Rozrazil pro okrasu i zdraví
Jak už to bývá, původní druhy se co do atraktivity s těmi vyšlechtěnými nemohou srovnávat, ale i ony mají co nabídnout. Hodí se do salátu, léčí.
Ve volné přírodě u nás roste okolo 30 zástupců rodu Veronica. Některé máme za plevel, jiné patří mezi ohrožené druhy, například rozrazil rozprostřený (Veronica prostata). Stejně jako u jiných rostlin vnesl nástup nového taxonomického systému do botanického zařazení rozrazilů nemalé zmatky. Nyní patří do čeledi jitrocelovitých, setkat se ale můžeme také s označením Pseudolysimachion, jímž se po rozdělení rodu Veronica nově označují některé druhy, například rozrazil klasnatý (Veronica spicata neboli Pseudolysimachion spicatum).
Český název dal rodu rozrazil lékařský (Veronica officinalis), který pomáhá mj. rozpouštět močové kameny. Čerstvá nať se používá při jarních bylinných kúrách i jako přísada do polévek a salátů.
Druhu rezekvítek (Veronica chamaedrys) se lidově říká bouřka nebo pršavka. Utrhne-li se podle pověry za slunného letního dne, vyvolá se tím déšť a hromobití. Vzhledem k tomu, že květy rezekvítku jsou nebesky modré, má nalezení bíle zbarveného přinést štěstí. Samozřejmě za předpokladu, že ho neutrhneme.
Univerzální rostliny
Rod Veronica a jeho odnož Pseudolysimachion nabízejí široké spektrum rostlin od půdokryvných odrůd, kde mnohdy nejvíc parády nadělají lístky, přes keříčkovité s výraznými klasy květů až po metr vysoké rostliny s neméně výrazným květenstvím, nejčastěji v barvě modré či růžové.
Kobercovitě rostoucí odrůdy najdou uplatnění na skalkách, suchých zídkách i v nádobách. K nejznámějším patří rychle se rozrůstající rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), který potěší bohatou nadílkou blankytně modrých květů, u některých kultivarů pak květy světle modrými i modrobílými, růžovými či dokonce bílými. Dobrou společnost najde ve skalkových karafiátech, trávničkách, plamenkách či zvoncích.
Středně vysoké rozrazily se kombinují s letničkami i trvalkami. Kultivary s růžovými nebo bílými květy si sednou s levandulí, šantou či šalvějí, modrokvěté variety zase s diviznou, kopretinou, třapatkou a řebříčkem. Barevnou pastvu pro oči přinese spojení s krásnoočky, okrasnými máky, hvozdíky a čechravami.
Vysoké, vytrvalé rozrazily můžeme vysadit do smíšených záhonů, oživit jimi zákoutí s dřevinami. Zaujmou v předzahrádkách, na pozadí zdí a plných plotů.
Nejčastějším obyvatelem zahrad je rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), vybírat můžeme z půdokryvných či středně vysokých kultivarů a různých barev květů
Slunce i mráz
Rozrazily zpravidla vyžadují slunečné, případně lehce zastíněné stanoviště, kde nehrozí úpal. Většina také upřednostní sušší propustnou kyselejší hlinitopísčitou půdu. Rozrazil dlouholistý (Veronica longifolia) potřebuje půdu vlhčí, jsou i druhy vysloveně vlhkomilné, jako rozrazil drchničkovitý (Veronica anagallis-aquatica) a rozrazil potoční (Veronica beccabunga). Rozrazil hořcovitý (Veronica gentianoides) si zase žádá půdu zásaditou. V době květu a horkém létě se ale žádný neobejde bez zálivky.
Naprostá většina rozrazilů snáší teploty do -28 °C až -34 °C. Výjimkou je rozrazil plazivý (Veronica repens), který potřebuje zimní kryt.
Ač jsou pěstované druhy trvalkami, žijí jen několik sezón. Na jaře či na podzim můžeme větší trsy vyrýt, odstranit z nich staré části, rozdělit je a zasadit na nová místa do výživné půdy. Některé druhy lze množit také řízky odebranými na přelomu jara a léta. Třetí možností, například u rozrazilu klasnatého, je využití semen.
Pozor na živiny
Časté hnojení, zvláště ve vyšší koncentraci, rozrazilům škodí. Rostliny po něm rychleji stárnou, trsy řídnou, lodyhy se nepěkně vytahují.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Archiv firem
Uložit
Rozrazil pro okrasu i zdraví
