekt dřevo, sklo a ocelová lana, která naznačují spáry roubení
2 Do příčky ze starých trámů vsadil chalupář bezrámové skleněné dveře. Díky nim se dříve ponurý prostor síňky rozsvítil
3 Na detailu si všimněte nápaditého řešení podlahy i zajímavého závěsu dveří
4 Příklad z francouzského venkova dokazuje, že se tady nebojí využívat neobvyklých kombinací zdiva a skla. Původní vrata stodoly mohou dál sloužit jako ochranný prvek (na straně 14)
Autor fotografií: FOTO S. POMAHAČ A ARCHIV
