U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Řežeme sklo
Kategorie: Dílna | Autor: KL
Sklo je materiál, se kterým se kolem sebe zcela běžně setkáváme, ale práci s ním zná opravdu málokdo. Navíc samo sklo skrývá pro laika řadu úskalí. Mechanické vlastnosti skla jsou závislé na přísadách, které se ke křemenu jako základní surovině přidávají při tavení. Sklo časem stárne a má pak tendenci praskat, neboť u něj dochází k rekrystalizaci. Při řezání skla je pak důležitý nejen vhodný nástroj, ale i správná technika řezání.
Pro dělení skla se používají buď nástroje osazené umělým diamantem (dříve přírodním), častěji však kotoučky z karbidu wolframu. Staří sklenáři často i dnes nedají na diamantové řezáky dopustit, a to i přesto, že jsou již otupené a nikdo jiný než oni sami s nimi pracovat nedovede.
Řezání diamantem
Řezání diamantem je pro laika obtížné, už proto, že je nutné jej přikládat ke sklu stále ve stejném úhlu a pracovat s konstantním tlakem i rychlostí. Při řezání musí být rychlost pohybu nástroje plynulá (zpravidla směrem k sobě), přítlak stálý a nevelký a při tažení nástroje nesmíme řezákem ani nepatrně pootočit – i proto je na jeho boku značka, kterou musíme mít vždy na stejné (nejčastěji pravé) straně řezu. Při řezání přiložíme na tabuli skla kvalitní pravítko a nástroj podél něj táhneme. To, že povrch skla skutečně prořezáváme, prozradí charakteristický zvuk (pískání) a fakt, že nástroj za sebou zanechává bílou stopu. V žádném případě se diamantem po již vytvořené stopě nevracíme, protože sklo by mohlo nekontrolovatelně praskat (často i kolmo k řezu), mimoto můžeme diamant poškodit. Jestliže se nám podaří vytvořit souvislou rýhu přes celou tabuli skla, posuneme skleněnou desku přes okraj pracovního stolu tak, aby řez byl asi 3 cm vně od hrany stolu. Pak zespodu kladívkovou částí nástroje na sklo zlehka poklepáváme, až v něm celou tloušťkou skla začne probíhat prasklina. Při pohledu šikmo shora je to dobře patrné. Někdy se sklo v tomto řezu odlomí samo, jindy mu musíme poněkud pomoci. Posuneme je tak, aby linie řezu probíhala nad hranou stolu a tlakem shora sklo v naříznuté linii zlomíme. Zatímco při řezání kotoučkem z karbidu wolframu se doporučuje sklo navlhčit petrolejem, diamantem řežeme zásadně nasucho, mimoto musíme zabránit, aby sklo či nástroj byly mastné.
Dělení skla kotoučky z karbidu wolframu
Řezáky z karbidu wolframu jsou oproti diamantovým podstatně levnější a práce s nimi je snazší. Řezné nástroje mají tvar malých kotoučků (průměr kolem 6 až 10 mm), na jejichž obvodu je vytvořen břit. Ten by měl mít pro každou sílu skla jiný úhel (sklo o tloušťce kolem 2 mm vyžaduje úhel asi 120°, sklo nad 20 mm úhel asi 165°). Nejčastěji se prodávají a pro laiky se nejlépe hodí řezáky s úhlem broušení 135°, který je vhodný pro nejpoužívanější tloušťky skla (2 až 5 mm). Je opatřen šesti výměnnými kotoučky v otočné hlavě. Jestliže zakoupíme nejlevnější druh řezáku (nebo nakupujeme ve stánku v tržnici), pak se ovšem řezat sklo zřejmě nikdy nenaučíme a na tyto práce zanevřeme, protože nám sklo bude praskat a řez bude nepravidelný (a s “podlomy”). Pro úspěšné řezání skla si musíme opatřit nástroj podstatně kvalitnější a také dražší (kolem tisícikoruny). Pro výrobu například jednoho akvária se tedy tento nákup domácímu kutilovi nevyplatí.
Technika řezání
Řezáky s kotoučky z karbidu wolframu mají na sobě rovněž značku, která musí být vždy na stejné straně řezu, obvykle vpravo. Nástroj přiložíme k pravítku a s nevelkým přítlakem rovnoměrně posunujeme po skle. Řežeme zásadně směrem k sobě. Při práci je slyšet, jak se kotouček zařezává do povrchu; tento zvuk musí být pravidelný, jinak to znamená, že kotouček je otupený nebo jej špatně vedeme. Před řezáním kotoučky z karbidu wolframu je vhodné na sklo v místech budoucího řezu nakapat petrolej, který usnadní práci a zkvalitní její výsledek. Některé dražší typy nástrojů jsou dokonce vybaveny malou nádržkou na řezací olej, který při práci vytéká do řezu. I pomocí kotoučků z karbidu wolframu řežeme jen jedním směrem a zásadně se nevracíme. Ostatní postupy jsou zcela shodné – poklepávání i lámání přes hranu stolu.
___________________________
Několik rad pro začátečníky:
* Doporučujeme si nechat od sklenáře posoudit náš vlastní řezák, popřípadě i ukázat, jak se s ním zachází.
* Dokud si nejsme jisti, že jsme techniku řezání zvládli, nepouštíme se do dělení větších (a dražších) tabulí a skel speciálních (tvrzené, termální).
* Nesnažme se učit řezání na starých tabulích skla – sklo po 10 – 20 letech mění výrazně své vlastnosti; stává se křehčí a praská téměř zásadně mimo naříznutou linii.
* Při práci buďme opatrní – o sklo se můžeme nebezpečně pořezat.
