Roubenka ukrytá v kameni

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Staré domy někdy ukrývají malá i větší tajemství. Zasypaný sklep, zazděné oblouky černé kuchyně, klenutý strop pod hobrou… Nebo roubené stěny pod omítkou. Právě ty objevila Petra Smejkalová ve svém dvě stě let starém stavení.

Přestože je dům velký, hned napoprvé jsme ho nenašli. Tak trochu se před zraky příchozích schovává v úzké uličce za vzrostlou zelení. Když se před námi objevil v celé své kráse, okouzlil nás. Ovšem před deseti lety, kdy Petra dům se stodolou na okraji městečka Košumberk u Luže kupovala, ukazoval trochu jinou tvář.

Vyloupl se do krásy

„Kdysi to bylo obydlí sadaře, předchozím majitelům sloužil jako chalupa,“ seznamuje nás sympatická černovláska s historií stavení, obklopeného ze dvou stran zahradou. „Dům měl omítku, ale ta opadávala. Začali jsme ji s přítelem oťukávat, abychom nechali vyniknout jen zeď z opuky – a našli jsme při tom i roubení! Trošku jsem to tušila a asi si tajně hodně přála… Hlavně aby bylo roubení v takovém stavu, aby se mohlo ponechat původní. Dřevo je sice dost poškozené, ale zatím drží. Hlína s plevami se vyškrabala, namočila a pak napěchovala zpět do spár. Byl to od dětství můj sen – bydlet v roubence,“ říká s úsměvem naše hostitelka. Dnes rohová roubená světnice vystupující ze světlých kamenných stěn upoutá na první pohled.

Začalo se s koupelnou

V domě se dalo hned od počátku bydlet, v přízemí byly dvě obytné místnosti a koupelna. Ta přišla při úpravách na řadu jako úplně první. „Odstranili jsme z ní vanu a špatné dřevěné obložení a vybudovali sprchový kout,“ vzpomíná Petra. Ačkoliv jsou tu stěny z kamene a cihel, bílá omítka a krémové obklady, nepůsobí koupelna studeně. Je to díky oknu s přirozeným denním světlem, dřevěným dveřím a hezkým maličkostem, kterými majitelka koupelnu střídmě zabydlela.
Dům samozřejmě čekalo mnohem víc úprav. „Chalupu jsme koupili v únoru a do jara vymýšleli, jak ji opravíme,“ vzpomíná na tu dobu naše hostitelka. „Menší věci jsme zvládli sami s přítelem, na náročnější práce jsme si pozvali řemeslníky. Dělali například nový krov, na který byla položena krytina Tondach. Vyměňovali okna – ze starých se zachovalo jen jedno, ostatní byla podle něj nově vyrobena.“

Co vše ukrývá dům

Ačkoliv se původně jednalo o jednopodlažní dům se dvěma obytnými místnostmi, stavení zaujme svou výškou i rozlohou. Je to dáno tím, že obytné podlaží je zvýšené, ke vchodovým dveřím se vystupuje po kamenném schodišti zapuštěném v rohu budovy. Světnice i druhý pokoj, dnes ložnice Petřiny maminky, zabírají celou šířku stavení, mezi nimi leží chodba a koupelna. Ze dvora je po strmějších dřevěných schodech přístupný prostor za ložnicí, který slouží jako skladiště všeho, co se nevešlo do domu. Do budoucna to může být rezerva pro další obytnou místnost.
Pod obytným podlažím vidíme dvoje dveře – vstupy do sklepa a bývalého chléva, dnes dílny. Podkroví dříve zabírala půda, schody k ní vedly jen ze dvora. Dnes tu má Petra velký příjemný pokoj a ložnici, propojené novým schodištěm s přízemní světnicí.

Červená světnice

Ve světnici nás překvapí neobvyklá výmalba sytou červenou barvou. Pro chalupu je nepříliš typická, tomuto prostoru ale sluší, ladí s tmavším dřevem a dodává velké místnosti na útulnosti. A je v pěkném kontrastu s opukovou zdí. „Roubené stěny jsou pod hliněnou omítkou, ale z jedné opukové zdi jsme ji otloukli. Červená výmalba je omyvatelná a je tu už deset let,“ dozvídáme se od majitelky.
Záklopový strop ze širokých prken je původní, jak ale Petra podotýká, je hodně poničený červotočem. „Když si na něj sáhnete, je jak papír. Stará je i podlaha, ale chtěla bych z ní obrousit barvu a nechat ji přírodní,“ plánuje hostitelka.
Z vybavení místnosti zůstala modrá kachlová kamna, malovaná truhla a lavička u kamen. Do kuchyňské části Petra pořídila novou nízkou linku v krémové barvě, drobnosti pro vaření umístila na poličky a do niky. Pod oknem má zajímavý pracovní stůl z desky mahagonového dřeva s nerovným okrajem. Vedlejší příborník není vlastně příborník. „Je to komoda, na které stojí horní díl z poničeného příborníku,“ vysvětluje hostitelka. Pro odpočinek slouží pohodlná křesla a samozřejmě nechybí jídelní stůl s lavicí a židlemi. Schodiště v rohu světnice vede do podkroví.

