S úctou k tradici

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Pod chalupou je vedle příjezdové cesty romantický rybníček. Foto: Martin Mašín

Zlatý štít statku zasvítil mezi stromy několik set metrů od cesty směrem k Broumovu. Našli jsme správnou odbočku a měli štěstí, majitel souhlasil s návštěvou a prezentací.

Broumovsko bylo jako součást benediktinského panství osídleno ve 13. století osadníky z vyspělých oblastí Německa – Durynska a Flander. Ti s sebou přinesli jedinečnou lidovou architekturu. Dvorcové statky, původně dřevěné, byly nahrazovány zejména ve druhé polovině 19. století mohutnými zděnými klasicistními domy. Ten, který jsme navštívili, má na překladu nad oknem do síně vytesán letopočet 1795. V květnu toho roku dřevěný statek vyhořel a zároveň byl položen i základní kámen nového. I když se dochovala pouze hlavní budova původního dvorce, stále jde o unikátní památkově chráněnou stavbu.

U objektu zůstalo zachováno i původní kamenné zápraží. Foto: Martin Mašín

Nikdo ten dům nechtěl

Dnešní majitel usedlosti žije v Hradci Králové. O víkendech jezdíval s rodinou na chatu u Třebechovic pod Orebem. „U Orlice to sice bylo romantické, ale sužovala nás tam spousta komárů. Když jsme čekali prvního potomka, rozhodli jsme se koupit něco jiného, většího,“ vzpomíná pan Václav na konec 70. let minulého století.

„Kolega v práci se tenkrát zmínil, že má problém s prodejem nemovitosti v pohraničí. Jeho otec už nežil, maminku si musel vzít k sobě do Hradce a objekt byl několik let neobývaný. Vydali jsme se na sever spolu. Stav usedlosti byl opravdu špatný. Část střechy byla došková, klenba vzadu v chlévě propadlá, protože do objektu zatékalo, štuková výzdoba byla většinou opadaná a na půdě plno nepořádku.“

Václav věděl, že nebude snadné ani levné dát budovu do pořádku, ale zajímá se o stavařinu a má rád staré věci. Proto se dlouho nerozmýšlel a v roce 1979 statek koupil. „Něco takového by dnes už nikdo nepostavil. Viděl jsem pískovcová ostění a parapety a krásný prostor kolem,“ vysvětluje.

V části světnice sloužící jako obývák je prkenná podlaha, v kuchyňské části teraco. Foto: Martin Mašín

Kout, kde se vaří, připomíná tradiční pomůcky hospodyň. Foto: Martin Mašín

V pomalém rytmu

Dalších zhruba třicet let se nový majitel snažil nemovitost udržovat a upravit alespoň interiéry pro víkendové pobyty. Nejdřív odstranil ze stropu ve světnici desky z hobry a očistil trámy, hlavně průvlak, který prý byl natřený světlým emailem. Následovala instalace nových elektrických rozvodů. „Byl tady jen suchý záchod vzadu v bývalém chlévě, koupelnu objekt neměl. Obojí jsem instaloval do staré spíže o luxusních rozměrech čtyři krát tři metry. Udělal jsem nové rozvody vody a za chalupou vykopal septik s trativodem. Voda se ohřívala na kamnech,“ vysvětluje.

V prostorné síni je možné usednout třeba na svačinu… Foto: Martin Mašín

Pro špajz našel Václav dostatek prostoru v bývalé dílně. Pak se pustil do restaurování špaletových oken, ale postup práce přibrzdila stará lípa, kterou vítr vyvrátil a shodil vpředu na střechu. Při opravě nahradil na této části staré došky pálenými taškami.
„To už s námi k Broumovu jezdily i děti. Nejdřív dcery Radka a Kateřina a pak i nejmladší Tomáš. Další drobné práce probíhaly za pochodu. Trávili jsme tady skoro každý víkend,“ vzpomíná Václav. „Jezdilo se sem i v zimě. A o prázdninách tu s námi pobývala moje maminka.“ Měnil se nejen statek, ale i jeho okolí, kde majitel zasadil dvě desítky ovocných stromů.

