Roubenka s křídly holubů

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Ve stráni stojí malá zvonička. Patří panu Jiřímu Vaškovi, majiteli plotu bez branky a také fortelné hnědobílé chalupy, obrácené štítem k cestě. Jakoby na pozdrav vyletělo z vikýře hejno poštovních holubů.

Tohle stavení bylo na svou dobu nezvykle velké, kromě rodiny majitele se sem vešlo i služebnictvo, domácí zvířata a zásoby sena

Vychutnáváme si klinkání zvonečku a během chvilky čekání okukujeme usedlost posazenou uprostřed trávníku s pozadím z rododendronů. Mezitím přichází majitel a glosuje mávání křídel nad štítem: „Holubi jsou pro mne romantika i radost – když máte prostornou půdu a nad ní hambálka, není s jejich chovem problém. V létě, když k nim jdu a na půdě svítí ve vzduchu prach ve slunečních paprscích, je to nádhera. Občas je někomu dám, aby je vypustil. Ze stokilometrové vzdálenosti tu jsou do hodiny zpátky.“

Mám rád staré věci

Krytá pavlač chrání posezení u vchodu před deštěm

Rozhovor rychle plyne od holubů k historii místopisu obce i krajině Českolipska. „Rok co rok jsem sem jezdil k tetě na prázdniny a nakonec jsem se rozhodl pořídit si tu i chalupu. Snažil jsem se rekonstruovat ji co nejvěrněji, s úctou k tradici a kdysi používaným materiálům. Tu a tam jsem si přece jen dovolil zlepšení, která neuškodí autenticitě, ale zpříjemní bydlení.“

Během návštěvy jsme zjistili, že stylovost rekonstrukce zajímavě podtrhuje majitelův smysl pro neokázalost a recesi. „Důležité je, aby dál sloužily věci staré, ale funkční. To platí i pro plaňkový plot, který bych si sám nepostavil, ale protože kmojí chalupě patří, zůstal.

Zahrada s ruinami

Na pohled omšelý plot se sem ve skutečnosti hodí víc než jakýkoli nový

„Naše chalupa byla velkým hospodářským stavením, kterému se tu říká Bauerhof,“ vysvětluje majitel. Jak kdysi bývalo zvykem, štítová část usedlosti směřuje k jihu, hospodářská stáj se zvířaty je umístěna v delší, severozápadní části stavení. Nad stájemi je pavlač s vnitřním vchodem do stodoly. „I když stavebně byla chalupa ve velmi dobrém stavu, původní štít se bohužel nezachoval. Musel jsem ho rekonstruovat podle starých fotek,“ objasňuje pan Vašek. „Základy chalupy jsou pískovcové, z kamene jsou i okenní parapety, jen šambrány jsou už zděné. Nejspíš šlo o docela bohatý statek, protože pískovcové parapety se dříve používaly jen na zámcích.“

Z posezení pod pavlačí lze pozorovat spoustu ptactva sídlícího v nedalekém živém plotu

Žít a nechat žít je jedno z hesel majitele, které občas přináší kouzelné plody. Příkladem je majitelova vyhlášená vana, suplující bazén, nonšalantně umístěná v rozvalinách zdí někdejších stájí hned nad chalupou. Na jejich zbytcích se dá i pěkně posedět a popovídat, chalupu odtud máte jak na dlani.

„Ruiny i zdivo se mi líbily, tak jsem je tu nechal. Jen jsem porazil břízu, která hrozila rozbořením celé zdi. Ale její kořeny zůstaly na místě, vypadají ve zdi docela malebně. Pak mne napadlo postavit mezi ruiny vanu, občas si v ní poležím a čtu si noviny. Původně jsem sice uvažoval o bazénu, ale vzhledem k okolí se mi ten nápad zdál nepatřičný. Pár kilometrů odsud je krásné koupaliště a na poležení ve vodě mi vana bohatě stačí.“

Story jménem rekonstrukce

Kamenné zdivo předchozí majitel zakryl omítkou a pan Vašek je opět odkryl

Pískovcové obvodové zdi v přízemí jsou silné metr a půl a také výška místností je neobyčejně velkorysá. „Je zajímavé, že na to, že statek je starý nějakých dvě stě padesát let, má nezvykle vysoko stropy. Tehdy byli lidé menší a běžná výška stropu je dva metry. Takže, buď byl majitel tak vysoký, nebo jen tak velkoryse stavěl,“ rozjímá pan Vašek a vypravuje, jak probíhala rekonstrukce.

„Po odchodu rodiny původního majitele koupil stavení jistý pán z Liberce a takzvaně ho rekonstruoval: všude dal parkety a všechny stěny včetně těch pískovcových zapalubkoval. Když jsem dům koupil, tak jsem první týdny obložení strhával a podle dobových fotografií vnitřek uváděl do pořádku.“ V obytné části pan Vašek po stržení palubek zrekonstruoval podlahu a nechal tu položit prkna.

