S vůní starých časů

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

V ložnicích lze přitopit radiátory napojenými na tepelné čerpadlo

Před dvaceti lety byste velkému domu stojícímu osaměle před obcí Růžová na Děčínsku věnovali jen malou pozornost. Byl šedý, tu a tam oprýskaný, s neupraveným okolím. Ale v prvním desetiletí nového milénia se začal měnit.

Právě osamocenost starého domu uprostřed polí a lesů přitahovala a okouzlovala jeho současné majitele. Přestěhovali se do krajiny Českého Švýcarska z Teplicka asi před třiceti lety a při toulkách zdejším krajem občas tu smutnou stavbu míjeli. A říkali si, že by bylo pěkné jí vrátit život a kouzlo starých časů. Když se v roce 2002 objevila na dveřích cedule s nápisem „na prodej“, nezaváhali.

Na pozemku nechybí rybníček i atrakce pro děti – domek se skluzavkou, trampolína a stromový domek. Foto: František Vaňásek

S láskou k tradici

Úcta k předkům a náklonnost ke starým věcem nové majitele spojuje. Helena stále vzpomíná na zážitky z dětství, které strávila ve starém mlýně svých prarodičů pod Krušnými horami. Později měla možnost při své práci ve vedení globálních firem poznat, s jakou láskou pečují vlastníci například v Anglii nebo ve Francii o staré domy a jejich vybavení. „Některé jsem navštívila. Jsou z nich stylové hospůdky, penziony nebo prostory pro firemní akce. Jejich interiéry mi doslova učarovaly,“ přiznává. „Petr je stavař a těšil se, že tady využije svých bohatých zkušeností. Ale přesvědčil se, že rekonstrukce starého stavení se nedá svou složitostí se stavbou nového domu srovnávat,“ pokračuje naše hostitelka.

Dnes se používá výhradně vstup ze zahrady. Foto: František Vaňásek

Dům prý postavili už kolem roku 1846 místní obyvatelé německé národnosti. Fungoval jako selská usedlost s opravnou zemědělských strojů, byla tu také kovárna, a dokonce hospoda s tanečním sálem. Po vysídlení Němců po 2. světové válce tady měli základnu lesáci. „My jsme dům koupili od lidí, kteří ho získali v restituci jako náhradu za jinou nemovitost. Ale bylo zřejmé, že si k němu nevytvořili nějaký bližší vztah,“ komentuje Helena.

Vstupní přístavek ze dvora nahradil starý, který byl ve špatném stavu. Foto: František Vaňásek

Zpřístupnit krásu i ostatním

Hned od počátku bylo jasné, že v domě bude dostatek místa nejen pro rodinu, ale i pro případné zájemce o pobyt ve zdejší krásné krajině. Dochovalo se tu mnoho roubených podstávkových i hrázděných chalup, a proto se majitelé rozhodli vtisknout tento styl i jejich domu. „Kreslili jsme si společně obrázky, až jsme se shodli na jeho konečné podobě. Stavba má v interiéru v patře pod omítkou hrázděné zdivo, tak jsme tomu ‚jen‘ přizpůsobili jeho vnější podobu.“

Pískovcový sklep čeká ještě na další úpravy. Foto: František Vaňásek

Štěstím bylo, že se rekonstrukce ujal pán domu se dvěma syny. „Kromě střechy zvládli veškeré práce sami, někdy s pomocí kamarádů nebo rodinných příslušníků,“ říká naše průvodkyně. Co bylo možné, snažili se zachovat původní. To platí o krásných dřevěných podlahách ze širokých prken, která stačilo jen zbrousit a opatřit nátěrem, a většině dveří. Okna však bylo nutné vyměnit. Pan Tichý, truhlář ze sousedství, udělal opět dřevěná, se stejným šestitabulkovým členěním.

Vstup je z obou stran, ale majitelé dnes užívají jen ten zadní, ze zahrady. Vyměnili prkna starého přístavku, která byla ve špatném stavu, a na stříšku dali bonský šindel. „Přístavek jistě nebyl původní, ale jako ochrana vstupu slouží dobře. V domě i na něm byly totiž po válce provedeny určité stavební úpravy,“ konstatuje Helena.

Klenby a železné kruhy ve zdi značí, že tady v přízemí bývala stáj. Foto: František Vaňásek

Krb s vložkou ze starých kachlů stavěl kamnář z Duchcova. Foto: František Vaňásek

Oživl celý dům

V interiéru se leccos změnilo. Kdysi byl hlavní vstup od silnice. Ze síně se vcházelo doleva do světnice, kde je dnes příjemný pokojík se stolem uprostřed a rozkládacím gaučem, ze kterého se dá dobře sledovat televize trůnící na šicím stroji. Na druhé straně, kde bývaly stáje a hospodářské zázemí, si pod klenutými stropy majitelé zařídili obytnou místnost,“ vede nás majitelka do pěkného pokoje osvětleného jedním oknem z předního štítu a dvěma ze zahrady.

