U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Šálení lesní paseky
Kategorie: Volný čas | Autor: Jan Rys
U člověka vyvolává prosluněná lesní paseka svým klidem a na první pohled mírumilovností pocit “božské” pohody. Krouží tu pestrobarevní motýli a nepřeberné množství dalšího hmyzu, přilákaného sem vůní bylin. Bezstarostná nálada tu ale panuje jen podle lidského měřítka.
Zasvěcení pozorovatelé přírody vědí, že je to šálivý pohled. Už první kroky na pasece nás mohou přesvědčit o opaku. Vidíme tu dravce z hmyzí říše – budou se zde tudíž odehrávat nevybíravá dramata mezi lovci a lovenými. Na vyšších osluněných pařezech tu a tam sedí mimořádně robustní, ale štíhlé, do žluta ochlupené mouchy s dlouhýma nohama. Vpředu na hlavě mají posazeny dvě velké působivé oči a mezi nimi se vyjímá silný špičatý sosák. Jsou to nenasytní dravci hmyzího světa – roupci. Vrtí se ze strany na stranu a bystře otáčejí hlavu za každým letícím hmyzem. Zpozorují-li svou šanci, bleskově vystartují k pronásledování vyhlédnuté kořisti. Když oběť dohoní, uchvátí ji do silných předních nohou a vmžiku nabodnou na ostrý sosák. S úlovkem se vracejí zpět na svůj posed na pařezu, kde začnou hmyz vysávat. Skončí, až když z něj zůstane jen nestravitelný tělesný obal. Ten odhodí a opět zaujmou vyčkávací postoj lovce. Roupci tak dokážou neúnavně lovit celý den. Troufají si útočit i na tvory, kteří jsou na svou obranu dobře vyzbrojeni – na včely, vosy, ale i na dravého svižníka s kusadly. Takovou kořist si drží v dlouhých nohách daleko od těla, než ji v příhodném okamžiku nabodnou na sosák. Při vší té dravosti nezapomínají roupci ani na milostný život. Když sameček zahlédne ve své blízkosti prolétat samičku, vystartuje k ní s nabídkou milostných hrátek. Prohánějí se při tom v širokých kruzích vysoko nad pasekou. Jakmile pár zamíří k zemi, milování je přijato. Usadí se na pařezu nebo kameni, kam svítí hodně slunce, a provádějí chvíli jakýsi laškovný tanec, než se k sobě připojí zadečky. Upadnou do netečného klidu, trvajícího mnohdy dlouhé minuty. V naší přírodě žije asi sto druhů roupců. Správně určit jejich totožnost bývá obtížné i pro zkušeného entomologa. Nesnadné je také je chytit. Jsou ostražití a blízkost člověka nesnášejí, odlétají před ním vysoko do korun stromů. Nejhojnějším druhem na lesních světlinách bývá roupec žlutý, dosahující délky téměř 2 cm. Na kořist číhá na sluncem vyhřátých pařezech, kamenech nebo silných kmenech stromů. Nesvítí-li sluníčko a úlovku je málo, vyhledávají si jej na květech rostlin. Pro přírodu jsou roupci užitečnými tvory, pochytají totiž spoustu škodlivého hmyzu, hlavně v době jejich přemnožení. I larvy roupců jsou prospěšné. Žijí v chodbičkách hmoty lesních stromů a loví zde larvy pilořitek nebo tesaříků.
***
Roupec vysávající svou kořist
FOTO AUTOR
