Malé ridery na sečení trávy
I sečení trávy může být zábavou, když se při něm povozíme na sedáku malého, ale o to obratnějšího rideru.
Ridery jsou výkonnější než travní sekačky s pojezdem, řídí se pohodlněji volantem, hodí se i na členité trávníky do 3000 m2 a komfortnější typy už pamatují i na připojení další zahradní techniky.
Otočíte se s nimi kolem stromů, s některými i na místě, a na rozdíl od zahradních traktorů se vám naskytne dokonalý pohled na sečenou plochu před sebou. Snadno se vyhnete jakýmkoliv překážkám a díky malé šířce stroje (obvykle do 80 cm) s nimi projedete i zahradními vrátky.
Není rider jako rider
Ridery mají možnost sekat trávu i pod svěšenými větvemi stromů a keřů, dosečou trávu i v místech, kam se traktor nedostane. Zanechávají za sebou posečený pás v šíři 60 až 100 cm. Výšku střihu nastavuje řidič centrální páčkou obvykle od 3 do 9 cm.
Hnací kola s terénním vzorkem vystačí na stoupání terénu asi do 15 %, ale to jen když tráva není přerostlá, vlhká a za volantem nesedí příliš „těžký“ řidič. Tato minitechnika – v cenách od 40 do 120 000 korun – je kompromisem oproti nejméně jednou tak drahým profesionálním frontriderům, které tlačí rotační sekačku se šíří záběru až 120 cm před sebou.
Výkon jednoválcového motoru a konstrukce rámu riderů neumožňuje bohužel připojovat přívěsné vozíky, čističe trávníků, zametací válce nebo sněhové frézy a radlice jako k zahradním traktorům. Výjimkou je designově atraktivní hydrostatický rider Viking MR082, ke kterému lze připojit dvoukolový přívěs nebo vodou plnitelný zahradní válec.
I s nejmenším riderem nasekáte za hodinu trávu až z 3000 m2 a spotřeba benzínu nepřesáhne 1,5 litru „normálu“. Všechny ridery nahánějí posečenou trávu ventilačním systémem do koše na zádi, mohou ji však také proměnit v mulč, který trávník zdarma „přihnojí“. Ridery označované jako „3 v 1“ ji pomocí zadního deflektoru vyřádkují tak, aby se dala sušit na seno.
Za volantem rideru
Nejrozšířenější miniridery jsou poháněny převážně jednoválcovými čtyřdobými motory o výkonu do 10 kW (převažuje Honda, Briggs & Stratton, Tecumseh), spouštěnými ručně lankem nebo tlačítkem elektrického startéru. Rychlost jízdy lze nastavit od 5 do 10 km/h.
Nejlevnější typy používají zjednodušenou mechanickou automobilovou převodovku. Mají volič stupňů (obvykle 3 až 5 vpřed a jeden pro jízdu vzad), pouze spojkový pedál chybí, protože je součástí pedálu brzdového. Zpomalení se děje buď přibrzďováním, nebo přeřazením na nižší rychlostní stupeň (a obráceně). Po uvolnění brzdy se rychlost vrátí na předem nastavenou hodnotu. Vše je nezávislé na rychlosti pohybu nožů žacího ústrojí.
Zejména ženy a starší osoby nemají řazení v lásce a dávají přednost riderům s tak zvaným variátorem, u kterých se pákou volí směr jízdy vpřed-vzad a samotná rychlost se ovládá hloubkou sešlápnutí nožního pedálu, nebo pohybem páky voliče na panelu před sebou. Nejdokonalejší (ale také nejdražší) jsou ridery s hydrostatickou převodovkou, u kterých se rychlost jízdy plynule ovládá jen jediným nožním kolébkovým pedálem – a to jak dopředu, tak dozadu.
U komfortněji vybavených riderů v cenové kategorii kolem 60 tisíc korun lze žací ústrojí elektricky nebo pneumaticky zdvihnout, aby se usnadnilo a zrychlilo bezpečné přejíždění po cestách a v terénu.
Sběrné koše se u nových typů zvyšují až na 300 litrů a jejich vyprázdnění je usnadňováno buď pákou ze sedadla řidiče, stále častěji i elektricky nebo elektrohydraulicky stisknutím tlačítka. Blížící se zaplnění koše oznamují senzory zvukovým signálem.
Některé ridery jsou vybavovány i „tempomatem”, který ulehčuje obsluhu při sečení velkých rovinných trávníků, parků a hřišť. Čištění žacího ústrojí bývá navíc usnadněno propláchnutím vodou z připojené zahradní hadice.
TEXT: ING. JAN TŮMA
FOTO: ARCHIV FIREM