Roubení z fošen
Tepelně izolační schopnost roubení z masivních trámů s klasickými výplněmi neodpovídá současným požadavkům na tepelný odpor. Proto k nám pronikají systémy, řešící stěny jiným způsobem. Se svou zajímavou variantou však přichází také ing. arch. Jiří Vorel.
Jiří Vorel vystudoval architekturu na ČVUT u Svatopluka Voděry. Stejně jako jeho profesora, i jeho to táhlo k lidové architektuře. „Lituju, že z českých vesnic mizí dřevěné stavby tradiční linie,“ říká.
„Kanadské nebo severské srubové stavby, u nichž trámy nasedají těsně na sebe, kde není ta tradiční tektonika a výtvarný kontrast bílého s tmavým, sice bezpochyby splňují normované parametry, ale jdou mimo urbanizmus českých staveb. Navíc cena takové stavby z masivu nebo lepených profilů je dnes vysoká, je tam spousta kvalitního materiálu i řemeslné práce.“
Zachovat plasticitu stavby
Už několik let uvažoval odborník nad systémem, který by zachoval v pohledové části plasticitu stavby a přitom splňoval přísné požadavky norem. „Snaha stavět z hlediska vytápění úsporné domy a chalupy je naprosto racionální. Je to důležité i vzhledem k ochraně přírody. A s využitím tohoto systému by bylo možné zkonstruovat stavbu, která by byla úsporná po všech stránkách.“
______________________________________________________________________
Další články Speciálu Roubenky:
Rekonstrukce roubenky s úsporou
Dřevěné nosné konstrukce
Prkenné obložky oken
Jak stavět roubenku bez chyb
Dřevěné nosné konstrukce 2
________________________________________________________________________
Jde o variantu, jež by do prostředí, kde je ještě v převaze klasická roubená architektura, dobře zapadla. Jak vidíte na obrázcích, z masivního dřeva je jen část zhlaví. Ve spojích je vedle něj vsunuta bytelná, zhruba 5 cm tlustá fošna, která tvoří stěny, tedy pohledovou část „roubení“. Pro zpevnění jsou v určitých odstupech přes fošny zaklesnuty podpůrné špalíky, jakási hmoždinky.
„Za fošnou je možné stěnu do tloušťky asi 40 cm doplnit jakoukoli tepelnou izolaci. Bude daleko účinnější a také čtyřikrát nebo pětkrát levnější než masivní trám. Za izolací by byla zhruba pěticentimetrová odvětrávaná mezera a nakonec klasická výplň dřevostaveb – zdivo. Dal bych mu přednost před sádrokartonem. Koupelny a pomocné provozy by byly jako tradičně zděné,“ vysvětluje pan architekt. A dodává, že jeho hmoždinky vlastně zastávají funkci kleštin, které se ve východních Čechách dodatečně přidávaly k roubení, aby delší trámy časem nevybočovaly.
Roubením lze i zateplit
Tímto levným pohledovým roubením by bylo možné také zateplit zděnou stavbu. „Dřevěné obklady se někdy dělají, ale často neřemeslným způsobem, nemá to správnou architektonickou tektoniku. Z úsporných důvodů se používají prkna, která ‘pracují ‘, po čase na nich vidíte žlábkovité odklopení. Fošna už to neudělá,“ ujišťuje architekt Vorel, „navíc je v zářezech jištěna právě tou hmoždinkou.“
A jsme u poslední složky nepravého roubení – výplně mezi fošnami. „Jednoznačně by to měla být hlína – je nejdostupnější a fyzikálně nejlepší. Dobře se do spár vtlačí. Protože o slámu je dnes nouze, přidávám do směsi jako pojivo dubové piliny. Těch mám ve svojí dílně dostatek. A povrch spár potáhnu vápenným mlékem, jako se to dělalo dřív,“ vysvětluje muž, pod jehož rukama vzniká také netradiční dubový nábytek a dřevěné skulptury, lepené ze zbytků dřeva.
V některých oblastech by toto řešení mohlo být vhodnější než venkovní zateplení polystyrenem a dalšími systémy. Samozřejmě tam, kde by se to hodilo.
Prospěšné by bylo, kdyby se „stavebnice“ ujal nějaký výrobce a my bychom si ji mohli koupit v obchodě pro kutily. A zateplit si dům svépomocí. Fošny by se daly spojovat na šikmý plát.
TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: JIŘÍ VOREL