S úctou k předkům

Nemovitost po pradědovi, dvě rodiny a nedostatek místa. To jsou tři skutečnosti, které zásadně ovlivnily výslednou podobu postupně rekonstruované usedlosti.

Martinův praděda k domku, který zakoupil jako bydlení pro své zaměstnance, dostavěl ve 20. a 30. letech minulého století hospodářskou část – nejprve stáje s půdou pro uskladnění sena, posléze garáž pro zemědělskou techniku a několik dřevěných užitkových staveb. Usedlost, která stojí v malebné rovinaté krajině s rybníky nedaleko řeky Lužnice v CHKO Třeboňsko a už léta neslouží původnímu účelu, nicméně nezůstala opuštěná. Domek si dvě rodiny jeho potomků uzpůsobily k rekreaci. Jak se rodiny rozrůstaly, začal jim být postupně těsný, proto se rozhodly, že přestavějí přilehlou hospodářskou část také na bydlení a namísto jedné z kůlen postaví víceúčelovou stavbu.
Vzhledem k tomu, že se usedlost nachází v chráněné krajinné oblasti, měla přestavba i jistá omezení. Podle Martinových slov jim přálo štěstí, protože se ze strany správy CHKO Třeboňsko setkali s osvíceným přístupem.
„Přestavba byla pochopitelně komplexní, původní dispoziční řešení nemovitosti nešlo využít. V podstatě zbyly pouze obvodové zdi a i ty by bylo bývalo lepší zbourat, ale chtěli jsme mít na pradědu hmatatelnou památku,“ zasvěcuje nás do problematiky osobité rekonstrukce Martin a dodává: „Přestavbu jsme zároveň provedli tak, aby nemovitost umožňovala celoroční bydlení, protože v důchodu zde chci bydlet.“

Uvnitř nové dřevostavby bylo dřevo ponecháno v přírodní podobě

Práce pro dvorního architekta

Kdo se ujme projektu rekonstrukce, bylo od počátku jasné. Martin oslovil architekta Davida Zámečníka z NEW HOW architekti, který stál nejen za přerodem původního domku, ale navrhoval i jeho pražský byt a firemní prostory.
„Výsledné podobě hospodářské budovy předcházel intenzivní dialog. Nechtěli jsme žádný kvazi chalupářský styl, žádnou jihočeskou chaloupku. Chtěli jsme dům, který bude ctít historii, ale zároveň bude odpovídat dnešním potřebám bydlení, tedy bude moderní,“ vysvětluje.
To potvrzuje i Ing. arch. David Zámečník: „Naší snahou bylo neměnit původní architektonický ráz usedlosti, proto jsme soudobé architektonické prvky používali jen v nezbytných případech. Součástí rekonstrukce byl i projekt interiéru, ten jsme se navrhli tak, aby byl soudobý a zároveň inspirovaný tradičními jihočeskými prvky.“

Pohodlí a soukromí

Vize majitelů byla taková, že zrekonstruovaná stodola bude sloužit jako místo setkávání jak členů rodiny, tak přátel. V přízemí si pro tyto účely naplánovali dvě hlavní obytné místnosti. První je obývací pokoj, který je propojen s kuchyní a ze kterého vede schodiště do patra. Druhá má klidový charakter a jsou v ní knihovny na míru instalované po celé jedné delší straně místnosti. Do přízemí je ještě situována koupelna a sauna.
Pro patro bylo zadání jednoduché. Bylo třeba zde vybudovat několik pokojů pro přijíždějící hosty. Dnes je tu šest ložnic se dvěma koupelnami.
Nejprve však bylo nutné zpevnit rozpadající se objekt stodoly. Obvodové zdivo bylo zachováno, a to i s původními lizénami. Stodolu doplnila lehká dřevěná konstrukce, která tvoří vstupní závětří a současně zastřešení terasy.
Sedlová střecha dostala novou krytinu, přibyly dva menší pultové vikýře, které se spolu s novými euro okny v přízemí starají o dostatečný přísun světla do interiéru.
Vytápění je řešeno radiátory a konvektory, jako zdroj slouží kombinace kotle na dřevo a elektrokotle.
Interiér je hodně ovlivněn Martinovými představami. Vše bylo děláno na míru. Vybavení nábytkem a osvětlení už si zajišťoval sám, ale výběr vždy konzultoval s architektem.

