Rozdíly mezi zkoušečkami napětí

Se zkoušečkami napětí pracují nejen profesionálové, ale často i šikovní kutilové. Na trhu mohou zakoupit tradiční elektromagnetické, nebo elektronické zkoušečky.

Elektromagnetické zkoušečky
Elektromagnetické zkoušečky signalizují přítomnost napětí, až když jeho hodnota překročí určitý práh. Pod tímto prahem žádné napětí nenaměří. Přitom prahy se mezi dvěma kategoriemi zkoušeček významně liší a z této skutečnosti vyplývají důležité důsledky pro bezpečnost a praktičnost těchto pomůcek.
Elektromagnetické zkoušečky mohou detekovat vyšší úrovně napětí, jejich slabinou je v důsledku nevalné dynamiky mechanických součástí detekce napětí pod hodnotou zhruba 100 V. Odebírají relativně vysoké množství proudu, což se může v obvodu snadno projevovat jako zátěž. Vede to i k výrazně vyšší tvorbě tepla a k přehřátí zkoušečky, zejména pokud měření probíhá o něco déle (viz obrázek 1). Je třeba nechat ji vždy zhruba půl minuty vychladnout. I testování zásuvky se může stát riskantní. Použití izolovaných rukavic může nebezpečí úrazu elektrickým proudem, snížit ovšem riziko vzniku oblouku stále hrozí.  Z uvedených důvodů nemohou elektromagnetické zkoušečky obecně vyhovět standardu IEC 61010.

Elektronické zkoušečky
Výhodou elektronických zkoušeček napětí jejich kompaktní konstrukce,  díky čemuž se snadněji přenášejí a jsou méně náchylné k rozbití. Mají i významné bezpečnostní výhody. Některé z těchto zkoušeček mají vstupní impedanci (komplexní veličina charakterizující obvod střídavého elektrického proudu, popř. mechanický kmitavý obvod) jeden megaohm, tedy zhruba stonásobně vyšší než nejlepší elektromagnetické zkoušečky. I u přístrojů nižší třídy je impedance 20 kiloohmů, což je i tak dvojnásobek impedance nejkvalitnějších elektromagnetických zkoušeček.

Výhody elektronických zkoušeček jsou zřejmé. Budete pracovat s podstatně nižším vstupním proudem, práce bude tedy bezpečnější. Při zkoušení nebude třeba přístroj ponechávat takovou dobu ochlazovat – pokud to vůbec bude třeba. Tyto zkoušečky pracují s nižším napětím a obvykle nesou označení kategorie dle IEC. Obrázek 2 ukazuje část obvodu, který zajišťuje ochranu vstupu a umožňuje stanovit kategorii dle IEC. Elektronické zkoušečky umožňují řešit větší rozsah problémů bezpečněji a rychleji.
Vyšší impedance má i nevýhodu. Elektronická zkoušečka může signalizovat napětí na vodiči, který není pod proudem (naindukovaná napětí). Může k tomu dojít, pokud jeden vodič indukuje napětí v jiném vodiči, který je s ním rovnoběžný. Takováto indikace napětí může představovat nevýhodu zobrazením falešného kladného odečtu. Může však představovat i výhodu. Neukolébá vás falešným pocitem bezpečí z toho, že vodič, který je pod proudem, pod proudem není.
Závěrem připomeňme, že se nevyplatí šetřit na kabelech a sondách. Takové „úspory“ mohou přijít draho. Laciné a špatně navržené vstupní příslušenství je náchylné k selhání materiálů, které vás mají chránit.

TEXT: REDAKCE
FOTO: FLUKE

Rozdíly mezi zkoušečkami napětí