Rostliny pro vlhká místa

Rubrika: Venkovská zahrádka, Zahrada

Stálá vlhkost půdy je důsledkem přítomnosti povrchové nebo spodní vody na pozemku. Z toho je třeba vycházet při plánování ozelenění daného prostoru a s ním spojeného výběru rostlin.

Značná část chat postavených ve zlaté éře trampingu se nachází na zalesněných pozemcích a vzrostlé stromy brání tomu, aby si zahrady užívaly přízně slunečních paprsků. Půda je zde proto prakticky stále vlhká.
Jiná situace je u zahrad pod strání, z níž stéká voda ponejvíce v souvislosti s dešťovými srážkami, anebo u pozemků sousedících s vodní plochou. Ty mohou být osluněny po většinu dne, přesto bude v nejvíce exponovaných částech půda ve spodní vrstvě trvale vlhká až přemokřená. Výběr rostlin se tak bude řídit zdánlivě protichůdnými nároky – požadavkem na slunné či polostinné stanoviště, ale půdu mírně vlhkou až bahnitou.

V bocháncích mechu si hoví méně známé půdokryvné
liriope s fialovými klasy květů

Atmosféra pohádkového lesa

I v trvale vlhkém a zastíněném místě můžeme vhodným výběrem rostlin rozbít zelenou temnotu a dodat mu lehce tajemnou atmosféru. Velmi dobře můžeme využít mechy díky jejich širokému spektru struktur a odstínů zelené, ale ponejvíc pro jejich krycí schopnosti. Tajuplnost zákoutí dotvoří nejlépe mechem porostlé pařezy a silné větve, které mohou mít zpevňující funkci a mohou zabraňovat splavování zeminy. Dramatičnost podtrhnou přirozené nebo umělé skalky, na něž poslouží i staré cihly nebo betonové bloky, jejichž původní podobu mech záhy skryje. Mezi kopečky mechu vysázíme kapradiny, čemeřice, ale i pro vlhká místa poměrně univerzální cypripedium neboli střevíčník, druh zemních (terestrických) orchidejí.

_______________________________________________________________________

Další články speciálu Venkovská zahrádka:

Odolný koberec místo trávníku

Rostliny pro slunné terasy

Čím osázet koryta

Budujeme růžové ostrovy

Zahrada s květináči

Sólo pro kačírek

________________________________________________________________________
Pod listnatými stromy můžeme pěstovat tzv. hajní květiny, které vyžadují větší přísun světla v období růstu, tedy na jaře, což jim v té době holé koruny listnáčů bohatě dopřejí. Patří sem některé další druhy terestrických orchidejí, kandík, křivatec žlutý, medvědí česnek, sasanky hajní, plicník s vesele puntíčkovanými listy nebo nízké srdcovky zdobné. Protikladem těchto drobnějších rostlin jsou pak nepřehlédnutelné bergénie s mohutnými listy a narůžovělým květenstvím vyrůstajícím na silném stonku.
Před rozšířením plevelů ochrání prostor půdopokryvné druhy jako škornice se zajímavými listy i květy, barvínek nebo dobře známý břečťan. Oba můžeme volit i ve variantě s panašovanými listy. Ty mají ve stinných zahradách důležitý úkol – vizuálně alternují světlo, rozbíjejí celistvost zeleně. K nejznámějším vlhkomilným rostlinám s takto ozdobenými listy patří hosty neboli bohyšky.
Spojnici mezi vysázenými květinami a vysokým stromovím zajistí střední rostlinné patro z vyšších trvalek a keřů. Nesmí jich být ovšem mnoho, aby nebránily přístupu již tak sporého světla k nejnižším rostlinám. Nabízí se mohutnými listy a výrazným květenstvím disponující rodgersie, která dorůstá až do metrové výšky, a dobře známé rododendrony, jejichž vonné květy na jaře rozzáří celý prostor.

Břehu jezírka dominují hosty s panašovanými listy
a růžovofialovými květy

Stinná zákoutí

Nejen lesní porost může vytvořit stinné místo s trvale vlhčí až zamokřenou půdou. Najdeme je rovněž na severní straně chalupy, za vysokým plotem či pod strmou strání. Často se z něj stává nevábné rumiště, kolem něhož se chodí s odvrácenou hlavou. Stačí vybrat pár vhodných dřevin a květin a opomenutý kout se vyloupne do krásy. Plot nebo stěnu můžeme nejprve ozelenit některou z popínavek, například břečťanem, podražcem, jehož kultivary mají květy podobné masožravým láčkovkám. Nabízí se i chmel otáčivý, který v létě zdobí žlutozelené šištice. Po všech stránkách atraktivní je také dřevitá liána akébie, která nadchne hrozny oranžově, vínově či čokoládově zbarvených květů vonících po vanilce. Potěšit dokáže i chutnými plody, ale k tomu už je třeba vysázet větší množství rostlin.
Chceme-li vytvořit kompozici v různých výškách, můžeme k úpatí skály či poblíž plotu zasadit vrbu kroucenou nebo nepřehlédnutelnou vrbu celolistou, zejména varietu ‘Hakuro Nishiki’, jejíž hráškově zelené listy jsou ozvláštněny bohatým bílým melírováním. Nejefektnější je stromek nebo také keř při jarním rašení, kdy mají nové listy krémové zbarvení, jež později přechází do jasně růžové. Romanticky vyhlížející vrbičce vyhovuje polostín i slunce, nevadí jí přemokření, takže má širší uplatnění, například u jezírek, vodních toků nebo na okrajích mokřadu. Vlhká a stinná místa svědčí i japonským javorům. Střední patro mohou tvořit rododendrony. Nejnižší by pak mělo sestávat z druhů, které přitáhnou zrak zajímavě tvarovanými nebo zbarvenými listy či květy, a nejlépe obojím. Tyto nároky přesně splňuje celá řada kultivarů jarmanek, známých rovněž pod názvem astrancie, které se výborně hodí do venkovských zahrad s vlhkou těžkou půdou. Chybět by neměly primulky a pomněnky bahenní.

Romantická vrba celolistá se uplatní i jako
solitér v trávníku či poblíž vodních ploch

Rozkvetlé břehy

Na břehu jezírka nebo podél koryta potůčku mají své místo vlhkomilné trvalky, okrasné trávy a ve stíněných částech kapradiny. Z kvetoucích rostlin například kosatec, ladoňka a ladonička, tužebník jilmový, kapsovec americký neboli toulcovka připomínající pokojové toulitky, která se používá i pro kořenové čističky. Uplatnění na březích najde také mohutná trvalka darmera štítnatá s velkými okrouhlými listy, které na podzim červenají. Lákadlem pro hmyz bude teplomilný sazaník květnatý, keř dorůstající do dvoumetrové výšky s vínovými až červenohnědými květy s jahodovou vůní.
Výsadbu můžeme doplnit trsnatými rostlinami, jako je sítina sivá a puškvorec. Z dekorativních trav chrastice ‘Picta’ a kultivary ostřice s panašovanými listy. Stín může kromě vrb poskytovat i olše zajímavá dvěma druhy jehněd.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock