U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Sen o sklípku
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Wild
Ráno zvonil telefon. Volali ze zaměstnání, že v důsledku nějaké poruchy celý den nepůjde elektřina a že tedy máme volno. Hned jsem začal vzpomínat, doma je třeba udělat to a tamto, mohl bych dnes stihnout všelijaké ty resty, nakonec jsem si však řekl, ale co, půjdu se projít a vyšel jsem do nedalekých luk a polí.Vdechuji vůni podzimu a vzpomínám na uplynulé sváteční dny strávené u kamaráda ve Strážnici a na jeho sklípek. Nebylo by špatné, mít něco takového! Postavil bych si ho na správném místě ve stráni, byl by chráněný před rozmary živlů a kolemjdoucí sousedy by zval k malému zastavení. Nejsem z vinařské rodiny, ale kamarád by mi zpočátku jistě pomohl se stavbou i s vínem. Polní cesta mě zavedla do lesíka, chodím nazdařbůh sem a tam. Už si to přímo vysnívám, útulnou místnůstku, slezinu sousedů, vedou se řeči… a vychutnává se víno! Budu mít dobré víno, ne mnoho, ale chované s péčí a láskou. Jak léta jdou, přikláním se k vínu suchému. V našich krajích, jak už věděli klasici, je takové víno natrpklé, má víc kyselin než ze strání blíže na jih. Musí se počkat na třetí doušek, pak teprve sládne a zlátne tam někde na jazyku jak polibek divoženky. Takové víno budu mít a nabízet sousedům. A oni ho budou chválit, ale jenom opatrně, abych nezpychl. Mezitím koukám, že se polní cesta rozšiřuje, tady už začíná asfalt a támhle obrubník. Vcházím mezi první stavení. Tedy – stavení: mezi velké železobetonové potvory. Bydlím totiž na největším pražském sídlišti. Sen o sklípku je ten tam. Představa, že bych tomuto bohulibému účelu uzpůsobil některou ze sklepních kójí, zavání přinejmenším podivínstvím. Tak nic.Nebo že by přece jen? Dostal jsem nápad. Nakoupím víno a pozvu na večer pár sousedů. Budou se vést řeči. Vždyť lidé si mohou být blízcí i v paneláku.
