U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ŘEZÁKY A NOŽE
Kategorie: Dílna | Autor: Karel Štech
Dělit plošné materiály je možné mnoha způsoby, zejména řezáním či rozbrušováním. Slabší a elastické hmoty je nejvhodnější řezat. Potřebujeme k tomu vhodné nástroje, tvar jejichž ostří závisí na tvrdosti i síle řezaného materiálu. Proto například nože na dělení kůže vyhlížejí jinak než řezáky na papír či textil.
Jak fungují řezné nástroje
Pod tlakem ostří se měkčí materiály stlačují pod mez své soudržnosti a doslova se rozestupují. Jestliže na kuchyňský nůž zatlačíme rukou, pak nepatrná plocha břitu vyvine na rozřezávaný předmět tlak odpovídající zatížení stovkami kilogramů. Za těchto podmínek se řezné nástroje rychle otupují, a to i tehdy, když je břit mnohokrát tvrdší než materiál, který řežeme. Proto je pro nože a řezáky nutné používat dostatečně tvrdé materiály, případně nástroje řešit tak, aby bylo možné břity operativně měnit, nebo broušením ostřit.
Ostré a nebezpečné
Ruční řezné nástroje s ostrými břity mohou být při neopatrném zacházení nebezpečné. Jejich čepele je proto vhodné po skončení práce zasunovat do rukojeti. Jejich vysunování u některých řezáků zajišťuje aretační páčka nebo pružinový mechanizmus, některé typy jsou vybaveny vroubkovaným kolečkem umožňujícím regulaci hloubky řezu.
Čepele jsou výměnné, u některých je možné odlomit otupený dílek a po povysunutí čepele v práci pokračovat. Modernější nástroje bývají vybaveny ochrannými prvky – nejčastěji jsou to plechové nebo plastové kryty ovládané pružinou, které po ukončení záběru překrývají břit (obdoba ochranného krytu používaného u ručních kotoučových pil).
Z čeho jsou nástroje
U nástrojů určených pro dělení koberců či podlahové krytiny z PVC se používají nože hákovitého tvaru, pro karton či textil mívají zaoblený tvar, aby materiál netrhaly. Ocel pro nože je nerezová, v některých případech zušlechtěná titanem. Takové řezáky jsou vhodné i pro tvrdé plasty (polymetylmetakrylát, polykarbonát).
Pro jemnější práce se osvědčily skalpely (dají se zakoupit v prodejnách se zdravotnickými potřebami) a rovné nože s výměnnou čepelí, které se prodávají v některých specializovaných obchodech a v řetězcích OBI, Bauhaus apod. Rukojeť řezáků je vyrobena z houževnatého plastického materiálu a bývá ergonomicky tvarovaná, aby ruka při řezání co nejméně trpěla a nástroj při práci nevyklouznul. Někdy je rukojeť ze dvou materiálů – měkký úchop (softgrip) zabraňuje vzniku mozolů.
Vlastnoručně upravené raději ne
Ostření ztupených nožů v domácích podmínkách je problematické (tenké plátky se broušením snadno „vyhřejí“ a ztrácejí tvrdost, pro některé tvary bychom museli mít speciálně vytvarované brusné kotouče), proto je vhodnější otupenou čepel vyměnit.
Pro některé činnosti si kutilové upravují nejrůznější pracovní nástroje sami. Například pro zbavování kabelů izolace vybrušují z kuchyňských nožů instrumenty s hákovitým ostřím, pro dělení podlahové krytiny z PVC lze vidět želízka z hoblíku, pro snazší držení omotaná textilní nebo elektrikářskou páskou. Desky z lignátu a podobných hmot se snadno lámou, pokud jsou naříznuty; kutilové pro tento účel používají přibroušené listy pil na kov.
Všechny tyto nástroje mají společné nectnosti: při práci se jimi lze snadno pořezat, mimoto nejsou určeny pro dlouhodobou činnost, protože jejich rukojeti – často velmi improvizované – jsou anatomicky velmi nevhodné.
Popisy k obrázkům
1 Bahco vyrábí řezák s ergonomicky tvarovanou rukojetí. Oceníme ji zejména při dlouhodobé práci
2 Řezáky se vyrábějí v nejrůznějších tvarech a velikostech; rukojeť původně dřevěná se ponejvíce vyrábí z odolných plastů (ABS, polyamid) nebo hliníkových slitin
3 U některých řezáků jsou výměnné čepele uloženy v dutině rukojeti. Na snímku je patrná i pojistka aretující čepel v kovové rukojeti
4 V odborných prodejnách i v tržnicích lze zakoupit jakési skalpely s výměnnými noži. Ty se do rukojeti upínají pomocí kleštin; řešení je to velmi dobré, problém je jen v kvalitě materiálu: čepele řezáku zakoupeného v tržnici je nutno každou chvíli doostřit
Autor fotografií: FOTO PAVEL ZEMAN, KAREL ŠTĚCH A ARCHIV