Proměněná půda

„Z podlahy půdy jsme museli nejdříve odstranit starou vrstvu z hlíny a plev a pak položit dřevěnou podlahu. Stěny a strop jsme obložili izolací a dřevem, které je ošetřeno včelím voskem. Byla bych ráda nechala prostor otevřený až do krovu, líbilo by se mi, kdyby byly vidět trámy a dalo se na ně něco pověsit. Ostatní mě ale přemluvili, že by to nebylo dobré kvůli úniku tepla,“ vysvětluje Petra. Upozorňuje nás na dvě malá okna ve štítu, která se nezvětšovala, a přesto je tu světla dost.
Pod nimi je velká rozkládací pohovka, ostatní zařízení tvoří drobnější kusy nábytku – otevřené skříňky na knihy a CD, houpací křeslo, lenoška, truhla a kufr z proutí, velké sedací polštáře, poličky. Předloni přibyla dlouhá police podél jedné zkosené stěny, na kterou se dají odložit a aranžovat různé věci. Vybavení je kombinací starých kousků a nových koupených v IKEA. Dekorace – obrázky, bižuterie naaranžovaná v rámečcích – jsou Petřinými díly.

O teplo se starají kachlová kamna

Výrazným prvkem v pokoji je nepravidelně tvarovaný široký komín, který tudy prochází z přízemí. Určitě i hezky hřeje. „V zimě tu někdy spím. Místnost je pěkně vyhřátá teplem ze světnice, které sem jednak stoupá prostorem schodiště, jednak v podlaze není kvůli tomu žádná izolace,“ říká Petra. Kuchyňská kachlová kamna tak vytopí téměř celý dům. Jejich komín se základnou jeden krát jeden metr začíná v koupelně. Do podkrovní ložnice se dostane teplo z vedlejšího pokoje, jen v maminčině ložnici v přízemí jsou kamínka na dřevo.

Romantická ložnice

Do kdysi tmavé části půdy, dnešní ložnice, přichází světlo nově vybudovaným nízkým vikýřovým oknem. Hlavním kusem nábytku je kovová postel z IKEA, další vybavení tvoří stará a nová komoda, stolek sloužící jako toaletní, otevřené skříňky a truhla, kterou Petra zbavila starých nátěrů. Musela to udělat přímo tady, protože velký kus nábytku by se nedal snést ven. Lampičky, květiny, obrázky a další drobnosti vytvářejí příjemnou atmosféru. A co se skrývá v malém přístěnku? Je tu ukrytý bojler na teplou vodu.

Stodola s barem

Na obytný dům těsně navazuje kolmo postavená stodola. Její menší část je určena pro přípravu a uložení dřeva, větší část slouží jako letní posezení s barem. „Položili jsme tu podlahu z cihel a ze dřeva,“ ukazuje naše průvodkyně. V uzavřenější části je nově postavený barový pult z opuky, za ním jsou v nosné zdi pípy. Sud a chlazení jsou ve vedlejší dílně a pivo teče jakoby ze zdi, protože nic jiného není vidět. Pivo se k nim dostává ze soudků, postavených ve vedlejší dílně. V přední části stodoly otevřené do zahrady respektive do zatravněného dvora je příjemné posezení s několika křesly, stolky i postelí v roli pohovky. A na zdech a zídkách různé „památky“.
„Dříve jsme u nás pořádali s kamarády hudební festivaly. Sešlo se i padesát lidí. Na zahradě bylo pódium, pod stodolou se čepovalo pivo,“ vzpomíná Petra. „Teď máme kino a promítáme si filmy. Jednou týdně se sejde šest, sedm lidí, uvaříme si něco dobrého a společně se díváme.“

Proměna zahrady

„Na zahradě rostla hlavně spousta švestek a hrušeň, teď je ovocných stromů podstatně méně. Všechno ostatní jsem vysadila já. I čtyři vzrostlé borovice, ale ujaly se jen dvě. Nejraději mám bambusy, ve větru příjemně šustí. Vrba u jezírka, teď prázdného, vyrostla z pouhé větvičky,“ mluví o zahradě se zaujetím hostitelka.
Podle zahradního sezení, ohniště na opékání a houpačky je znát, že zahrada před domem slouží hlavně odpočinku. Na zatravněném dvoře vytvořila Petra zvýšené záhony obložené opukou. Daří se na nich třeba kaně, čínským karafiátům, levanduli, nevěstinu závoji. „Ze zeleniny pěstuji jen rajčata, česnek a bylinky,“ ukazuje. „Tohle je jedno z nejsušších míst ve východních Čechách a s nejméně srážkami. Proto máme pod kůlnou zapuštěnou velkou nádrž na dešťovou vodu, která se svádí z okapů. Takže naše zahrada vydrží, i když dlouhou dobu neprší.“
Na dvoře má Petra i její hosté dokonalé soukromí. Z jedné strany ho ohraničuje dům, z druhé stodola, na třetí ho uzavírá zeď sousední sýpky a na čtvrté vysoká zeleň za záhony. Na chalupě je dobře i Petřinu psovi, který nám při venkovní prohlídce také dělal společnost.
Sluníčko se pomalu sklání k západu, na nedaleký pivovarský komín usedá čáp a my se s naší hostitelkou loučíme.

TEXT: Iva Tvrzová
FOTO: Petr Vurma