U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Šambrány
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
Již několikrát jsme se na stránkách časopisu věnovali problematice oken. Není pochyb o tom, že jejich kvalita bezprostředně ovlivňuje celkový vzhled domu. Podívejme se však dnes na jejich nejbližší okolí – lemy okolo oken.
Původ ostění i šambrán můžeme vystopovat ve slohové architektuře, která byla po celou dobu historie vzorem pro lidové stavby. Již na našich nejstarších vesnických staveních pozdně středověkého původu nacházíme jednoduchá kamenná ostění, inspirovaná gotikou. To platí i pro renesanční sgrafitové či malované pasparty.
Typickým rysem používání určitých slohových prvků na lidových stavbách je ale určitá časová prodleva mezi jejich použitím na zámcích, kostelech či měšťanských domech a aplikací na venkově. Tak například typická renesanční ostění s římsičkami, jimiž se zámecké stavby opatřovaly v 16. a počátkem 17. století, se na vesnických stavbách objevují v dřevěném provedení až do počátku 19. století.
Nejsou jenom pro ozdobu
Funkce lemů okolo oken je dekorativní i ryze praktická. Okna s bohatě profilovanými šambránami či ostěním působí na průčelí mnohem honosněji. Kamenná ostění ale současně chrání hrany otvorů před poškozením a umožňují snazší zasazení dřevěných rámů okenních výplní. Svou funkci mají, nebo alespoň původně měly, i nadokenní římsičky, které okno chránily před deštěm.
Použití konkrétního typu ostění či šambrán závisí i na regionálních souvislostech. V oblastech s dostatkem kvalitního, snadno opracovatelného kamene (nejen pískovce, ale i žuly) jsou okenní ostění běžnou součástí venkovských staveb, obytných i hospodářských. Tam, kde kámen těchto vlastností chybí, bývají často ostění vyzděná z cihel a opatřená navenek omítkovými šambránami. A samozřejmě v oblastech s převládající roubenou či hrázděnou architekturou nacházíme zárubně trámkové.
V bohatších zemědělských regionech bývají výstavnější a zdobnější domy opatřené často dosti složitou architektonickou výzdobu okenních lemů. Jsou ale i oblasti s převládající zcela střídmou zástavbou, kde mají domy okenní otvory bez jakéhokoliv „architektonizování“, případně se zdobení omezuje na jednoduchý utažený lem – paspartu.
Než se dáme do oprav
Řádné opravě okenních prvků by měl předcházet alespoň jednoduchý průzkum. V případě kamenných ostění je vhodné zjistit, zda byla v minulosti natřena. Kamenické prvky se totiž v minulosti velmi často natíraly. Buď shodnou barvou jako zbývající plocha průčelí, nebo i odlišným odstínem. Bylo to dáno mimo jiné tím, že z kamene se mnohdy vyráběly jen exponované prvky (parapetní římsičky, nadpraží), zatímco zbývající část ostění mohla být vyzděna z cihel a vytažena v omítce. I když už na ploše kamenného ostění žádný nátěr není, lze jeho zbytečky obvykle vysledovat ve skrytých záhybech.
Častá móda „odrhnutí“ kamenických článků až na holý kámen je proto zásadně nesprávná. Ostění pak „plave“ bez logických souvislostí uprostřed fasády, navíc při pokusech o sejmutí nátěrů nezřídka dochází k poškození kamenického článku a úbytku hmoty původního kamene. Obnažené kamenné prvky z porézního materiálu je vhodné ošetřit vhodným konsolidačním prostředkem, např. Porosilem.
Způsoby rekonstrukce šambrán
Specifický postup vyžaduje samozřejmě oprava okenních šambrán. U jednodušších tvarů (pásové či lištové šambrány, utažené pasparty) si vystačíme s běžnou zednickou opravou. Je nutné dbát na dostatečně „živý“ vzhled, strojově uhlazené rovné prvky vypadají nepřirozeně.
K opravě bohatěji profilovaných šambrán a složitěji tvarovaných dekorativních prvků je nutné pozvat zkušeného štukatéra. Pokud byl dům již v minulosti opravovaný, vyplatí se udělat do profilace drobnou sondu. Předchozí, neodborně prováděné opravy totiž mohly přinést zkomolení původního profilu, nebo mohly překrýt původní složitěji tvarované ozdobné prvky.
