U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
RYTINA SUCHOU JEHLOU
Kategorie: Dílna | Autor: -fx
UDĚLEJTE SI
Suchá jehla patří mezi grafické techniky pro tisk z hloubky, a to do souboru technik, kterým obecně říkáme rytiny. Při ní se mechanickým způsobem, pomocí ocelových jehel, hloubí lineární kresba do hladkého povrchu kovové desky. Profesionální výtvarníci používají zinkové nebo měděné desky, ale pro amatérské práce je možné použít i hliníkový plech tlustý 1,5 – 2 mm. Tato tisková forma však není dostatečně odolná proti tlaku při tisku, rychleji se opotřebuje a je tedy vhodná pro menší série asi do třiceti výtisků.
Základní pomůcky:
* rycí jehly, škrabka a hladítko
* tabulka skla a váleček k rozválení barvy
* tampon k nanášení barvy
* tabulka hliníkového plechu s rovným povrchem
Popis práce:
1. Rycí jehly jsou ocelové, upevněné v dřevěných násadkách dlouhých asi 20 cm. Jsou různého průměru (A – C), přibližně od 0,8 do 2,5 mm. Mohou se používat také ocelové štětečky nebo hřebínky (D), škrabky (E) a hladítka (F). Uvedené nástroje koupíme v obchodech s potřebami pro výtvarníky. Některé typy jehel si můžeme upravit i ze zlomených jehlových pilníků. Nástroje při práci držíme stejně jako tužku.
2. Motiv si alespoň v jeho hlavních rysech nakreslíme tužkou na desku, nebo, pokud záleží na stranové orientaci výsledného tisku, přeneseme pomocí pauzáku. Bude zrcadlově obrácený proti vyryté tiskové formě. Linie potom vedeme jehlou podle kresby. Použijeme vždy takovou jehlu, abychom dosáhli požadované tloušťky čáry. Je také přímo úměrná tlaku, který na jehlu vyvineme. Po jedné nebo po obou stranách vrypu jehly se tím vytlačuje kov desky v podobě vyvýšeného hřebínku, tzv. grátku (viz detail). V zámečnické hantýrce se tomu jevu “česky” říká grot. Zmíněný hřebínek je podstatným prvkem pro charakter a výraz techniky suché jehly. Při nanášení na tiskovou formu se barva zachycuje o grátek na okrajích čar, které pak při tisku působí sametově měkce. Při větší hustotě čar vedle sebe můžeme vytvořit i větší plné plochy.
3. Při vytváření kresby se můžeme občas přesvědčit kontrolním otiskem o charakteru a tloušťce čar. Příliš tmavé a syté čáry lze opravit škrabkou nebo hladítkem, kterými snížíme výšku grátku. Slabé čáry můžeme hladítkem úplně odstranit. Jako hladítko můžeme s úspěchem použít špachtličku na kůžičku z manikúry. Tenké čáry zvýrazníme opakovaným silnějším prorytím.
4. Barvu na tiskovou formu nanášíme tamponem jemnými tahy kolmo k čarám, nebo tzv. tupováním (zaťukáváním). Přebytky barvy na větších plochách bez kresby vytřeme před tiskem hadříkem. Kvalitní tisky můžeme získat pouze v knihařském lisu nebo v tiskařském lisu s válci. Pro naši potřebu a počáteční pokusy však postačí způsoby používané při linorytu nebo frotáži, tedy například kuchyňský váleček. Technika suché jehly poskytuje po získání určitých zkušeností široké výrazové možnosti. Pro svoji malou technickou náročnost je oblíbená i mezi mnoha výtvarnými umělci.