Také úzkou kuchyni zdobí klenby; nádobí je v otevřených policích pěkně po ruce. Foto: František Vaňásek

Usednout můžete u několika stolů s lavicemi změkčenými ovčími kůžemi i na menším gauči a v křesle u vysokého, tlumeně modrého krbu. Postavil jej mistr kamnář z Duchcova. Na předělech klenebních polí a v některých částech také ve stěnách je ponecháno kamenné zdivo odhalené. Místnost působí velmi útulně. „Však jí taky říkáme útulna,“ reaguje na můj komentář paní domu a otevírá dveře poblíž štítové stěny, za nimiž je dlouhá úzká klenutá kuchyně. Je tu dost místa na vaření i posezení s kávou, aby kuchařka měla společnost.

„Dřívější majitelé tady zřejmě měli kovárnu. A černá kuchyně byla v síni, kde jsme při rekonstrukci objevili pozůstatky klenby pece. Ten nevelký prostor byl později zazděný a je v něm WC,“ vysvětluje Helena. Další sociální zařízení navazuje na pokojík na druhé straně chodby. Z ní se stoupá po dřevěném schodišti do patra.

Pokojíky v patře jsou opatřeny vždy jiným nábytkem a také povlečením. Foto: František Vaňásek

Také v patře je malá kuchyňka pro hosty. Foto: František Vaňásek

Na návštěvě u knížete

V prvním patře jsou zařízeny čtyři ložnice, kde se uloží celkem deset spáčů. Je tu i malá kuchyňka a samozřejmě sociální zařízení s netradičním stojanem pod umyvadlem, který majitelé nechali zhotovit u kováře. Pokoje jsou vkusně vybaveny tradičním nábytkem. Hosté si mohou vybrat, u kterého z členů šlechtického rodu Clary-Aldringenů se ubytují. Na dveřích jsou totiž jejich jména napsaná na dřevěných tabulkách.

Z odpočívadla v prvním patře se dá ještě vystoupat na půdu, kde je zatím skladiště. Foto: František Vaňásek

„Napadlo nás to, protože Clary-Aldringenové sídlili na zámečku v sousední obci Bynovec. A jeden z jejich příslušníků, kníže Edmund, se zasloužil o rozvoj turistiky v regionu Českého Švýcarska,“ vysvětluje Helena. Dodává, že veškeré zařízení domu získali zčásti od babiček a od přátel, kteří se chtěli zbavit starých a nepotřebných věcí. Něco málo pak dokoupili v bazarech a antikách.

Velký potenciál má ještě prostorná půda. Její eventuální využití však už majitelé nechají na další generaci.

V této ložnici je kovová postel a stěny mají příjemnou meruňkovou barvu. Foto: František Vaňásek

Obývací pokoj s rozkládacím gaučem se nachází hned za kuchyní v místě bývalé velké světnice. Foto: František Vaňásek

Dům i zahrada v souzvuku

Celý pozemek má rozlohu kolem 6 tisíc metrů čtverečních. Vzdálenější dvě třetiny zabírá pastvina pro koně, kde je postaveno indiánské týpí. Tak daleko jsme se ale nevydali, prohlédli jsme si třetinu, která přiléhá k domu. Majitelé ji postupně zvelebují od ukončení rekonstrukce domu, asi 10 let.

„Snažíme se přizpůsobit domu, který tady stojí skoro dvě stě let, i jeho okolí. Vpředu jsou prvky připomínající dobu, kdy se hospodařilo. V zahradě jsme ponechali ořešák a hrušeň a dosázeli už zapomenuté ovocné druhy, jako jsou třeba mišpule, kdoule, dříny nebo malé slívy – špendlíky. K uzobávání jsou tady jahody, maliny, ostružiny a muchovníky podobné velkým borůvkám. Nechybí ani bylinkový záhonek,“ ukazuje Helena, „a samozřejmě mnoho trvalek a okrasných keřů.“ Vracíme se do domu okolo atrakcí pro děti a přírodního jezírka. Lekníny už odkvetly, ale hladina je oživlá kachními hlasy a drobnými vodními živočichy.

Usedáme ještě v útulně, která je oblíbeným místem paní Heleny. „Máme rádi celý dům, nechali jsme tady přece jen kus života. Tu a tam něco vyměníme nebo doplníme vybavení, ale vždycky tak, aby byl zachován jeho starý duch.“ V posledních dvou letech upřeli majitelé pozornost na vlhký pískovcový sklep, na který dřív nebyl čas. Dokončili odvodnění, pořídili výkonné čerpadlo a hned je na světě nový prostor pro další tvořivost…
Dům na samotě kousek od Nového Světa, což je jedna z osad obce Růžová, si navzdory tomu, že slouží jako penzion, užívá i rodina. Poskytuje jejím členům zázemí a je velmi příjemným místem pro rodinné sešlosti a oslavy. „Ale ráda bych se ještě vrátila k penzionu,“ dodává naše hostitelka na závěr. „Z prostředků vydělaných ubytováním mimo jiné podporujeme nadaci Dobrý anděl. Také přispíváme na činnost Destinačního fondu České Švýcarsko a příležitostně se zapojujeme do aktivit o záchranu kulturní památky Dolský mlýn. Vždyť je to dnes už náš kraj.“

Foto: rodinný archiv majitelů

Tenkrát

Z doby před dvaceti lety našli majitelé jen tento obrázek focený od štítu, který tehdy zrovna pozlatilo večerní slunce. Jistě budete souhlasit, že současná úprava s šestitabulkovými okny, hrázděným patrem a bedněným štítem domu mnohem víc sluší.