U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Rododendron – azalka či pěnišník?
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Ivan Dvořák
Rostou v tropech i velehorách, najdete je v Malajsii, Austrálii i v Himálaji nebo Alpách. Nejvíce rododendronů roste v Asii. Přeneseny k nám zdobí tyto krásné keře patřící do čeledi vřesovcovitých zahrady, parky i domovy. Mohou se plazit těsně nad zemí a dorůstat téměř deseti metrů.
Kdo se chce vydat za jejich přirozenou krásou do hor, má možnost vidět kvetoucí porosty jen pár hodin cesty od hranic naší republiky například na rakouském Dachsteinu. Koho lákají spíše druhy člověkem přenesené do nového prostředí a šlechtěné na krásu a barevnost květů, nemusí nikam daleko, stačí, aby navštívil na jaře Průhonice. Zde najde velké množství rododendronů (česky pěnišníků), rostoucích buď volně v parku pod vysokými stromy, nebo ve sbírkách šlechtitelského ústavu.
Problémy členění
Nová a málo známá je kolekce na přístupných plochách Botanické zahrady DÚ ČAV v Chotěbuzi. Kromě krásy najdeme v této zahradě i poučení. Výsadby jsou uspořádány do skupin, které k sobě patří buď podle místa původu, podle příbuznosti, nebo podle použití ve šlechtění. Můžete zde vidět vedle sebe druhy původní a odrůdy z nich vyšlechtěné – vše s průvodními texty.
U nás se pěstují dvě základní skupiny. Doma tzv. azalky indické, venku všechny ostatní, které vydrží mráz. I u venkovních se zpravidla říká opadavým azalky a stálezeleným rododendrony, ovšem botanici nyní od tohoto dělení ustoupili. Stejně však zůstanou např. „azalky pontské“ jako historická skupina – i když dostaly jiné jméno.
Obecně lze říci, že rododendronům, ať jsou vysoké 20 cm nebo 5 metrů, ať jsou opadavé nebo stálezelené, vyhovuje chráněná poloha a lehký stín či polostín. Půdy propustné, slabě kyselé, humózní. Dříve se doporučoval kompost z listí a hnoje, ještě ne plně rozložený, dnes nedostatek humusu v půdě nahrazuje rašelina.
Zásady pěstování
Na zimu je velmi vhodné nahrnout pod keře vrstvu listí či rašeliny a přikrýt kořeny chvojím, zejména v polohách, kde půdy časně a na dlouho promrzají. Před zakrytím je vhodné půdu dobře zalít. Hnojiv, určených k péči o vřesovcovité rostliny je na výběr dostatek, tekutých i práškových, s podílem organické složky i čistě minerálních.
Velká většina rododendronů nesnáší vápník. Výjimky existují, jsou skupiny odrůd, které snášejí vápník i přímé oslunění. U rodu, do kterého patří přes 350 jednotlivých druhů, by závislost na výše uvedené podmínky (stín, půdy kyselé a bez vápníku) znamenala značné zúžení areálu výskytu.
Stínění vyžadují zejména druhy neopadavé. Ty často ničí únorové a březnové slunce, hlavně v době, kdy je ještě zmrzlá zem. Nastýlání je nutné z důvodu mělkého kořenění rostlin. Zmrzne-li půda kolem kořenů, nemohou dopravovat vodu a živiny k probouzejícím se a dýchajícím listům, které vadnou a zasychají. Proto by měly být rododendrony z jihu chráněny bud jinými stromy, keři nebo alespoň chvojím. Vanou-li v době květu studené či naopak teplé výsušné větry, poupata zasychají. V místě, kde je rostlina před nepříznivými vlivy chráněna jen částečně, pokvetou jen ochráněné partie keře.
Popisy k obrázkům
Rododendrony jsou skutečnou ozdobou polostinných míst
Opadavá azalka pontská se v zeleni krásně vyjímá
Něžný květ rododendronu
Rododendron neboli pěnišník
Autor fotografií: FOTO ING. ZDENĚK PRCHLÍK
