Rychtářův statek opět žije
Martina s Miroslavem koupili zchátralý statek s propadlou střechou proto, že jim bylo historické budovy líto. Plán, co s ní, se začal rodit až pak. Dnes zachráněná a zrekonstruovaná budova a její okolí žijí, bydlí se tu trvale a do části zařízené jako penzion jezdí hosté.
Jak to začalo
„Bydleli jsme v domku za silnicí,“ ukazuje naše průvodkyně „a stále jsme pokukovali po tomhle statku s propadlou střechou. Po čase se naskytla příležitost ho za rozumnou cenu koupit. Pak jsme si sedli s hlavou v dlaních a říkali si: ‚Co s tím budeme dělat?ʽ První nápad byl dům rychle opravit a udělat v něm několik bytů k pronajmutí. Jak jsme se ale dozvídali o historii domu od místního historika a učitele dějepisu pana Černého, chtěli jsme co nejvíce uchovat jeho starý styl. Nakonec jsme se rozhodli vybudovat si bydlení i pro sebe a přestěhovat se sem,“ vypráví Martina.
U zadní části obydlí si Martina s Miroslavem postavili krytou terasu, přístupnou přímo z pokoje
Na skok do historie
První písemná zmínka o domě je z roku 1559 a už tehdy tady byla rychta. Byl to velký statek, ale poslední léta byl opuštěný a chátral. Část pozemků byla rozparcelována a prodána, některé objekty se změnily v ruiny, zůstal jen obytný dům s propadlou střechou. V tom stavu ho Martina s Miroslavem v roce 2015 koupili.
Dříve a dnes
Majitelka nás provází domem a vysvětluje, co se v něm změnilo a co zůstalo zachováno. „Kdysi sloužily rozlehlé místnosti v přední části přízemí jako rychta, v zadní části domu byl chlév. V patře byl byt rychtáře a pokojíky nad chlévem byly nejspíš určeny pro zaměstnance.“
Současní majitelé si v prostoru rychty upravili svůj byt. Vstupní síň pyšnící se krásnými klenbami je stejná, černá kuchyně se změnila na koupelnu. Veliká místnost, v níž se zachovaly dva stropní trámy o úctyhodné délce asi třináct metrů, jak nás upozorňuje Miroslav, byla rozdělena na rozměrově velkorysou halu, ložnici a pokoj s kuchyní. Z další velké místnosti je dětský pokoj.
Hosté penzionu mají k dispozici i snídaňovou kuchyňku
Byty i penzion
Z bývalého bytu rychtáře v patře a z půdy vybudovali Martina s Miroslavem pět mezonetových nájemních bytů. „Ale v patře nad chlévem jsou nízké stropy a nebylo by to možné zkolaudovat na bydlení. Rozhodli jsme se proto udělat v této části domu, kde bývaly pokojíky pro čeleď, ještě penzion,“ vysvětluje Martina a vede nás po venkovním schodišti na pavlač, ze které vstupujeme dovnitř. „Členění podkroví jsme ve větší míře zachovali. Vznikly tu čtyři pokoje s vlastním příslušenstvím a snídaňová kuchyňka,“ ukazuje nám paní domu. „Hostům je ještě k dispozici společenská místnost v bývalém chlévě v přízemí.“
Všechno zařízení ctí zvolený styl. Zapadá sem i nálevní pult z cihel a dřeva
Od střechy po podlahu
Rekonstrukce vyžadovala hodně práce, ale postupovala rychle. „První nájemníci se stěhovali za rok, za pár měsíců nato i my, za dalšího půl roku jsme otevírali penzion,“ dozvídáme se od Martiny.
Je to obdivuhodné, protože bylo třeba udělat nový krov, střechu a foukanou izolaci, stropy, omítky, některé příčky, rozvody vody, elektřiny a kanalizace, všechna okna a dveře. Majitelé si na rekonstrukci najímali řemeslníky, především na zednické a betonářské činnosti, ale spoustu práce udělal na domě Miroslav, který také veškeré práce koordinoval a navrhoval celou nynější podobu objektu.
Podlahy v bytě majitelů tvoří dlažba s podlahovým vytápěním, v penzionu byly zachovalé podlahy opraveny nebo jsou nové dřevěné. V bývalém chlévě bylo nezbytností nejprve vybudovat odvětrávací kanálky na odvlhčení kamenných zdí, povrch podlahy teď je z půdovek přenesených ze staré stavby. Celý objekt vytápí ústřední topení s radiátory.
Spojovací pavlač – dveřmi nad schůdky se jde ke dvěma pokojům penzionu nad stodolou
Dřevo a volská krev
Hodně se pracovalo se dřevem, ale nebyla to jen výměna poškozených trámů a výroba lavic a stolů do společenské místnosti ze staré podlahy. Pro samostatný přístup do bytů byl u zadní části domu postaven dřevěný přístavek se schody do patra. „Nájemníci používají vstup brankou ze zadní ulice přes ‚svou’ zahradu, takže mají oni i my soukromí,“ vysvětluje naše průvodkyně. Vstup do penzionu umožňuje dřevěné schodiště ze dvora na spojovací pavlač. „A dlouhá pavlač na domě nad chlévem také nebývala, ale příjemně rozčlenila fasádu stavení,“ míní majitel.