Profilované omítkové šambrány by se měly správně „táhnout“ za pomocí šablony, vyříznuté z plechu, obdobně jako třeba římsy. Je sice možné vyrobit šablonu i z jiných materiálů, zaručujících vcelku uspokojivý výsledek, ale pravověrní řemeslníci se jim vyhýbají. Tvar profilu šablony lze získat buď odlitím „negativu“ ze sádry či jiného vhodného materiálu, nebo proříznutím původního profilu a překreslením jeho tvaru na zasunutý karton či překližku. Odměřování profilu ani jiné způsoby nelze považovat za přesné.
Kompromisní variantou je použití odlitků (prefabrikátů) šambrán ze sádry. Lze je použít hlavně v případě, když se původní výzdoba nedochovala, nebo je známá jen z otisků či starších fotografií. Za těchto podmínek lze i z dostupných sádrových profilů vytvořit přijatelné členění fasády. Ostatně sádrové (a před nimi keramické) odlitky se používaly na průčelích vesnických staveb již od první poloviny 19. století. Odlitky z polystyrenu ale raději nechme stranou, nepatří rozhodně mezi tradiční materiály a proto se jimi nebudeme blíže zabývat.
Barevnost šambrán
Pro povrchovou úpravu okenních šambrán existují v podstatě tři varianty. Vždy bychom se měli přidržet té, která je na stavbě doložena. První, i když nejméně častou možností, je ponechání celého průčelí i se šambránami v přírodní barvě omítky (tento postup je doložen zejména ve druhé polovině 19. století a v první třetině 20. století). Druhou možností, typickou rovněž pro stavby tohoto období, je opatření průčelí monochromatickým nátěrem. Zdobné prvky včetně šambrán se tak uplatňují jedině svou plasticitou a průčelí působí jako celek velmi jemně.
Konečně třetí a patrně nejpoužívanější variantou je barevné odlišení šambrány od plochy průčelí. Nejčastější a nejosvědčenější je kombinace bílé a okrové, event. teple žluté barvy. Možné je však použít i další barevné varianty, pokud jsou na průčelí doloženy. Barvy by rozhodně neměly být příliš kontrastní. Také je nutné vyvarovat se nepřirozených odstínů, jako jsou fialová, tyrkysová nebo jasně zelená (ale o barevnosti podrobně až někdy jindy). Poměrně častou chybou, zejména v případě odsazení okna za líc průčelí, je změna barevného odstínu na hraně šambrány; paleta by měla být ve většině případů až k okenní výplni opatřena stejným nátěrem jako vlastní šambrána.
Nejjednodušším řešením je lemy pouze vymalovat – čili vytvořit pasparty. I když se tento způsob v minulosti z úsporných důvodů používal, je vhodné s ním šetřit. Zdaleka ne všude se totiž malované lemy hodí. Pokud ale byla okna původně doplněna plastickými články a v současné době nepřipadá v úvahu jejich plnohodnotná obnova, pak lze zvolit i toto „nouzové“ řešení.
***
K opravě průčelí
* Výzdobné prvky průčelí je při opravě památkově chráněného stavení žádoucí vždy restaurovat. Pokud je s ohledem na stupeň narušení nelze zachránit, je nutné nahradit je totožnými ze stejného materiálu.
* Zaniklé prvky výzdoby průčelí lze rekonstruovat jen při existenci průkazné dokumentace (starší fotografie či pohlednice, kresby, případně sejmutá šablona).
* Dochovaná průčelí je nepřípustné doplňovat o nové výzdobné prvky, i kdyby byly odvozeny z místní tradice. Znamenalo by to falšování dokumentární hodnoty stavby.
* Pokud je třeba zapojit dříve nevhodně zmodernizovanou stavbu (stěna je hladce omítnuta) do okolního kontextu, právě tradiční, klasicky členěná okna jsou k tomu nejlepším prostředkem. Jsou-li okolní objekty tvaroslovně bohatší, lze uvažovat o nějaké formě členění průčelí, které bude vycházet z místní tradice, bude však od originálních projevů v detailu odlišitelné (půjde např. o navršení říms či lizénových rámů nebo pilastrů). Okenní otvory lze orámovat buď malovanou nebo hlazenou paspartou, popřípadě plochou štukovanou šambránou. Je nutné respektovat pravidlo, že dolní okraj okenního otvoru musí v takovém případě vždy lemovat podokenní římsa nebo čtvrtá strana pasparty či šambrány.
