U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Roubené stavby
Kategorie: Dřevostavby | Autor: ing. Václav Záruba
V historii si na našem území právě ony vydobyly mezi obytnými stavbami ze dřeva nejvýznamnější pozici. Při cestě napříč republikou se můžeme setkat s řadou různých provedení a z pohledu zámožnosti majitele i bohatším či chudším zdobením konstrukcí.
České roubené stavby jsou charakteristické svým tvarem (poměr délky a šířky 2: 1 i více) a rovněž provedením lomenic a kabřinců (zpravidla půlkruhová předsazená a zdobená stříška ve vrcholu štítu). V různě velkých oblastech je pak zřetelně patrná i zručnost řemeslníků. Každá tesařská škola má své charakteristické prvky a detaily. Stěny se skládají z trámů, které jsou úplně nebo částečně hraněné. V minulosti se otesávaly sekerami, posléze řezaly na pilách – katrech. Roubí se z rovného dřeva jehličnanů. Základní a dodnes využívaná je rohová vazba na rybinu (konec každého trámu má při bočním pohledu tvar rybího ocasu). Oficiálně se tento způsob nazývá úplným oboustranným rybinovým plátem. Výhodou tohoto způsobu je, že vlastní hmotnost konstrukce zabraňuje vybočení trámů kterýmkoli směrem a přitom provedení spoje je technologicky nenáročné. Je to výhodné zejména dnes při použití moderního truhlářského a tesařského nářadí.
Z pohledu dneška
Roubené stavby začínají být dnes znovu vyhledávány z řady důvodů. Dřevo je ideální stavební materiál v souvislosti se snahou o výstavbu nízkoenergetických domů. Není nutné nákladně prohřívat objemná tělesa zdí, ale vzhledem k tepelně izolačním vlastnostem tohoto materiálu pouze malou vrstvu izolujícího dřeva. Tento druh staveb umožňuje nastavení malých výkonů pro vytápění, neboť velmi rychle reaguje na teplotní změny. To dává možnost použít kvalitní programové řízení teploty (potřeby tepla) v objektu a dosahovat významných úspor energie. Odpadá setrvačnost a těžkopádnost zděných staveb. Díky pružné reakci stavby lze nastavit topný systém na řadu kratších cyklů, v nichž je třeba přitopit. S výhodou lze využívat úsporných plynových kotlů nebo akumulačních kamen. Jako další výhodu je nutné zmínit rychlost výstavby roubeného domu. Po vyprojektování (které má proti zděným stavbám řadu technologických specifik a dodnes se jim při výuce nevěnuje dostatečná pozornost) je zhotovena základová konstrukce. Celou stavbu je možné ve středisku dodavatele připravit ve formě stavebnice za zhruba 3 – 4 týdny bez závislosti na počasí. Následně je na určeném místě za ně-kolik dnů sestavena do po-doby hrubé stavby a za další 1 – 2 měsíce zcela dokončena a předána k užívání. Odpadají technologické přestávky, není použit mokrý proces (vlhkost a čekání na tvrdnutí betonu či omítek), při stavbě nevzniká odpad a není nutné objemné technologické vybavení ani zařízení staveniště.
Trámy hoří pomalu
Častým argumentem proti dřevěným stavbám je jejich požární odolnost. Je nepopiratelným faktem, že roubená stavba je hořlavá. Je však důležité si uvědomit, jakým způsobem hoří. Dřevěná konstrukce si zachovává pevnost po dlouhou dobu. Významný podíl na tom má izolační vlastnost dřeva. Při zuhelnatění povrchu se vytvoří izolační vrstva a další hoření je zpomaleno. Garantovaná výpočtová hodnota požární odolnosti roubené stěny o tloušťce 20 cm je 50 minut (uvážíme-li míru bezpečnosti výpočtů, je skutečná hodnota podstatně vyšší). Vlastnosti dřeva se při požáru výrazně nemění – na rozdíl např. od ocelových profilů. Paradoxně tak hořící dřevěný strop přežije déle než strop keramický kladený do ocelových profilů. Navíc při požáru nevznikají životu nebezpečné škodliviny v takovém rozsahu, jako při hoření stavby s běžným zastoupením umělých materiálů. A nakonec – dřevostavba shoří, koštětem se omete základ, hřebíky se odevzdají do sběru a může se postavit stavba nová a třeba i lepší. A zděná stavba? Zlikvidovat či ponechat zadehtované ohořelé stěny? Zápach je v tomto případě takřka nezničitelný a všudypřítomný i po sanaci spáleniště.
Životnost stavby
Skutečná životnost stavby je při dnešní úrovni technologií a znalostí spolehlivě mnohem větší než 100 let (při kvalitním provedení izolací a samozřejmé běžné údržbě). Pro ilustraci – do dnešní doby se dochovala řada dřevěných roubených staveb, jejichž vznik se datuje i do konce 16. století. Při používání dřeva jsou kladem i ekologické aspekty – zejména energetická náročnost vlastní stavby (tzn. množství energie, které je nutné vložit do všech částí stavby a použitých stavebních hmot tak, aby byla stavba zcela dokončena a schopna provozu). Stačí porovnat nákladnost základních stavebních prvků – tj. cihel a dřevěných trámů. Energetická náročnost na jednotku objemu je i u cihel z pálené hlíny zřetelně vyšší. Navíc bude jednoho dne hlína vytěžena, tedy definitivně pryč, ale dřevní hmota nevyčerpatelně dorůstá a je neustále obnovována. Výhody, které výstavba ze dřeva přináší, postupně vytlačují zažité předsudky o “materiálu chudáků” a právě mnozí chataři a chalupáři by byli jistě ochotni potvrdit kvality života ve dřevěné stavbě. Bydlení ve dřevostavbě je totiž i jistou životní filozofií, návratem k přírodním hodnotám. Její obyvatelé musí být smířeni s nějakým tím pavoukem v prasklině, musí počítat s občasným lupáním ve stavbě při změnách vlhkosti dřeva apod., ovšem pobyt v ní navozuje pocit útulného, příjemného a teplého prostředí, které lze jen obtížně jinde získat.
Foto – Hotová stavba s již utěsněnými spárami; v tomto případě majitel natřel vložené klíny na bílo, další volí přírodní odstín
Foto – Z takhle statných kmenů vznikají v královéhradeckých Dřevozpracujících závodech trámy na roubenky
Foto – Postup stavby menší roubené chalupy; hrany trámů jsou zvenku i zevnitř seříznuté a budou vyplněny přesně “padnoucími” klíny