Vpravo odzadu se vchází do koupelny a spojovací chodby do hospodářské části budovy. Foto: Martin Mašín

V otcových stopách

K velké rekonstrukci se Václav odhodlal, až když syn vyrostl a dokončil Stavební fakultu ČVUT. Tomáš sice zvolil zaměření na vodohospodářské stavby, ale poradí si i s klasickou stavařinou. Na tradiční architekturu má stejný pohled jako jeho otec, který se už chystal do důchodu a na chalupu měl konečně víc času.

„Chtěli jsme statku vrátit vzhled z doby jeho vzniku. Tady na Broumovsku žili hlavně Němci, kteří po válce museli pryč,“ připomíná Tomáš. „Než jsme se pustili do rekonstrukce, potřebovali jsme si ujasnit, jakou finální podobu by statek měl mít. Napsal jsem na krajanské sdružení do Bavorska a sháněl původní obyvatele. Odpověděli, že statek před válkou obývali nějací Richterovi, ale žádný potomek už nežije. Nebyla tedy k mání ani stará fotografie. Museli jsme zapátrat jinde. Studovali jsme okolní statky, přemýšleli, jaký motiv by se na náš štít nejlépe hodil. Štuková výzdoba byla pryč, ze zbytků se dalo vyčíst jen základní členění.“

Některé kousky nábytku tady zůstaly po předchozích majitelích, zbytek bylo nutno sehnat po různých bazarech. Foto: Martin Mašín

Objekt je kulturní památkou, proto bylo samozřejmě nutné spolupracovat s památkáři, kteří na rekonstrukci také přispěli. „Postupovali ve vzácné shodě,“ pochvaluje si Tomáš, kterému už otec nechává při úpravách statku hlavní slovo. „Zachránili jsme špaletová okna s cínovým kováním, klasicistní sloupy, očistili kamenné schody, portály a pískovcová ostění. Někde jsme se domluvili i na kompromisu. Památkáři třeba vyžadovali, aby veškeré prvky z pískovce byly natřeny bílým vápenným štukem. My jsme ale chtěli zachovat vstupní portál a unikátní sedátka bez nátěru,“ ukazuje Tomáš na tzv. mušle či šneky, které se hojně vyskytují právě v Durynsku.

Zařízení pod dřevěným stropem je barevně laděno do rezavé a tmavě zelené. Foto: Martin Mašín

Pokoj v podkroví nabízí dostatek místa pro spaní i příjemné posezení. Foto: Martin Mašín

Velká rekonstrukce

K velké rekonstrukci se majitel odhodlal v roce 2013, když už měl v synovi dobrého partnera a pomocníka. První přišla na řadu oprava pobořené klenby v zadním chlévě. „Ptali jsme se místních zedníků, zda by ji opravili, ale nikdo do toho nechtěl jít. Až jsme dostali tip na kameníka Jurije Petrova, Ukrajince, který tady s rodinou žije více než dvacet let. Řadu statků v okolí už opravil. Přišel, prohlédl si spadlý strop a řekl, že to není problém. Udělal dřevěné bednění, svrchu na něj kladl cihly a na závěr zhotovil železobetonovou skořepinu. Člověk nepozná, která část klenby je opravená,“ chválí Václav šikovného řemeslníka.

Zadní část budovy, kde jsou klenuté chlévy, byla staticky zajištěna ocelovými táhly. Foto: Martin Mašín

Kameník Petrov vytvořil i kopii původní boudy pro psy. Stará byla poškozená a zdobí dnes stěnu ve chlévě. To je další specifický prvek statků na Broumovsku. Boudy pro psy jsou vytesané přímo do kamenné podezdívky poblíž hlavního vstupu a bývá na nich reliéf zpodobňující štít domu.

Poškozenou pískovcovou psí boudu musel nahradit kameník Petrov kopií. Foto: Martin Mašín

Zároveň s opravou klenby začali chlapi připravovat rekonstrukci střechy. „Byli jsme s otcem zajedno, že na ni dáme staré tašky srdcovky. Na celou plochu je potřeba zhruba osm a půl tisíce kusů,“ informuje Tomáš. „Třetinu jsme měli, ale kde sehnat zbytek? Nakonec jsme je přivezli ze čtyř různých destinací ve východních Čechách. Nejdál jsme byli až za Vysokým Mýtem. Tašky se dávaly na nové střešní latě, ale trámy jsme po dohodě s památkáři zachovali. Poškozené části a uhnilé hlavice jsou vyprotézované. Jsme rádi, že tohle už je za námi,“ uzavírá.

