S citlivým přístupem
Pro návštěvu v Dobrovízi jsme vybrali dům čp. 14, o jehož rekonstrukci hovoří pracovníci památkové péče s uznáním. Kdyby jej před sedmnácti lety nekoupil pan František Řezník, měl by skutečně namále.
Bez tohoto domu, hledícího hlavní frontou oken směrem ke kapli Panny Marie, by náves skutečně ztratila svůj původní charakter. Patřil k nejzanedbanějším ještě počátkem tohoto milénia. „Předchozí majitelé dům doslova vybydleli, ale památkáři jej nedovolili zbourat. Zájemců bylo hodně, ale chtěli objekt zbourat a postavit nový. A památkáři čekali na někoho, kdo bude ochoten jej opravit. Bydlíme o pár ulic dál, ale chodili jsme často kolem a něco nám říkalo, ať dům koupíme,“ vítá nás pan Řezník.
Prostorná síň před parádním pokojem je zařízena selským nábytkem
Čtrnáctka měla štěstí
Souhlas pracovníků památkové péče získal tento zájemce snadno – je totiž perfektní řemeslník. Pochází z Valašska a vyučil se ve Zbrojovce Vsetín strojařem. „Byl to špičkový závod, učení i práce tam mi daly strašně moc. Poradím si se dřevem, železem a zvládnu i zednické práce. Ale s tuhle opravu jsem samozřejmě zvládnout nemohl. Fasádu dělala místní firma zaměstnávající partu Ukajinců. Spolupracuji s nimi už dvacet roků – oni totiž dodnes doma používají a znají původní technologie,“ pochvaluje si majitel.
V přízemí jsme obdivovali také tradiční dlažby
Podporu a radu zejména pokud jde o tradiční vápenné omítky získal pan František od své dcery Dagmar, která pracuje v památkovém ústavu, a právě na tuto oblast se specializuje. „Dcera tu dokonce dělala analýzu trvanlivosti omítek. Pojďte se podívat,“ vede nás za stodolu, kde jsou na zdi nad malou zahrádkou vzorky s čísly. „Stříkal jsem je podle jejího rozpisu vápennou vodou a ona pak v laboratoři zjišťovala, jak se která varianta zpevní.“ Rekonstrukce domu tak byla současně praktickou ukázkou a ověřením kvalit stavitelského umu našich předků.
Také zařízení koupelen ladí s tradičním mobiliářem
Stodola s pěknou hrubě naházenou omítkou, kolem níž procházíme, je nová. Stavěla se prý, když byla hotová rekonstrukce domu. „V obci žil vnuk původního majitele, leccos si ještě z dětství pamatoval. Říkal, že když s dědou sedávali u sklepa na zápraží, druhý sklípek byl právě naproti. Udělali jsme s dcerou sondu – narazili na zdivo. Vyvezli jsme odsud tři tatrovky suti a prostor vyčistili. A bylo jasné, kde stávala původní průjezdová stodola. Tahle nová je o třetinu kratší a navržená tak, aby do místního prostředí dobře zapadla. Stejně tak jsme po mnoha letech obnovili ohradní zeď,“ ukazuje pan František, ale pak se vrací k rekonstrukci obytné stavby.
Vypínače jsou samozřejmě dobové
Nejdřív se samozřejmě opravoval a z jedné třetiny dělal nový krov a střecha, které moc sluší krytina z bobrovek. Pak následovala fasáda. Interiéry začali noví majitelé upravovat odspodu. „Vybourali jsme všechny betonové podlahy a vyházeli podsyp. Upravili jsme pod prkny mezi polštáři vzdušné kanály. Původní kamenná podlaha v síni byla pokrytá linem. Bývalý majitel, zedník, ho ještě okolo zahodil maltou, aby neujíždělo. Na kamenech pod ním byla vrstva vody! Samozřejmě jsme lino odstranili, aby mohla stavba vysychat.“
V pokoji s výhledem na kapli Panny Marie byla obnovena původní kazetová výmalba a doplněn dobový nábytek
Chvála vápenných omítek
Řeč se stočila i na omítky, které jsou tady zvenčí i uvnitř vápenné. Je známo, že pro historické domy, které mají jiné vlhkostní poměry než novostavby, jsou optimální. „Stavitel, co dělal fasádu, říkal, že si nevezme na triko, aby se použilo jen vápno a písek. Co když prý omítka začne padat! Tak jsme udělali kompromis: do míchačky s vápennou maltou se dala vždy jedna fanka cementu, aby měl klid. Fasáda stodoly je ale už bez cementu úplně.“
Na čestné místo zavěsil majitel fotografii, na níž je s papežem Pavlem VI
Snaha přesvědčit stavitele o pravdivosti svých slov vedla chalupáře k malému experimentu. U vstupu do bývalé konírny, jejíž stěny byly odspodu vlhké, zasolené, použil na soklovou část na jednu stranu tzv. sanační a na druhou vápennou omítku. „Už na barvě omítky nad soklem vidíte rozdíl. Ta nad vápenným soklem je světlejší a tedy sušší. „Po pár letech jsem dokonce zjistil, že se sanační omítka od zdiva oddělila. Rozdíl je evidentní. Na staré domy bez základů a izolace se nové materiály nehodí. To jsou vyhozené peníze,“ zdůrazňuje náš průvodce.