Všechny venkovní i vnitřní dřevěné stavební prvky a trámoví jsou ošetřeny podle osvědčené tradiční metody – třemi nátěry volskou krví. Ty venkovní jsou ještě na ochranu před deštěm přetřeny voskem.
Druhá část penzionu
„Původně dvorem procházela veřejná cesta,“ dozvídáme se od Miroslava. „Rok jsme bojovali za její zrušení, abychom mohli dvůr uzavřít. Když se to podařilo, postavili jsme v horní části dvora na místě snad bývalé stáje stodolu a nad ní v podkroví další dva pokoje penzionu. Mezi domem a novou stavbou je prostor dole uzavřen zdí a vraty, nad nimi je široká otevřená pavlač dosažitelná schody ze dvora. Z ní je na jedné straně přístup k novým pokojům, na druhé straně k penzionu v domě,“ ukazuje majitel.
V pokoji v béžovo-červené barevnosti se jistě bude dobře usínat
Také v pokoji laděném do modra je hezky ozdobené okno
Pro tuto část penzionu byl nábytek nově vyrobený, má příjemnou smetanovo-modrou patinu vytvořenou Miroslavem
Pokoje zařizované s láskou
Zařizování penzionu si Martina užívala. „Vybírali jsme obkládačky, líbily se nám různé barvy. Proto i vybavení pokojů je ve stejném stylu, ale různě barevné. Nábytek jsme kupovali jednotlivě po bazarech, u jednoho místního řemeslníka jsme ho nechali renovovat. Do barvy má každý pokoj i ložní povlečení, ubrusy a okenní závěsy od firmy Textil Zítka.“ Všechny interiéry jsou do dokonalosti dotažené i drobnostmi. „Aspoň jsem měla kam umístit staré nádobí a doplňky, které jsme měli u nás v domku,“ směje se naše průvodkyně.
Koupelny u těchto pokojů jsou v barvě hluboké modři
Dvůr a zahrada
„Úpravu zahrady a dvora jsme vymýšleli sami. Ještě se stavělo a nechali jsme bagrem srovnat terén a zaseli trávu. Zahradní úpravy tak byly hotové stejně s domem,“ vzpomíná Martina. Sice tvrdí, že to někdy bylo stylem pokus-omyl, ale výsledek potěší každé oko. Jsou zde skupinky i solitéry drobných jehličnanů, doplněných trsy bohyšek a kvetoucími pelargóniemi, afrikány, levandulí. Najdeme je v kamenných korytech z chléva, v sudech, zavěšené v koších, v nikách mezi okny. K jejich zalévání se používá voda svedená z okapů do zakopané cisterny maskované jako studna.
Jehličnany na dvoře mají mnoho podob, v pozadí je stodola s novými pokoji penzionu
Dvůr slouží hostům penzionu, nájemníci mají zahradu za domem. „My jsme si přistavěli zezadu k bytu krytou terasu, na které je příjemné a klidné posezení.“ To můžeme dosvědčit. „Vedle je ‚cachtátko’ pro dceru ve tvaru čtvrtkruhu lemovaném dlaždicemi se vzhledem dřeva. Klasický bazén jsme nechtěli. Máme krásně čistou vodu – poradili mi dát do bazénu kuchyňskou sůl, použili jsme jí dvacet kilogramů!“ říká nadšeně Martina. Také na soukromé zahrádce majitelů je vidět pečlivá ruka paní domu. Kromě tújí, bambusu a různých keřů jsou tu květinami a bylinkami osázený trakař, truhla, koše, dřevěné nádoby. Péči o zahradu a hosty penzionu zvládá Martina po svém zaměstnání.
Díky nadšení obou partnerů byla zachráněna stavba, která nyní pěkně dotváří prostředí obce a opět slouží lidem.
Dům a nově postavený objekt spojuje v patře krytá pavlač, vpravo stříška nad studnou s cisternou
Romantické zákoutí s prosklenou zdí, za níž se ukrývá užitková zahrada
Kdo tu bydlí
Martina Pěkná a Miroslav Rýdzi s dcerou Denisou
Kde
Raspenava v severních Čechách
Tenkrát
To je stav statku ještě nějaký čas před tím, než ho Martina s Miroslavem v roce 2015 koupili. Budova chátrala, pozemek byl zarostlý. Tam, kde je dnes dvůr s pěstovanou zelení, byla jen kostrbatá silnička.
Rozlehlé stavení s výraznou žlutou omítkou obklopené nápaditě upravenou zelení jsme při příjezdu opravdu nemohli přehlédnout. Také nápis Rychtářův statek nám potvrzuje, že jsme na správném místě. A už nám jde naproti usměvavá majitelka, paní Martina Pěkná.
Text: Iva Tvrzová
Foto: Pavel Veselý
Rychtářův statek opět žije
