Roubenka pod Ondřejníkem

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, rss-feed

Výhled z terasy je ohromující. Foto: Richard Guryča

Když hledali Struhalovi pozemek pro chalupu, naskytl se jim jeden s tak impozantním výhledem na beskydské hřebeny, že to prostě nemohlo dopadnout jinak než dobře. A tak dnes odsud shlíží do údolí krásná roubenka.

Není to typická valašská dřevěnice, ale spíše roubenka krkonošského typu. Její spolumajitel Jan Struhala to přiznává, inspiraci skutečně hledal spíše v Krkonoších. Ale nakonec ji našel přece jen o něco blíž, v roubeném penzionu Roubenka v Hukvaldech. Tam se mu s manželkou před časem velmi zalíbilo, a když zjistil, že se s ním majitelka nejen ochotně podělí o informace, ale dokonce bude na jejich plánované chalupě spolupracovat jako interiérová designérka, byl výsledek příjemné spolupráce na světě.

Schodiště zdobí přízemí samo o sobě. Foto: Richard Guryča

Bez cesty

Kunčice pod Ondřejníkem nepatří mezi nejznámější beskydské lokality a jsou trochu atypické v tom, že zdejší údolí se otvírá do široka, není sevřené horskými úbočími tak těsně jako například Karolinka či Velké Karlovice. Přinejmenším tak nepůsobí, od úbočí zdejších hor máte jistý odstup a o to víc vás ohromí jejich velikost.

K chalupě Struhalových dojedete či vystoupáte od hlavní silnice směřující do Čeladné a pak do Frýdlantu nad Ostravicí. Je to asi kilometr po úzké silničce a značka vás upozorní, že za patřičných sněhových podmínek je tady potřeba nasadit řetězy. „Je to tak,“ přisvědčuje Honza Struhala, zatímco shlížíme z terasy do údolí a na majestátní beskydský hřeben, jehož vrcholy se před námi doslova dotýkají nebe. „Silnice se tady nesolí, ale když už sníh napadne, obec příjezdovou cestu protahuje. Nebo se dá auto nechat dole a dojít sem pěšky,“ dodává majitel.

Uvnitř tvoří stěny dřevo i sádrokarton. Foto: Richard Guryča

Příjezd k samotné chalupě byl ovšem tak trochu kamenem úrazu, protože při prodeji pozemku se jim realitní agent zapomněl zmínit, že přístup na něj vede přes sousedovu louku. Nakonec se všichni zdárně domluvili a jinak to ani nebylo možné, protože chalupa je pouhých pár let stará novostavba a možnost bezproblémového dovozu stavebního materiálu byla samozřejmě jednou z podmínek pro to, aby mohla vůbec vzniknout.

Díky barevné střídmosti, o to více vyniknou barevně odlišné solitéry, jako třeba rám zrcadla v koupelně. Foto: Richard Guryča

Novostavba pro zdraví

Chalupu si Jan se svojí ženou Oriannou vysnili do detailů a zbývalo jen najít to správné místo v dobré dojezdové vzdálenosti od Ostravy, kde se svými dcerami žijí. Zaujme-li vás nezvykle znějící jméno paní Struhalové, pak vězte, že Orianna pochází z Venezuely, kde ji Honza před časem potkal, když tam učil angličtinu. Ale vraťme se do Ostravy, odkud to sem na úpatí masivu Ondřejníku trvá pouhé půl hodiny. „Původně jsme jezdili o něco déle, ale obchvat kolem Frýdku-Místku cestu výrazně zjednodušil,“ pochvaluje si Jan.

Podkroví je dostatečně prosvětlené, což už tak dost velký prostor ještě zvětší. Foto: Richard Guryča

Chvíli trvá, než vám dojde, že omezený počet barev sjednocuje celý interiér. Foto: Richard Guryča

Leckterý purista by možná namítl, proč zrovna v Beskydech s typickými nádhernými dřevěnicemi budovat chalupu jako novostavbu a přitom jí vtisknout podobu repliky letitého domu. V případě Struhalových byla tato varianta od počátku jediným plánovaným řešením s ohledem na určité zdravotní potíže dcery, která trpí alergiemi. Nástrahy starého stavení by pro rodinu představovaly příliš velké riziko.

