U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Ruční broušení kovů
Kategorie: Dílna | Autor: Karel Štech
Pro ruční opracování kovů můžeme použít různě tvarované pilníky, brusné papíry o odlišné zrnitosti nebo tzv. houbičky, na jejichž povrchu je velmi jemná brusná vrstva.
Pilníky se asi nejvíc uplatní při zabrušování hran řezaného materiálu nebo při ostření zubů pil, papíry a houbičky většinou při čištění a leštění zkorodovaných ploch kovových předmětů.
Pilníky
Význam pilníků, které se vyráběly a používaly už od doby bronzové, v současné době upadá, protože je nahrazují brusky, které se vyrábějí i v provedení s úzkým brusným pásem a dostanou se tak i tam, kam pilník. Pro některé účely lze pilování nahradit i frézováním. Určitou nevýhodou pilníků je i nemožnost je opětovně naostřit. V dílnách kutilů si ale své místo pilníky určitě uhájí. Podle potřeby volíme pilník plochý, půlkulatý, čtvercový, trojúhelníkový či kulatý, s jemnou, střední nebo větší hrubostí.
BrusnŽ papíry
Brusné papíry na kovy mají zpravidla černou, tmavošedou nebo tmavozelenou barvu a na rubové straně nápis STEEL, STAHL nebo METALL. Jejich struktura se značně liší od posypu papírů na dřevo. Brusná zrna (umělý korund, karbid křemíku) bývají někdy na papíry přilepena řidčeji (tzv. polootevřený nebo otevřený posyp); to zabraňuje ucpávání brusné strany odbroušeným materiálem.
BrusnŽ houby
Pro úpravu povrchu zejména tmelených a lakovaných ploch byly vyvinuty elastické houby – hranolky z pěnového polyuretanu nebo jiné vhodné poddajné hmoty, na jejichž dvou nebo čtyřech plochách je pevně přichycen prášek karbidu křemíku. I když houby jsou určeny hlavně pro broušení lakovaných dílů (zejména karosérií automobilů), je možné je použít pro přebrušování dřeva, plastů i kovů. Poddajný podklad umožňuje tvarové přizpůsobení houby nepravidelným a členitým tvarům a plochám, tvrdost brusiva umožňuje i vybrousit či vyleštit povrchy kovových předmětů. Další předností houbiček je dlouhodobé používání (dokud se zrna brusiva neztupí). Prach vznikající při broušení lze totiž bezproblémově odstranit praním ve vodě.
Brusné houby se vyrábějí jako dvoustranné, s molitanovou podložkou o rozměrech 100 x 25 x 12 mm až 123 x 98 x 13 mm, nebo jako “kostky” s pevnějším podkladem, u nichž je brusivo naneseno i na dvou úzkých plochách. Tyto kostky mají rozměry 95 x 70 x 25 mm až 100 x 68 x 28 mm. Prodejní cena brusných houbiček se pohybuje od 12 do 20 Kč.
V některých specializovaných prodejnách lze zakoupit houbičky s velmi jemným zrněním, nejčastěji se prodávají v řadách medium (P150), fine (P240), super-fine (P500), micro-fine (P1000). Poslední z nich umožní dosáhnout lesku téměř zrcadlového, ovšem až po velmi dlouhé době.
***
VYČIŠTĚNÍ STARÉ SEKERY
Sekera, pocházející asi ze sedmdesátých let, ležela ve vlhké kůlně minimálně čtvrt století a její vzhled tomu odpovídal. Protože však jde o zajímavý výrobek (gumová rukojeť, kvalitní ocel), rozhodl se majitel pro její renovaci.
1 Pro odstranění koroze použil elektrickou ruční vrtačku s gumovým kotoučem a s brusnými plátny a papíry několika zrnitostí. Následovalo jemnější čištění a leštění “ručním” brusným papírem a brusnou houbičkou.
2 Když byla sekera z nejhoršího venku, nastoupily brusné papíry pro jemné dobrušování. Papíry se zrněním 240, 320 či 360 lze koupit jen ve speciálních prodejnách; jsou většinou určeny k broušení “pod lak” karosérií automobilů.
3 Stopy po dlouhodobě působící korozi i po broušení bylo nutné ještě odstraňovat dlouhotrvajícím ručním broušením. Tahy brusnou houbou či papírem na korku by měly být rovnoběžné, nikoli kruhové nebo obloukové.
4 Práce s brusnou houbičkou vyžaduje dostatek času, trpělivost i tzv. lidské sádlo: odstranit kruhové stopy předchozího broušení je obtížné a trvá několik hodin. Houbička by měla mít zrnění co nejjemnější.
ČIŠTĚNÍ A ÚDRŽBA PILNÍKŮ
Častým problémem pilníků jsou znečištěné mezery mezi zuby. Ulpělé části opracovávaných materiálů odstraníme drátěným kartáčem nebo kartáčem rotačním. Pilníky používané na dřevo a ucpané dřevěnými třískami namočíme do vody – dřevo nabobtná a třísky se uvolní. Podstatně obtížnější je čištění pilníků zaolejovaných či znečištěných barvami. V těchto případech je musíme vložit do petroleje či nitroředidla, barev je zbavíme ponořením do ředidla nebo odstraňovače nátěrů.
Uvolněné rukojeti pilníků zpevníme tak, že stopku v rukojeti zajistíme vhodnou licí hmotou (epoxidovou nebo polyesterovou pryskyřicí).
Popisy k obrázkům
1 Plochý pilník Viiala
2 Brusné papíry s různou hrubostí
Autor fotografií: FOTO AUTOR A ARCHIV BAHCO