* Zásadně nevhodné je rámovat okna zděných nebo omítaných stěn dřevěnými lištami, často ozdobně tvarovanými po vzoru výzdoby staveb roubených. Nelze povolovat ani zvýrazňování okenní otvorů keramickými, zejména glazovanými obklady, stejně jako obklady kamennými.
(Podle brožury Principy péče o lidové stavby – Věra Kučová, Pavel Bureš SÚPP 1999)
CO JE CO NA FASÁDĚ?
Měli bychom si ještě ujasnit, jaké lemy okolo oken, popřípadě dveří, na venkovských stavbách najdeme. Co se vlastně skrývá za pojmy šambrána, ostění, špaleta či zárubeň? Šambrána je označení pro plastický omítkový (štukový) lem okolo okna, nejčastěji jednoduše profilovaný. Často může mít podobu širokého pásu obíhajícího okolo otvoru, nebo naopak tenké lišty – pak jí říkáme šambrána pásová nebo lištová. Pokud je okenní otvor rámován opracovanými kamennými kvádry, říkáme jim ostění. Ostění může být bez profilace, nebo okosené či složitěji tvarované. Časté bývá opět ostění s plastickou lištou po obvodu. Někdy je okno zasazeno do mělké vpadliny. Plochému, v omítce utaženému pásu, nebo malovanému lemu se říká pasparta. Jakousi obdobou kamenných ostění jsou u dřevěných staveb trámkové tesařské zárubně. Ty mohou být zdobené samy o sobě, nebo jsou ještě kryty dekorativně vyřezávanými obložkami nejrůznějších tvarů. Jsou zase obdobou okenních šambrán (dřevěným stavbám se dnes ale věnovat podrobněji nebudeme). Starší okna bývají často doplněna v překladech nadpražními římsičkami z kamene, omítky, nebo ze dřeva. Někdy se římsičky objevují i v parapetech. U honosnějších staveb se lze setkat s různě bohatou dekorativní výzdobou nad okny, případně i okolo oken. Zde je již košaté architektonické názvosloví natolik komplikované, že pouštět se do stručného výčtu všech typů ornamentů ani nemá smysl. Jen připomeňme, že výzdobě nad oknem či dveřmi se obecně říká krásným italským slovem supraporta. Pokud jde o výzdobu jen nad oknem, pak je to suprafenestra.
Popisy k obrázkům
Bez bílých šambrán a dalších ozdobných prvků si např. jihočeskou architekturu nelze ani představit
Průzkum může pod mladšími úpravami objevit zbytky původního, mnohem bohatšího členění
Bíle natřené utažené omítkové pasparty
1 Kvalitně obnovené průčelí, na němž byly podle místních vzorů doplněny zbytky zaniklé výzdoby, včetně šambrán. Průčelí je sceleno vápenným monochromatickým nátěrem okrové barvy, štukové prvky se tak uplatňují jen svou jemnou plasticitou
2 Příklad obnovených jednoduchých lištových šambrán okolo štítových okének
3 Vzácný doklad malované renesanční pasparty na okně sýpky usedlosti z Písecka
4 V oblastech režné opukové architektury (Rakovnicko) se často používala ostění, dekorativně vyzděná z neomítaných cihel
5 Příklad pozdně gotického kamenného ostění bohaté usedlosti ze Slánska. Původně byla ale kamenná ostění zpravidla scelena nátěrem s ostatní plochou průčelí
6 Bohatší plastické zdobení šambrán s typickým motivem „penízků“, obvyklým zejména v podhůří jihočeské části Šumavy
7 Příklad obnovené okenní šambrány s bohatší profilací
8 Chybně vyřešený okenní otvor může vzhledově narušit opravené průčelí. Pásová šambrána je i s výzdobou nad oknem opatřena kontrastním nátěrem sytě modrého odstínu, tradičními barvivy nedosažitelného. Další chybou je nevzhledná vyklápěcí okenní výplň, členěná falešnou mřížkou a osazená v hloubce špalet
Detail sádrové raznice, určené na „obtiskování“ plastických ornamentů do omítky
Tažení omítkového profilu šambrány pomocí šablony
Postup tažení římsového profilu pomocí šablony; shodným způsobem se „táhnou“ i složitěji profilované okenní šambrány
Štukatér při práci – obnova výzdoby v parapetu okna
Autor fotografií: FOTO AUTOR, E. VYLETOVÁ A J. ŽIŽKA
