Rozdíly ve štípačích dřeva

Štípače nebo štípačky na dřevo výrazně usnadní namáhavou práci při štípání dřevěných polen. Pozornost by jim měl věnovat každý, kdo pravidelně připravuje zásoby palivového dříví.

Jestliže se štípačem dosud nemáte zkušenosti, mohl by vás na pohled poměrně složitý a těžký stroj přivést k myšlence, zda ho skutečně využijete a zvládnete jeho obsluhu. Nenechte se však odradit, v principu jde o poměrně jednoduché, nijak zvlášť hlučné, snadno ovladatelné a mimořádně praktické zařízení. Ocení ho zejména majitelé kotlů na dřevo či krbových kamen, kteří si zásoby paliva připravují a zpracovávají sami.
Na trhu existuje velká a pro laiky možná i trochu nepřehledná nabídka strojů se dvěma základními typy konstrukcí a pohonu. Při výběru se tedy řiďte zejména množstvím zpracovávaného dřeva a tím, zda potřebujete štípat pravidelně a opakovaně, nebo jen občas doplnit zásoby pro přitápění v krbu.

Horizontální štípače Scheppach vyhoví
chalupářům, kteří zpracovávají spíše
menší množství dřeva (Garland)

Vertikální nebo horizontální

Štípače na dřevo jsou stroje, které dělí polena pomocí ocelového klínu. Je nutné připomenout, že klín dřevo neseká rychlým razantním úderem, ale rozdělí ho tlakem, který vyvine díky hydraulickému pohonu stroje. Hydraulické čerpadlo je u většiny štípačů poháněno elektromotorem, ale k dispozici jsou i stroje s benzínovým motorem.
Vedle dvou zmíněných typů pohonu se štípače rozlišují i podle pracovní polohy na vertikální a horizontální. Horizontální přístroje se zpravidla řadí spíše do méně výkonné hobby kategorie pro občasnou práci s menšími poleny, výkonnější vertikální štípače pak zvládnou štípat například i dřevo nařezané na metry. To je výhodnější třeba v případech, kdy si necháte dovézt čerstvé metry dřeva, které můžete před vysušením a řezáním na polena nejprve naštípat. Snadněji se pak skladují a posléze i lépe řežou.
Horizontálním štípačům, které pracují ve vodorovné poloze, věnujte pozornost, pokud zpracováváte menší množství dřeva, které si nejprve nařežete na polena například na cirkulárce nebo s pomocí řetězové pily. I v případě, že dřevo nakupujete, je často levnější koupit jen nařezané kmeny, ať už na metry, nebo na polena, a s pomocí štípače je postupně zpracovat.
Tlak štípacího klínu nebo štípacího kříže na poleno se u horizontálních štípačů pohybuje zhruba od 4 do 8 tun, což je dostačující zejména pro polena z měkkého dřeva. Tyto stroje zvládají průměry polen kolem dvaceti centimetrů, trvalá zátěž většími průměry polen už by na ně byla příliš.
Vertikální stroje jsou považovány za výkonnější, u vyšších řad dokonce profesionální kategorii. Patří mezi ně i ty s benzínovým pohonem, které často pracují rovnou v lese. Výkonnější štípače vertikální konstrukce dokážou tlakem klínu rozpoltit i téměř metr čtyřicet dlouhá polena o průměru až kolem padesáti centimetrů. Pro polena extrémních průměrů lze navíc využít opakovaného tlaku klínu nebo štípacího kříže, který můžete pomocí znovu zvedat a spouštět. Při každém takovém naštípnutí je třeba poleno pootočit, je to už tak trochu „vyšší dívčí“, ale pokud se s výkonným štípačem naučíte pracovat, dokáže vskutku neuvěřitelné věci.
Výběr mezi horizontální a vertikální variantou může rozhodnout také to, jak namáhavá pro vás bude manipulace se samotným přístrojem. Horizontální jsou lehčí, váží zpravidla kolem čtyřiceti až padesáti kilogramů, takže pokud je nutné štípač při každém štípání někam vyvézt a pak ho zase uklidit, může to být snazší než v případě přinejmenším stokilogramového štípače vertikálního.
Štípaní je zase většinou pohodlnější s přístrojem vertikálním, který vám umožňuje pracovat ve vzpřímené poloze, nastavit si spodní stolici do vyhovující polohy minimálně ve třech stupních a přítlak klínu pohodlně ovládat pomocí dvojice madel vzdáleně podobných řídítkům jízdního kola.

Přístroj se ovládá pomocí dvou madel se
spínači, pokud jedno pustíte, vyjíždí klín
automaticky nahoru

Volba výkonu

Nenechte se však při výběru vést jen prvotním okouzlením z extrémních výkonů a zvažte, zda vůbec připadá v úvahu, že byste polena tak vysokého průměru někdy zpracovávali. Manipulace s nimi je totiž mimořádně náročná, někdy i nebezpečná a zpravidla se neobejdete bez pomocníků.
Vyšší výkon nicméně nikdy není od věci. Pravidelné štípání dává motoru zabrat a stroj proto vydrží dlouho zejména v případě, kdy nebudete šetřit na kvalitě a nebudete ho přetěžovat nad rámec jeho možností. Platí také, že čím je štípač výkonnější, tím snadněji se s ním dřevo zpracovává. S vyšším výkonem se například snižuje hrozba „zakousnutí“ klínu či kříže v příliš houževnatém polenu.
Horizontální štípače začínají na výkonu motoru 1,5 kW a štípacím tlaku kolem 4 až 5 tun. Vertikální pak od výkonu kolem 3,5 kW a tlaku 7,5 tuny.

Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem a Shutterstock

Rozdíly ve štípačích dřeva

Rozdíly ve štípačích dřeva