„Měl jsem poměrně jasnou představu, jak by chalupa měla vypadat, a pak bylo důležité především najít dodavatele stavby, s nímž se shodnu,“ vysvětluje Honza. To bylo zhruba před sedmi lety. A když byla řeč o penzionu Roubenka v Hukvaldech, proč neoslovit rovnou firmu, která ho stavěla? Tou byla společnost Dřevostavby Harabiš z Kopřivnice, která se na stavby dřevěných domů, chalup a chat specializuje a která přivádí „na svět“ roubený dům od projektu přes výrobu jednotlivých komponentů na vlastní pile až po samotnou stavbu.

Teplo od nohou

Chalupa Struhalových je v podstatě jednoduchá. Vše potřebné je umně soustředěno do obdélníkového půdorysu pod sedlovou střechou, kterou pokrývají pálené tašky. Dům je sestavený z lepených smrkových profilů, mezi vnější a vnitřní stěnou je vrstva tepelné izolace.

Ze zastřešené, ale do krajiny otevřené terasy s posezením se vstupuje prosklenými dveřmi do hlavní obytné místnosti v přízemí, které dominují kachlová kamna. Teplo je však od nohou, protože desky plovoucí podlahy v odstínu dubového dřeva vyhřívá podlahové topení. Atmosféru místnosti určuje zejména velkorysý trámový strop, ale i pohodlné sezení u jídelního stolu a na rohové pohovce. Kuchyňský kout krásně zapadá do velké niky a obytný prostor nijak nenarušuje, přestože je jeho organickou součástí. Ale vznik takto alespoň na první pohled ideálních dispozic se neobešel bez „porodních“ bolestí.
„Vlastně všechno bylo nakresleno v jedné obdélníkové místnosti, žádný roh ani výklenek,“ vzpomíná Honza Struhala. „Pořád se mi plány nějak nezdály, nebyl jsem s rozvržením spokojený. Projektant je nakonec komplet překreslil, sice za cenu toho, že koupelny v přízemí a v patře nakonec nejsou pod sebou a schodiště vypadá jinak, ale kuchyňský kout krásně zapadl přesně tam, kam má.“

Kuchyňský kout ve výklenku. Foto: Richard Guryča

Nebyl to ovšem jediný zádrhel, který bylo nutné promýšlet až v průběhu vzniku stavby. Ukázalo se, že s podobou roubenky příliš nesouzní velikost oken, jejichž výška nebyla dostatečná. „Nejdřív jsem myslel, že okna půjdou jednoduše vyřešit jen zvětšením špalety, tak aby to pohledově odpovídalo tradičním kastlovým oknům,“ popisuje majitel. „Jenže to nešlo. Stejně tak nebylo možné vyříznout větší otvor, protože lepené hranoly se dělají přesně na míru, a navíc jsou v už zmíněných dvou vrstvách, mezi nimiž je izolace. Nakonec jsme vymysleli umístění svislých trámků lemujících okenní rámy. A pak jsem zjistil, že se to podobným způsobem dělalo i u starých dřevěnic tady v okolí.“

Větší, než se zdá

Dostanete-li možnost chalupu si důkladně prohlédnout, překvapí vás možná určitý rozpor mezi tím, jak sevřeně a útulně působí zvenčí a kolik prostoru se před vámi otevře uvnitř. Je to dáno zejména tím, že jde o novostavbu budovanou na zelené louce a promyšlenou do každého detailu. Nejsou tu různá temná zákoutí a přístavky obvyklé u starých horských domů. Všechno je stavěno s ohledem na poměrně vysoký zvolený standard současného bydlení, k pocitu velkorysého prostoru přispívá i střídmé vybavení nábytkem, absence stropů v patře a dostatečně velká okna s výhledem, jehož se návštěvník opravdu nemůže nabažit. Ale i tak najdete v domě útulné pokojíčky pod šikmými trámovými stropy, v nichž si budete připadat jako na návštěvě u babičky. Přesně takovou atmosféru se Struhalovým povedlo jejich chalupě vtisknout, přestože vlastně stojí na přirozené terase beskydského svahu pod lesem jen pár let. Dojde-li Jan Struhala nakonec k tomu, že jeho rodina nabídne pronájem chalupy i zájemcům o pobyt ve zdejší krásné přírodě, což momentálně zvažuje, můžete se o tom přesvědčit sami.