Velká vyklápěcí okna evokují dojem kiosku kdesi na plovárně

Historická ozvěna

Ve stavbě samotné i ve vybavení interiéru najdeme odkazy na její prvotní účel i na předky majitelů. Nejsou prvoplánové, ale připomínají je víceméně jen zainteresovaným, tedy široké rodině, která se sem stále vrací.
„Historie se odráží zejména v interiéru spodní části, kde je na míru dělaný dřevěný nábytek ve slonově bílé barvě, jaký měly naše babičky. Ve spíži jsme nechali vyrobit na skřínkách síťované kulaté otvory, jaké byly na dřevěných zásobnících ve mlýně, který patřil mému pradědečkovi,“ přibližuje Martin a pokračuje ve výčtu inspirace: „Kovové schodiště a jiné kovové prvky natřené kovářskou černí pak odkazují na to, že v části domu bývala garáž na hospodářské stroje. Oplechované vstupní dveře jsou připomínkou prvků, které bývaly na pile mého dědečka.“
Horní patro je už řešeno v moderním stylu a co nejvíc prakticky, ale i zde si majitelé kladli za cíl udržet styl.

Letní kuchyně jako druhá etapa

U nemovitosti se nacházela také rozsáhlá dřevěná kůlna, která byla už ve špatném technickém stavu. Proto se majitelé minulý rok v rámci druhé etapy „revitalizace“ celého areálu rozhodli nahradit ji novou dřevostavbou, která poskytne prostor pro letní kuchyni, dílny, sklad dřeva a kolárnu.
Dalším požadavkem, který k architektu Zámečníkovi vznesli, bylo, aby se stavba co nejvíce podobala staré kůlně. Na jejím místě proto architekti z NEW HOW navrhli novou dřevostavbu, která co nejvíce těží z charakteru původní stavby. Záměrně použili běžné materiály. Multifunkční „kůlna“ má dřevěnou rámovou konstrukci ze smrkových hranolků, ta je z exteriérové strany opláštěna smrkovými prkny napuštěnými hnědočerným olejem. Z vnitřní strany zůstalo dřevo v přirozeném odstínu. Prkenná podlaha je ze sibiřského modřínu kladeného na hranoly ve štěrkovém loži. Netradiční výklopná okna s kovovým obvodovým rámem, dřevěnou konstrukcí a polykarbonátovou výplní dodávají letní kuchyni vtipný vzhled kiosku. Vlnkový profil se pak opakuje na střešní krytině.

Druhému obýváku dominují na míru vyrobené knihovny

Zahrada v dávném duchu

Revitalizace s historickým odkazem je u této rodinné usedlosti dotažena do posledního detailu. Martin vypráví, že zahradu chtějí nechat tak, jak to dřív bývalo běžné, tedy klasický trávník a ovocné stromy. Žádné jehličnany a túje, jež podle nich k takové nemovitosti nepatří.
„Problém je, že zde není vhodná půda a klimaticky je to náročná oblast, zejména na vlhkou zimu a vítr. Ne všechny ovocné stromy se uchytily. Z toho důvodu jsem začal spolupracovat se zahradníkem z nedalekého Rakouska, který se specializuje na typické ovocné stromy zdejší oblasti – Vitorazska. Vybrali jsme staré odrůdy, které by měly lépe snášet zdejší klima a letos je zasadili. Tak uvidíme,“ seznamuje nás Martin s řešením zahrady a ještě závěrem nastiňuje další plány: „V budoucnu hodláme do zahrady nebo k cestě u domu, kudy jezdí cyklisté, osadit nějaký umělecký artefakt nebo tu vystavět kapličku.“

Kdo tu bydlí

Martin se svou rodinou a s přáteli

Kde

V rodinné usedlosti na Třeboňsku

Text: Zuzana Ottová
Foto: Robert Žákovič

S úctou k předkům