Rohové spoje

Problematiku rohových tesařských spojů je dobré znát, když se rozhodnete například opravovat roubenku. Staletími prověřené řemeslné postupy jsou navíc krásné.

 Například u roubených konstrukcí jsou rohové spoje považovány za jejich vůbec nejdůležitější součást. V případě tesařských spojů pak jde o celou škálu řemeslných technik, umožňujících spojení prvků dřevěných konstrukcí bez použití kovových spojovacích prostředků. Těm se je samozřejmě dobré vyhnout, protože postupem času korodují a narušují dřevo. Klasické tesařské spoje navíc dobře vypadají a pokud má roubená stavba poskytnout uživateli všechny výhody, je žádoucí tyto vyzkoušené technologie beze zbytku dodržet.

Tesařské spoje jsou však poměrně pracné, je třeba je umět a při provedení většiny jejich typů dochází v místech s největším zatížením k oslabení průřezu spojovaných dřevěných prvků. Pokud tedy ke spojování trámků, fošen či kulatiny použijeme jakýkoli kovový spojovací materiál, můžeme pracovat s konstrukčními prvky o menším průměru než v případě spojů tesařských.

Na rybinu i na zámek

Řešit spojení roubených staveb v rozích museli tesaři už před staletími a vývoj těchto postupů souvisel především s nářadím, které bylo v té či oné době k dispozici.

Odborný server lidova-architektura.cz uvádí, že nejstarším způsobem řešení nároží roubených staveb jsou trámové přesahy s jednoduchými do sebe zapadající záseky, případně se zajištěním srubové konstrukce rohovými kůly.

Tato jednoduchá vazba byla v historii postupně nahrazována náročnějšími tesařskými vazbami a spoji. V některých regionech se trámové přesahy nadále používaly pro vazbu spodních a horních trámových věnců.

Při stavění roubenek se však začala používat především dodnes rozšířená rybinová vazba. Ta je už obvyklá téměř u všech staveb, budovaných z trámů, hraněných po celé délce.

V 19. století se objevuje častěji i spojení stěnových trámů do rohového sloupku na pero a drážku.

Ještě později se pak rozšířilo používání vazby zámkové. Ta nahrazuje šikmo seříznuté či otesané plochy rybinové vazby soustavou kolmo zalamovaných vodorovných a svislých plošek.

Tradice i současnost

Vazbě „na rybinu“ dal název tvar konců trámů, připomínajících při pohledu z boku rybí ocas. Případnému vysunutí trámu z vazby brání při tomto provedení dřevostavby šikmé protilehlé seříznutí ploch, které na sebe dosedají. Dříve se ovšem tyto plochy upravovaly především otesáním. Tato vazba umožňuje vytvořit na roubené stavbě nároží bez přesahujících trámů, nazývaných zhlaví.

Velmi přesný tesařský spoj tohoto typu se ostatně běžně používá při stavbách roubenek a srubů i v současnosti. Firmy, specializované na dřevostavby tohoto typu, navíc často dotěsňují spáry mezi trámy montážní pěnou, nebo do nich vkládají pás některé z přírodních izolací. Ve stěnách se pak zamezuje průhybu delších trámů použitím zadlabaných hranolů, tak zvaných buldoků. Ty rovněž vymezí spáry mezi trámy.

Jednodušší provedení rohových tesařských spojů naopak s přesahem zhlaví počítalo. V místě vazby se v takovém případě vyřezal či vytesal žlab, do kterého pak dosedl taktéž vyžlabený horní trám. V Česku byl takový způsob vázání rohů rozšířen především na Šumavě a pro zafixování se do rohů zarážely svislé kůly. Jejich účelem bylo zamezit případnému vysunutí jednotlivých prvků z konstrukce.

Dnes se obdobná technologie používá například při stavbě srubů kanadského typu. Trámy se spojují v rozích stavby křížením s přesahem pomocí dlabů, sedel a zářezů.

Oprava není jednoduchá

Znalost typů a technologie tesařských spojů se může hodit například při opravě roubené části stavení. Poškození roubených stěn je nejčastěji způsobeno vlhkostí, dřevokazným hmyzem nebo houbami. Často je rovněž nutné řešit při opravě roubené stavby nežádoucí důsledky dřívějších nesprávných zásahů do konstrukce či jejích neodborných úprav. Obvykle však bývá poškozena jen povrchová část dřeva, pod níž se skrývá zdravé a pevné jádro. V takovém případě nemá smysl vyměňovat celý trám nebo část stěny.

Architekt Jan Pešta doporučuje výměnu celého trámu pouze v případě, kdy má zcela zničené oba konce (zhlaví), nebo zhruba jednu polovinu až dvě třetiny délky. Takto bývají poškozeny spodní stěnové trámy, které trpí vlhkostí od země – a v takovém případě je nutné použít nový trám, opracovaný přesně podle původního.

Problém však nastává při osazení nového trámu do rybinových či zámkových spojů. Smysl vazby spočívá právě v tom, aby zabránila vysunutí konstrukčních prvků. To ovšem znemožňuje zasunutí nového trámu. Potom je třeba celou stavbu mírně zdvihnout za pomocí soustavy heverů a po osazení nového trámu ji opět spustit. V případě, že je nutné vyměnit jen jeden konec trámu, je možné nový konstruční prvek rozdělit na dva kusy. Pak není třeba zvedat stěnu tak vysoko, jako v případě výměny celého trámu.

Text: Richard Guryča, Foto: Martin Mašín, Alexandr Janovský, Jaroslav Hejzlar, František Vaňásek, Roman Abušinov, Marie Rubešová

Rohové spoje