Roubenka pod starou lípou

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Při pohledu na tuto malebnou roubenku by nikdo nehádal, že do ní před osmi lety zatékalo, na střeše byl nános mechu, trámy byly prověšené, okna při otevírání drhla a střechou hospodářského stavení ve dvoře prorůstal strom.

Když jsme vyjížděli z Prahy, abychom se podívali, kterak po letech tvrdé práce chalupa ožila, svítilo sluníčko. Ale jak jsme se blížili k České Lípě, začaly se na nebi objevovat mraky. Spolu s oblohou se kabonilo i čelo fotografa, protože mraky a déšť zahradě i stavení dovedou notně ubrat na půvabu.

Malebnou krajinu plnou kopců a hradů skutečně zahalily ocelově šedé mraky. „Fouká vítr, ten je za chvilku nejspíš rozežene,“ zvedal nám na místě náladu majitel patrové roubenky, pan Zdeněk, když jsme dorazili. Provedl nás po zahradě a po dvoře. „Uprostřed dvora stávala kdysi stodola, ze které zbyla jen polorozpadlá zeď. Tu jsme rozebrali a materiál použili na stavbu zdi okolo pozemku, kde byl původně plaňkový plot. Ten jsme zlikvidovali, dvorek vydláždili a zeď jsme postavili novou,“ ukazuje nám během vyprávění. Kámen pochází částečně z místních zdrojů, většina je ale dovezena.

Při procházení kolem domu si všímáme, že do jednoho z trámků v obložení stavení je vyryt letopočet 1718 – rok, kdy byla chalupa s chlévy a hospodářskými budovami postavena. Úsilí, s nímž se noví majitelé pustili do rekonstrukce stavby, je obdivuhodné. Posloucháme vyprávění o tom, jak se tu opravovaly staré a poškozené části, budovaly se nové prvky tak, aby dodaly na komfortu a nerušily vzhled chalupy.

Náročná modernizace

Třeba na boku roubenky objevujeme čerpadlo vzduch/voda pro moderní podlahové vytápění a na zápraží je zase poklop od vlastní čističky vody, protože v místě chybí kanalizace. Studnu naštěstí nemuseli kopat, chalupa využívá vodu z obecní vodárny.

Ale to již za námi vychází paní Vlasta a zve nás dovnitř. Ocitáme se v prostorné chodbě, ze které vede schodiště do patra. Pod ním vidíme padací dveře do sklepa. Aby chalupu zbavili vlhkosti, museli noví majitelé vybourat podlahy, podklad odizolovat a položit novou krytinu. V přízemí proto zvolili do všech místností jednotnou béžovou dlažbu. Při stavebních úpravách ale nechali otočit schodiště na druhou stranu, aby navazovalo na schodiště ze sklepa, do kterého se před změnou vstupovalo velmi obtížně.

Z chodby se dále vchází do technického zázemí domu, do sednice a – jak tomu u starých chalup bývalo – také do chléva, z něhož je dnes krásná a prostorná koupelna s kamennou stěnou. Tu předchozí majitelé vytápěli kamny, ale po celkové rekonstrukci interiéru je i tady podlahové topení a teplo koupelně dodává také otopný žebřík.

Komfortní romantika

Chalupa prodělala náročnou rekonstrukci a dnes nabízí moderní komfort i romantiku v duchu starých časů. Zdeněk kdysi v tomto kraji nějaký čas pobýval. Krajina a také architektura hnědobíle pruhovaných domků jej okouzlily natolik, že si tu po dlouhém hledání našel chalupu, kterou si chtěl upravit tak, aby se v ní dalo pohodlně žít. „Na všem zapracoval zub času,“ vzpomíná. „V chalupě se vystřídalo několik majitelů, po každém z nich zbyly nějaké úpravy a zásahy. Především jsme museli stavení zbavit vlhkosti, opravit a vyměnit výplně a obložení. Špaletová okna jsme dali udělat nová, ale přesně podle těch starých, abychom chalupě zachovali styl.“

Po dohodě s památkáři museli zachovat trámy, které byly značně prověšené. „Odstranili jsme z konstrukcí stará prkna, kulatiny a původní výplně, díky tomu se prověšení vyrovnalo. Trámy jsme následně ošetřili proti plísním a parazitům. Podlahy i stropy jsou teď všude nové. Poté, co je chalupa pravidelně obydlena a je průběžně temperovaná, odpadl problém s vlhkými peřinami,“ vysvětluje Zdeněk.

Stavení vytápí krb s nuceným teplovzdušným rozvodem s ventilátorem a tepelné čerpadlo, které ohřívá vodu pro podlahové vytápění místností v přízemí. Patro a podkroví vyhřívá horký vzduch a v podlaze jsou zabudovány konvektory, aby nebyl starobylý vzhled narušen pohledem na radiátory.

Původní sednice slouží jako obývací pokoj a jídelna, když se sejde větší počet hostů. Je tu velký krb z pískovce. Světle béžová dlažba místnost, kde je spousta trámů a dřeva v tmavě hnědé barvě, prosvětluje. Všímáme si také doplňků dřevěných prkenných dveří. „Zámky, kování a petlice jsou dobové,“ říká paní Vlasta. „Snažili jsme se opravit a zrenovovat vše, co šlo. Ve starožitnictví jsme kupovali kliky a doplňky, kterými jsme nahradili ty, co již opravit nešly. Chalupu jsme koupili i s vybavením a dokonce tu zbylo i staré nádobí. Postupně jsme vše renovovali, vraceli do života a dneska nám tyto věci opět dobře slouží, nebo alespoň zdobí,“ směje se.