Na tenhle funkční předěl obytné místnosti je pan Vašek právem pyšný

Všechno se samozřejmě nepovedlo, dlažba v předsíni byla kompromisem, kterého nyní majitel lituje: „Koupil jsem z nedostatku času první keramickou dlažbu, která se sem hodila, ale autentičtější by byl kámen.“

Změna dispozic

Po očištění chalupy přišly na řadu změny dispozic. „Původní dvě přízemní místnosti jsem propojil v jednu obytnou světnici s kuchyní a k nim přistavěl záchod a koupelnu. Jsou přístupné ze zadní části kuchyně. Samozřejmě, že v patře, kde jsou ložnice, bylo nutné vybudovat ještě druhou koupelnu s toaletou, v jejím rámci jsem však ponechal původní suchý záchod jako artefakt.“

Pec je nově postavená. Horký vzduch je z ní rozváděn i do horního patra

Koupelnu s WC v patře majitel kvůli teplu situoval nad kachlovými kamny v přízemku. Je v nich vložka, odkud ohřátá voda stoupá do patra a vyhřívá koupelnu i ložnici. „V zimě samozřejmě také využíváme i tepelné čerpadlo z hloubkového vrtu – vyhřeje vodu v topení na 52 °C, a to bohatě stačí. Původně jsem chtěl mít koupelnu s lázní, tedy s volně umístěnou vanou, ale ty jsou neuvěřitelně drahé. Tak jsem koupil vanu obyčejnou, obložil starými prkny a olištoval, aby výsledek vypadal podobně.“

V rámci rekonstrukce bylo nutné v usedlosti instalovat i nová okna. Majitel odstranil i zbytečné a nepatřičné „chalupářské“ okenice. „Bohužel stropy a trámy přízemních místností byly natřené šedou olejovou barvou, která vůbec nešla odstranit, takže jsem je jen očistil a vložil mezi ně sádrokartonové desky, protože na čištění celých stropů bych nenašel čas. Nakonec to místnosti krásně prosvětlilo. I tak nám po snížení zbyla výška dva metry šedesát.“

Předchozí majitel bohužel zničil obří chlebovou pec. Teď z předsíně vedou dveře jen k technickému zázemí

Jediný zásah předchozího majitele, který nešel odstranit, bylo zrušení původní pece na chleba situované v chodbě chalupy. „Na jejím místě vystavěl kotelnu a koupelnu,“ podivuje se pan Vašek. „Po peci zbyl jenom viditelný oblouk ve zdi chodby, který jsem vyzdil kamenem a vybavil novými dveřmi přesně podle původní předlohy. V prostoru někdejší kotelno-koupelny je nyní strojní zařízení.“

V patře chalupy byly a zůstaly tři ložnice. „Nad obytnou místností spal hospodář, ten měl nad pecí malé okénko, které je teď zaslepeno; tím se do ložnice vháněl teplý vzduch. Čeledíni spali nad hospodářskou částí, kde žádné topení nebylo.“

Zařízení: autenticita a nápady

Mnoho věcí, které ke staré usedlosti patří, se nezachovalo. Například kachlová kamna. „Ve světnici určitě byla,“ uvažoval při rekonstrukci pan Vašek. U kamnářské firmy tedy nechal vyrobit repliku. „Napadlo mě přitom nechat část kamen vyrobit z pískovce, takže celek působí zajímavěji, než kdyby byly jen z kachlů.“

Autentické malované kusy nábytku poznáte podle lehce zašlých barev

Přestože dnes je módní barevné malování místností, majiteli se nejvíc líbí bílá, která ladí i s původním stylem. „Stropy jsem nechal co nejjednodušší, ale opatřil jsem je nátěrem, který nejlépe vyhovuje původně užívanému nátěru z volské krve.“

Renesance a baroko

Zařízení obytné místnosti pochází z bazarů a antiků a je tak trochu jednotou protikladů. „Kdysi jsem sehnal i renesanční truhlu, která podle znalce pochází ze severního Německa. Víko je z jediného kusu dubu, neboť tehdy ještě neznali žádné spojování desek,“ vysvětluje pan Mašek. Hned vedle truhly majitel postavil malovanou lidovou skříň v tlumených barvách a k pohovce vyrobil nízký stůl na způsob konferenčního stolu. „Použil jsem dubové fošny a nohy zmasivu. Celé dílo váží asi metrák.

Světnici v přízemí pan Vašek propojil s kuchyní, a tím vznikl velký obytný prostor

Teď se chystám ještě udělat klasický ručně hoblovaný nízký stůl a tenhle dám kamarádovi. Přece jen tohle dílo neladí s ostatními kusy tak, jak bych si představoval.“ Mezi kuchyní a obývací místností majitel postavil dekorativní předěl na způsob barového pultu: dělicí zídka má základnu z masivních pískovcových kvádrů lemovaných fabiony ze starého dubového dřeva. Dřevěný lem dokonale kámen začisťuje a celý kout působí teple. „Tenhle poklad jsem získal, když se nedaleko likvidoval zdevastovaný statek. Mohutné stropní fabiony jsem koupil a pak je nechal rozřezat na užší části. A aby zídka nepůsobila fádně, vybíral jsem po okolí pískovcové kvádry různých barev,“ usmívá se majitel, jehož vášní je dokonalé řemeslné zpracování užitných věcí.

„Dříve to bylo běžné,“ prohlašuje a vede nás do patra, kde se dochovaly původní zámky a důmyslné závory. „Dodnes fungují, přestože jsou staré dvě stě i více let. Čas jim vůbec neublížil.“

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER