U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Sběratelství je kořením života
Kategorie: Volný čas | Autor: Zdeněk Hrabica
S Václavem Čapkem, bývalým dramaturgem televizní zábavy, jsem se seznámil už v mládí na žírné Hané. Už tehdy bylo zřejmé, že jeho život bude neodlučitelně spojen nejen s televizí, ale i s jeho zálibami.
Dvě ze zálib vyrostly do obrovitých rozměrů. Postupně vyžadovaly odborné znalosti, domácí i zahraniční kontakty a vysokou profesionalitu, včetně znalosti jazyků. Mgr. Václav Čapek je totiž notafilistou, to znamená, že sbírá československá platidla, a také faleristou, tedy sběratelem pamětních mincí, našich vyznamenání, řádů a medailí.
Umění do kapsy
“Už kdysi, když jsem působil v Ostravě, která nikdy nebyla jenom městem uhlí, mě zajímalo výtvarné umění. Zejména grafika, platidla a bankovky, zkrátka ty krásné papírky z počátku minulého století s obrazy Alfonse Muchy, Maxe Švabinského a dalších. Od nich už nebylo daleko k vyznamenáním, řádům, ke krásným blyštícím se odznakům a medailím. V obou těchto koníčcích mi před očima defilovala nejenom historie, ale i nádherná tvůrčí práce. Uvědomil jsem si také, že v životě existují různé etapy – jednou jsi nahoře, jednou dole – a člověk sběratel ty výkyvy snadněji překonává,” svěřuje se člen výboru České numismatické společnosti, pobočky “papírová platidla”, Václav Čapek. “V Ostravě byly pro sběratelství docela dobré podmínky. Při kulturních zařízeních existovaly kluby sběratelů, zpravidla o nedělích se konaly pravidelné burzy, navazovali jsme kontakty. Někdo sbírá platidla s motivy osobností, děl známých umělců, další zajímají dopravní prostředky, letadla, stavby, věhlasné budovy, hrady a zámky, krajiny, zvířata, květiny… Někteří z nás se specializují zase na platidla z jiného materiálu, než je papír. Pro každého sběratele jsou platidla tou nejmenší grafikou, vlastně uměním do kapsy,” volí Václav Čapek pěkné přirovnání.
Kopie a padělky
S úžasem si prohlížím kopii nejstarší dochované bankovky světa, pocházející z Číny. Je z období dynastie Ming (1368 – 1644), má rozměr 220 x 340 mm a byla vytištěna dřevorytem na morušovém papíru. Jde o 1 KUAN a má hodnotu 1 000 hotových peněz (mincí). Už tehdy se oznamovalo, že kdo padělá papírové peníze, bude sťat. A kdo padělatele oznámí nebo zatkne, obdrží 250 taelsů ve stříbře a celý majetek padělatele! Víte o tom, že platidla bývala také z plátna, hedvábí, sametu, z kůže, ze dřeva nebo i ze železa či z hliníku? Výjimkou nebyla a dodnes nejsou ani nouzová platidla. Třeba pro vojáky, zajatce v zajateckých táborech nebo pro chovance polepšoven. Existují také poukázky na odběr zboží a třeba nyní rozšířené stravenky. V dějinách platidel se objevily dokonce úmrtní peníze, které se vkládaly buď do rakví nebo na cestu nebožtíkům, posměšná platidla a hrací peníze. Zvláštní a velmi zajímavou kategorii tvoří padělky (Napoleonovy padělky, německé padělky anglických liber, vyráběné v koncentračních táborech, stejně jako dobové padělky). K nejčastěji padělaným našim platidlům patří první papírová stokoruna s datem 15. 4. 1919.
Jsme světovou velmocí
“V papírových platidlech náležíme díky jejich grafické a estetické úrovni ke světové velmoci. Na jejich tvorbě se podíleli významní umělci – Alfons Mucha, Alois Mudruňka, František Kysela, Max Švabinský, Karel Svolinský, Albín Brunovský, Jaroslav Lukavský a v posledním období Oldřich Kulhánek. Podíleli se na ní i naši největší rytci, které si dokonce půjčovali i bankéři ze zahraničí. Máme také skvělou tiskárenskou základnu, tiskla se tady platidla i pro mnoho států světa. Také Rusové patřili v tvorbě platidel už za cara k významným zemím, a to hlavně díky Orlovovi. Vymyslel to, čemu se dodnes říká Orlovův pestrotisk (byl použit i na našich bankovkách: na 100 Kč s datem 10. 9. 1931 a na 1000 Kč s datem 25. 5. 1934 – ta byla také oceněna jako nejzdařilejší evropská bankovka). Známý je například ruský rubl z roku 1898 s podpisy šéfů a mnoha podpisy pokladníků, včetně pokladníka Bruta, který jako velký karbaník zpronevěřil státní peníze a v roce 1910 se oběsil. Jak známo, provaz oběšence přináší štěstí. V Rusku a v části Polska přenesli tuto pověru i na bankovky, a tak se onen rubl nosil v peněženkách jako talisman. Údajně rozmnožuje peníze,” poznamenává sběratel a dává mi nahlédnout do své peněženky. I on v ní má historický rubl.