K opravě toho nejcennějšího, tedy fasády na předním štítu a východní straně budovy, se dostali chalupáři v roce 2015. Zásluhu na kráse nejzdobnějších částí má opět osvědčený kameník Petrov. „Vytáhl kolem oken plastické šambrány, ve štítu obnovil původní římsy, vztyčil reliéfy iónských sloupů a slepých arkád a opravil poškozené pískovcové prvky. Omítka se dělala vápenná, detaily jsou ze štuku. Se vším si dal práci,“ líčí Václav, který se pak se synem postaral o nátěr fasády v bílo-žluté kombinaci.

V roce 2017 následovala výměna trámové podlahy a oprava vnitřního zdiva ve chlévě. Poslední velká akce proběhla v roce 2020. Opravoval se strop v podkrovním pokoji, na půdě a na hambálku se pokládala prkenná podlaha a renovovala vnitřní omítka v chodbě spojující síň s chlévem.

U čelního štítu je ještě krásný volný prostor pro fantazii… Foto: Martin Mašín

Vodní koloběh

Statek je umístěn pod horizontem v místě bohatém na vodní prameny, což obvykle znamená problémy se spodní vodou a vlhkostí. Stavitelé s tím však před lety počítali. Sklepy jsou konstruovány jako tzv. mokré. Průsaková voda odtéká zděným kanálkem do drenáží pryč z objektu. Jenže postupem času drenáže přestaly fungovat a ve sklepě stála voda. To objevil Václav krátce po koupi statku. „Vyčistili jsme rybníček pod chalupou a svedli do něj nové drenáže. Nádrž je bez přítoku, ale vody je v ní dostatek. Ostatně je zakreslená už na katastrálních mapách z roku 1840,“ přidává zajímavost.

„Ve stájích a chlévě zase stavitelé vydlabali v nepropustném jílu vanu, kam tekla močůvka. Dno bylo tvrdé skoro jako skála. Zjistili jsme to, když jsme odstranili starou podlahu,“ připomíná Tomáš rok 2017. „Byl tam krásně zakonzervovaný hnůj snad ještě z pětačtyřicátého roku. Vyvezli jsme ho tenkrát přes tři sta koleček a použili jako hnojivo na záhony. Úroda byla úžasná,“ notuje si s otcem.

Po poledni už se na dvůr statku začal snášet stín. V prvních vratech vpravo od síně bývali dva koně a prasátko, další vrata vedou do chléva. Foto: Martin Mašín

Jílová vana má v nejhlubším místě až 140 cm a je vyspádovaná do dvora, kde bývalo hnojiště. U vnější zdi je šachta s přepadem, kam tekla nejen močůvka, ale i voda, která se sem stahovala hlavně po deštích z kopce. „Tenhle systém funguje pořád. Voda se shromažďuje v jímce a my ji v případě potřeby přečerpáme do rybníčku. Němci měli všechno dobře vymyšlené,“ konstatuje uznale Tomáš.

Pokud jde o pitnou vodu, statek je napojen na obecní vodovod. Když se začátkem 70. let minulého století budoval, zasypali předchozí majitelé starou kamennou studnu vlevo u domu. „Před třemi lety jsme ji objevili,“ říká s radostí vodohospodář Tomáš. „Dnes už je devět metrů hluboká studna vyčištěná a objekt má zase svůj vlastní zdroj vody.“

V zahradě byl založen malý sad, v němž převažují jabloně. Foto: Martin Mašín

A co dál? Prý bude potřeba začít znovu přetírat všechna okna. Není to žádná legrace, Tomáš napočítal, že na budově je skoro 70 okenních křídel. „Až bude více času, chceme taky zkusit obnovit zazděnou pec. Udržovat tuto budovu je nikdy nekončící práce. Začnete u jednoho rohu, za pět let ji obejdete a můžete začít znovu,“ shodují se pánové.

Střecha pokrytá starými došky a dvěma typy tašek, oprýskaná omítka a opadané štukové prvky – tak vypadala boční fasáda domu před 44 lety. To ještě u štítu stála stará veliká lípa. Foto: rodinný archiv majitele