„Oprýskané nátěry ze starobylých kousků nábytku odstranil louh. Při opravách jsme dodržovali staré technologie, abychom zachovali autenticitu. Tak třeba poškozené části vyrobil místní truhlář. Doplnil o chybějící části lavici za stolem. Ta má zásuvky a sedák, který je zároveň odklápěcím víkem úložného prostoru. K prastarému stolu, který jsme objevili ve sklepě, truhlář vysoustruhoval novou nohu. Také naši před ci měli promyšlený a víceúčelový nábytek,“ ukazuje Zdeněk lavici a stůl s trnoží, který je povětšinou ukryt pod ručně vyšívaným ubrusem. Staré kousky, které si ponechali, doplnili současným stylovým nábytkem, který vyrábí Antik Sedlčany.

Vlasta se Zdeňkem v sednici vytvořili i svatý kout, který byl tradičně umístěn vpravo proti dveřím. V rohu stěn u stolu visí kříž s Ježíšem, Panenka Marie a svaté obrázky. „K tradicím patřil i zvyk, že u stolu rozhodoval o dění v rodině hospodář. Pokud si u jídla nesedl on, neusedl ke stolu ani zbytek rodiny a čeládka,“ vypráví Vlasta, kterou staré zvyky a obyčeje velmi zajímají. „Propadli jsme chalupaření natolik, že si občas děláme výlety do muzeí a skanzenů a objevujeme, jak byl život chalupníků zajímavý,“ říká o svém koníčku Vlasta.

Kuchyně s kachlovými kamny

V kuchyni, z jejíchž okýnek je vidět do zahrady, je příjemné teplo od krásných kachlových kamen. Ta mají i troubu, ve které majitelka velmi ráda peče. Když se v kamnech netopí, vaří se na sklokeramické plotně vestavěné do desky. Keramický obklad barevně ladí s kamny. „Po babičkovských kachlových kamnech jsem toužila,“ vyznává se pyšná chalupářka.

„Původně byla zelená kachlová kamna umístěna v sednici. Tam, kde je dnes krb. Jenže byla v dezolátním stavu a jejich provoz nebyl bezpečný. Protože kuchyňka byla velmi studená, chtěla jsem tu vařit na kamnech, která ji zároveň vytopí. V široké nabídce barev kachlů mi učarovala tahle vínová barva. Pořídili jsme v ní obklady na stěnu za kamna.“

Místnost díky této barvě a zvoleným dekoracím působí velice útulně. I proto, že stěny zdobí starobylé poličky a porcelánové i litinové nádobí.

Ložnice jsou v patře

Z galerie v patře se vstupuje do ložnice majitelů, do pokoje pro hosty a na malý balkon, kde si Vlasta se Zdeňkem třeba u snídaně nebo u kávy rádi užívají krásného výhledu do okolní krajiny. Vlasta vrátila život zašlému nábytku v pokoji pro hosty, který tu zůstal po předchozích majitelích. Kromě očisty a opravy pantů dostal nový nátěr a Vlasta jej sama pomalovala dobovými ornamenty.

Tato místnost byla kdysi také vytápěna kamny. Z bezpečnostních důvodů a také s ohledem na komfort naši hostitelé kamna zrušili a místnost dnes vytápí horkovzdušný rozvod a podlahový konvektor.

Podkroví patří dětem

Vlasta se Zdeňkem nám předvedli i podkroví, které vyčlenili pro užívání dnes již dospělým dětem. Chalupa měla prostornou půdu, která byla dostatečně vysoká, aby se dala využít k bydlení. Krovy byly naštěstí v pořádku. Protože měly atypické spoje, památkáři je doporučili zachovat. Vyměnily se tu proto jen střešní latě, střecha byla zateplena a dostala novou krytinu.

Vlasta se Zdeňkem nám u kávy vyprávěli, že podkroví vybavili nábytkem, který patřil k chalupě, i novými kousky. Když jsme přišli nahoru, překvapilo nás, jak je místnost útulná a ani trochu nepůsobí dojmem, že je v základu vybavena stylem „co dům dal“. Nový a starý nábytek jsou vkusně sladěny. Přírodní odstín dřeva doplňuje tmavě hnědá barva, která se opakuje na trámech.

O příjemnou atmosféru se postarají i dobové a současné dekorace. Textilní doplňky a obrázky většinou opravila, zrenovovala nebo ušila a namalovala Vlasta sama. V podkroví vznikla i malá koupelna s WC, aby děti nemusely běhat do přízemí. Pro pohodlí v podkroví nechybí ani stůl a židle, dá se tu psát nebo tvořit či hrát stolní hry a jinak se bavit.

Rozlehlá zahrada

Stejně jako chalupa doznala v průběhu času změn i zahrada. Ta se samozřejmě mění neustále, protože s postupem času získávají majitelé nové zkušenosti. Dříve tu měla předchozí paní domu krásnou květinovou zahradu se spoustou kvetoucích záhonů a se dvěma jezírky plnými rybek.

Zahrada ovšem při stavebních úpravách, bohužel, vzala za své. Protože sem Vlasta se Zdeňkem zpočátku nejezdili pravidelně, nemohli se o rybky ani o květiny dobře starat. Jedno jezírko zrušili, na jeho místě vybudovali skalku a druhé jezírko na lekníny zůstalo ve dvoře.

Oba svorně přiznávají, že vybudovat zahradu tak, aby odpovídala plně jejich představám, dá ještě spoustu práce. Vlasta tu ale již má své bylinkové i levandulové záhony. Zdeňkovi daly zabrat pařezy po starých stromech a nerovnosti v terénu zahrady, které postupně srovnává, dosypává zeminou a osévá novou trávou.

text: Helena Štětinová
foto: Vladimír Hájek