Ruční nářadí na kovy

Na hrubé řezání kovů si vystačíte s flexou, ale jemné detaily a přesné rozměry vyžadují trochu jiný přístup. Vystačit si však můžete jen s několika základními ručními nástroji. Stačí jen vědět, jak je efektivně používat.

Většina domácích kutilů nepracuje s kovy tak často, aby se jim vyplatilo pořizovat si speciální zámečnické nářadí a obráběcí stroje na kovy. Může se však stát, že budete potřebovat přiříznout na přesný rozměr kovovou trubku, opravit zámek nebo okenní mříž, případně vypilovat hrany na rožni nebo zkrátit pohrabáč. K tomu vám postačí pilka na železo a pilníky.

Práce s pilníky

Pilníky jsou typickým zámečnickým nářadím, každý tvar pilníku je vhodný pro určitý typ materiálu a jestliže víte pro který, ušetříte si zbytečnou námahu.

Pilníky se dělí podle tvaru zubů na jednoduché, křížové, frézované a struhákové (rašple). Jednoduché jsou vhodné na měkké kovy a plasty, křížové lépe odvádějí piliny, a proto se s nimi snadněji obrábějí materiály, které tvoří větší množství pilin. Frézované s přímými zuby použijte rovněž na měkké kovy či plasty, frézované s obloukovými zuby pak na tvrdší materiály. Rašple jsou určeny na hrubé obrábění velmi měkkých kovů (olovo, cín, některé slitiny), ale i dřeva.

Pilka na železo je jednoduchý a účinný nástroj, ale vyžaduje správné nastavení i používání

Hrubování nebo hlazení

Zůstaneme-li u odborné zámečnické terminologie, používají se pilníky nejčastěji k hrubování a hlazení. V případě hrubování je cílem odebrat co největší množství materiálu nejefektivněji (tedy pokud možno za co nejkratší dobu a bez zbytečné námahy) a podle toho je třeba zvolit odpovídající typ pilníku. Při hlazení jde naopak o dosažení co nejpřesnějších požadovaných rozměrů a tvarů.

Na hrubování tedy volte pilníky se čtvercovým nebo obdélníkovým průřezem a hrubým sekem zubů. Pro hlazení jsou vhodné jemné pilníky včetně půlkulatých a kulatých a pro zvlášť jemné hlazení se navíc doporučuje potřít zuby pilníku křídou. Ta je částečně „zanese“ a umožní ještě jemnější práci.

Je třeba počítat s tím, že pilník, stejně jako pilka, zabírá jen při pohybu vpřed. Při zpětném tahu na něj proto zbytečně netlačte. Rukojeť pilníku držte v pravé ruce tak, že palec leží shora na rukojeti a reguluje přítlak. Levou rukou pilník na konci stabilizujte. Platí jednoduché pravidlo, že při hlazení nerovnoměrných (poškozených, zkorodovaných) ploch nejprve hrubším pilníkem ubíráme nerovnosti a poté jemným pilníkem vyhlazujeme povrch do požadované hladkosti.

Potřebujete-li pilovat válcové povrchy (například začistit řez na kovové trubce pro vyvedení vodního pramene, abyste se o něj nepořezali), použijte pilník s kruhovým nebo půlkruhovým profilem.

Obrábění kovů pilníkem se neobjede bez svěráku a důležité je vědět i to, jak pilník dobře držet

Důležité jsou zuby

Pilka na železo je nástroj, s nímž se mnohem snáze pracuje se znalostí několika základních zámečnických pravidel. Tady jsou.

Řezání kovů řadí zámečnické učebnice mezi třískové obrábění. Vznikají při něm totiž kovové třísky (piliny) a jejich množství určuje, jak je řez namáhavý. Velikost a množství kovových pilin souvisí s tvrdostí řezaného materiálu, a právě podle tvrdosti je nutné volit odpovídající pilový list. Pro krátké řezy a tvrdé materiály je vhodný list s jemnou roztečí zubů, pro měkčí kovy a dlouhé řezy je třeba naopak zvolit list s hrubší roztečí, tedy s většími mezerami mezi zuby.

Hustota ozubení se udává počtem zubů na délku jednoho anglického palce. Pilové listy s hrubým ozubením mívají na jeden palec obvykle patnáct zubů, listy s jemným ozubením zubů pak nejčastěji dvacet sedm zubů.

Například pro řezání tenkostěnných trubek jsou vhodné listy s jemným ozubením. Základní zámečnický fígl spočívá v jemném přítlaku, hrubá síla je v tomto případě spíše překážkou na cestě k uspokojivému výsledku. Trubky je třeba při řezání otáčet, to znamená nařezat vždy jen do třetiny hloubky, pak ve svěráku pootočit a pokračovat v řezání opět jen do jedné třetiny. Tak vytvoříte jemný a přesný řez bez zbytečné námahy. Pravidlo pootáčení platí i pro silnostěnné trubky, ovšem tady se vyplatí pootáčet ještě častěji, nejlépe vždy poté, co se pláštěm trubky proříznete k dutině. Správný okamžik pro pootočení je obvykle tehdy, když se vám pilka začne „zakusovat.“

Pilka je věda

Zmíněné zakusování a další případné potíže s ruční pilkou na železo však mohou mít i jiné příčiny. Předně je třeba mít pilový list správně upnutý v rámu. Nesmí „plandat,“ prohýbat se a zuby musí směřovat od rukojeti.

Pila řeže pouze při tahu směrem vpřed, takže při zpětném tahu zbytečně netlačte. Jestliže se pila na počátku řezu zakousne a pak už projíždí hladce, je třeba zvolit na obráběný materiál hrubší ozubení. Neřeže-li téměř vůbec, zvolte naopak ozubení jemnější. Při řezu využívejte celou délku listu. Pro snadnější zaříznutí do tvrdého materiálu si můžete drážku řezu připravit pilníkem. Řez usnadní i namazání listu pily (ne zubů) grafitem nebo olejem.
A dalším osvědčeným zámečnickým trikem je upnutí obráběné součástky do svěráku tak, aby byl řez co nejblíže čelistem svěráku. Zabráníte tak rozkmitání obrobku při tlaku na pilku.

Ruční nářadí na kovy