Při pohledu ze dvora usedlosti čp. 14 vidíme, jak blízko je ke kapli Panny Marie
Fasáda domu čp. 14 vypadá skutečně úžasně. Omítka je ručně dělaná, s pigmentem odpovídajícím původní podobě stavby. „Lom nedaleko Hostivice, kde měli písek ve správném tónu, bohužel zavřeli. Přivezl jsme jej od Křivoklátu. Už není tak žlutý, tak jsme směs ještě trochu přibarvili okrem. Výhodu je, že takhle dělaná omítka nevyšisuje. Je navíc doplněna žíněmi, které se v minulosti používaly, aby zpevňovaly omítku. Za patnáct let nebylo nutné fasádu opravovat.“
Na zahradní zdi jsou stále zbytky pokusů s vápennými omítkami
Zachovat původní prvky
Noví majitelé dbali na to, aby bylo dodrženo maximum původních stavebních prvků. Když se před několika lety kvůli hlučnosti vyměňovala v okolí přistávací dráhy ruzyňského letiště okna, podařilo se panu Řezníkovi vyjednat výjimku. „Všechna okna tady ve čtrnáctce jsou ale původního vzoru – včetně pantů. Ty jsou dvě stě let staré, renovované,“ podotýká s uspokojením pan František. „Architekti mi tenkrát nadiktovali sílu skel, která kompenzují hluk stejně jako eurookna nebo dokonce plastová okna, která se osazovala v ostatních domech.“
Stodola je postavena na místě původní. Do bazaru v patře je přístup venkovním schodištěm
Jak lze tušit, původní nebo s atmosférou domu korespondující jsou i kliky, vypínače, lampy a zařízení domu vůbec. Když to všechno majitel sháněl, vytvořil si pěknou sbírku zdánlivě nepotřebných věcí. Některé získal od příbuzných, něco od sousedů, spoustu věcí vyhledal v bazarech a na smetištích. Má výhodu, že dovede starým věcem vrátit původní krásu a funkčnost.
Litinová pumpa vedle bývalého chléva je stále funkční
Objev pod omítkou
Část patra domu majitelé pronajímají, aby si kompenzovali dost velké náklady, které investovali do rekonstrukce. Sami užívají prostor nad schodištěm, tak zvaný parádní pokoj situovaný směrem do návsi s výhledem ke kapličce. Na její výzdobu jsou právem hrdi. „Když jsme se tento pokoj pokoušeli vymalovat, pořád v určitých místech prosakovaly šmouhy. Dcera vzala špachtličku a pod zhruba třemi milimetry vápna objevila jakési kontury. Pustila se do toho a odhalila kazety, linky, barevná pole. A na stropě místnosti se postupně objevil vyosený kříž, z čehož odborníci usoudili, že výzdoba s největší pravděpodobností souvisí s kaplí proti domu, která byla vystavěna v roce 1738.“
Fara se zřejmě v malé obci nevyplatila, pokoj, z jehož okna byl na církevní stavbu ideální pohled, ji nahradil. Církevní hodnostář Jezuitského řádu tak mohl sledovat potajmu dění a ´návštěvnost“´ věřících,“ směje se náš průvodce.
Kazety na stropě i stěnách jsou obnoveny v původních konturách i barevnosti, postaral se o to šikovný restaurátor. Pokoj je zařízen nábytkem, který s více než 200 let starou výzdobou dobře ladí. „Tady úřaduju a medituju. Ten prostor má úžasnou atmosféru,“ sděluje majitel. Zajímavé jsou tady i původní podlahy. „Prkna jsou nestejně široká, skládaná podle potřeby do klínů. V minulosti je nesámovali, ale kladli tak, jak rostl strom, aby se využilo maximum kvalitního dřeva.“
Závěrem pan František připomíná, že rekonstruovali stavbu tak, aby měli radost z toho, že mnoho krásných původních věcí bylo zachováno, ale aby dům dobře sloužil současným potřebám. A tak je v každém patře samozřejmě sociální zařízení, v pokojích radiátory, napojené na centrální plynové topení, stropy jsou izolované proti úniku tepla. Majitel je moc rád, že ke starým věcem má vztah celá rodina a dům bude přinášet radost i dalším generacím.
Obětovaná omítka
Řada starých dodnes neizolovaných domů trpí vlhkostí zdiva. Jednou z hlavních příčin je, že v takových stavbách nevhodnými stavebními úpravami z posledních let stále snižují plochy, kdy se může zemní vlhkost odpařovat. Proto odchází zdivem a poškozuje tím i omítky. Příkladem takového omezení plochy pro odpařování zemní vlhkosti je třeba pokládky linolea na původní kamennou podlahu nebo zabetonování podlahy ve chlévech, kde dříve byla položena jen cihlová dlažba.
Když se tyto úpravy odstraní, lze vlhkost a sole z hodně vlhkých a zasolených stěn postupně odstranit systémem tzv. obětovaných o omítek. Vápenná omítka, která se nanese na postižené místo dovoluje, aby jí vlhkost procházela a současně se do ní ukládají sole za roky uložené ve zdivu. Když se po čase (zhruba za tři roky) začne omítka poškozovat otluče se a nanese se nová. Místnost je obyvatelná a omítky samovolně
napomáhají zlepšovat stav zdiva. Tento postup se hodí zejména do bývalých chlévů, kde je nejen podlaha, ale i stěny plné soli (lidově sanitru).
Text: Marie Rubešová
Foto: Martin Mašín
S citlivým přístupem