Sběratelské rarity
Prohlížím si i sběratelské rarity, bankovky popsané nejrůznějšími vzkazy nebo poznámkami o nalezení. Obdivuji se pečlivosti, která patří k prvořadým podmínkám záliby Václava Čapka. A tak mohu číst například na papírové desetikoruně z roku 1920: “Tohle je poslední pětka, až ta nebude, nebudu i já.” Anebo na jiné: “Darovaná od maminky 1929”. Dvacetikoruna z roku 1926 má zase na lícní straně: “Dne 14. listopadu 1930” a na rubu: “Na památku mamince – první výplata.” Mezi sběrateli se často vypráví o zrodu jedné z nejkrásnějších bankovek z roku 1931, té stokorunové, na níž byl Švabinského obraz odhalené ženy se všemi jejími půvaby a Masarykův portrét. Návrh této stokoruny schvaloval československý parlament poměrně dlouho. Kritikové namítali, že by mohly být nemravně uhranuty děti. Nicméně se došlo k závěru, že tak velký obnos, jako je stokoruna, se dítěti do rukou nedostane – a problém byl smeten ze stolu. O mnoho let později, před rokem 1988, zase panovaly rozpaky nad portrétem Komenského od Albína Brunovského pro připravovanou dvacetikorunu. Tehdejší kompetentní funkcionáři ÚV KSČ a státu váhali, zda je to vhodné pro renomé socialistického státu, když jde o náboženského činitele. Brunovský nakonec musel Komenskému jeho biskupskou čepičku alespoň zmenšit. A ta dvacetikoruna získala titul nejkrásnější evropské bankovky. Stejný autor měl problémy i v listopadu 1989. Na pokyn shora totiž vytvořil stokorunu s portrétem Klementa Gottwalda! I ona však má svou dobrou sběratelskou hodnotu.
Vyznamenání a řády
Samostatnou kapitolou Čapkova sběratelství jsou československá vyznamenání a řády, pamětní medaile a odznaky od roku 1918 do současnosti. Zcela určitě si nejvíce cení těch, která jsou spjata se vznikem Československé republiky a s činností československých legií. A také těch, jimiž bylo oceněno hrdinství v boji proti fašizmu. K vzácným patří vyznamenání národní gardy, kterou založil Karel IV. a která existovala až do
2. světové války! Zachovala se její vy-znamenání ještě z doby první republiky (po válce se z národní gardy stal Svaz brannosti a po něm Svazarm). “Měl jsem v životě velké štěstí, že jsem poznal jednoho z největších našich a světových odborníků – Václava Měřičku. S ním se faleristé scházeli v České společnosti drobné plastiky,” vzpomíná sběratel, mezi jehož nejcennější exponáty patří řád, vytvořený pro legionáře v Rusku podle Štefánikova návrhu. Údajně jej nakreslil kružítkem. Československá vyznamenání všech dob patří dodnes k nejkrásnějším. A je krásné nad nimi vzpomínat.
***
1) Politické rozepře provázely i nejkrásnější platidlo Evropy roku 1988; Albín Brunovský musel Komenskému zmenšit biskupskou čepičku…
2) Na protektorátních bankovkách se často objevují i nápisy a upomínky
3) Václav Čapek s částí svých sbírek
4) Čsl. válečný kříž z 1. světové války (založen dekretem provizorní čs. vlády v Paříži)
5) Řád Sokola z roku 1918 navrhl s použitím kružítka M. R. Štefánik
6) Francouzsko-československá pamětní medaile města Darney (1948)
7) Medaile Za československou svobodu, vydaná v roce 1917 v New Yorku pro krajany žijící v USA
8) Pamětní kříž 2. jízdního pluku ruských legií ve tvaru tlapatého kříže (zal. r. 1948)
9) První papírové platidlo na světě vzniklo v Číně
FOTO JOVAN DEZORT
