U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
RESPEKTUJEME “ducha stavení”
Kategorie: Stavení | Autor: Marie Rubešová
ARCHITEKT
V minulém čísle jsme s architektem Karlem Doubnerem hovořili o tom, že je důležité znát zákonitosti výstavby venkovských stavení, jež nás spojují s tradicí v dalších zemích Evropy i v zámoří, a o důvodech orientace staveb vůči světovým stranám. Vraťme se ještě k této otázce, související s energetickou náročností staveb.
* Domy, postavené podélnou osou ve směru východ – západ, jsou energeticky méně náročné než ostatní. Důvodem je z toho vyplývající otevření obytné fronty na slunný jih?
Určitě, ale jde i o omezení počtu oken v severním směru na minimum. Energie probíhá dvěma způsoby ve směru poledníků nad póly. Tyto proudy jsou ovlivněné rotací zeměkoule ve směru západ – východ. Dobře uspořádaný dům, tedy obdélník o stranách 1 : 2 postavený podélně v uvedeném směru, tato energie beze ztrát obtéká. Vše, co je postavené jinak, obtékání energie komplikuje a vznikají tam další nepatřičné turbulence.
* To znamená, že bychom se měli snažit dodržet tento poměr i při eventuálních přístavbách?
Ano, měli bychom se snažit. A platí to nejen pro přístavby nových částí domů, ale i pro půdní vestavby, při nichž musíme rozčlenit střechu vikýři. Snaha obydlet podkroví není sama o sobě nejšťastnější, protože tam dochází k dehydrataci organizmu. Sedlová střecha se zkosenými stranami totiž funguje podobně jako pyramidy. A pyramida – to znamená oheň ve středu. Ale zpět k vikýřům. Když už musím jít do podkroví, snažím se udělat světlík průběžný, aby byl pokud možno rovný strop, který zase navazuje na ono obdélníkové členění. Aby tam energie zůstala.
* Často se dnes v obytné místnosti proměňují i chlévy a zachovalé stodoly. Mělo by se při adaptacích ctít půdorysné řešení jako v klasické chalupě?
Radil bych v obecných rysech dodržet tradiční členění půdorysu, tedy podélně do tří částí a příčně ponechat vcelku nebo ještě napůl. Ovšem s výjimkou velké světnice. Jsou občas tendence rozdělovat světnici a dělat zádveří, tedy z předsíně chodbu, ale to je proti duchu stavení. I proti jeho energetické pohodě. Dříve se vlastně žilo všude. V síni byla pec, kde se pekl chleba, a z místa zvaného peklo se přikládalo. Důvodem bylo i to, že se často topívalo mokrým dřívím a pec kouřila, ale díky tomuto uspořádání se vlastně ze středu temperovalo celé stavení. A pokud jde o využití chlévů, nejtěžší je zbavit zdi sanitru, který se vzhledem k mnohaletému působení moči drží ve zdech. Je třeba dokonale očistit zdi až na cihly a přikládat k nim buničinu, namočenou v destilované vodě. A několikrát postup opakovat. Přesvědčil jsem se při rekonstrukci chalupy v Českém středohoří, kde klient bydlí i v adaptované části chléva, že to funguje, sanační omítky zůstávají ve slušném stavu. Pokud sanitr ve zdech zůstane, sůl uvolňuje vápenné složky a omítka se rozpadá.
* A ještě k adaptacím stodol. Je vhodné řešit sestavy oken jinak než v chalupě a použít popřípadě větší?
Jsem přesvědčen o tom, že i u stodol by mohla platit určitá řešení, opakující se – s krajovými odlišnostmi – na fasádě. Představíme-li si, že je dům jako salám, vidíme v řezu určité figury. Jedno okno nahoře, dvě dole. Když je vyšší, je to obvykle 1 : 2 : 3. Někdy 2 : 4 nebo i 2 : 2 – nahoře malá, dole větší. Velmi doporučuji sledovat sestavy na starých domech v okolí a jimi se řídit. Já obvykle vyfotografuji všechny nepřestavované domy ve vesnici, studuji modely, jaké se tam objevují. Jsou většinou typické i pro členění fasád na ostatních světových stranách. K jihu bývají ve středu dveře, vedle po stranách okna, a to se může opakovat. Já je nazývám trojosé figury. Když se majitelé třeba rozhodnou udělat všude stejná velká okna, mohou tím poškodit “ducha stavení”.
* Jak moc se onen duch zlobí, když vidí na střeše staré chalupy novou krytinu?
Záleží na tom jakou. Betonová taška je moc těžká, krov konstruovaný pro lehounké šindelové destičky s krokvemi 120 centimetrů od sebe je nemůže unést. Stejně tak bych nevolil azbestocementové tašky nebo kanadský šindel. Vždyť máme domácí tradiční krytiny: dřevěný šindel, štípanou břidlici, která se používala hlavně na severu Čech, nebo Beronit s acetátovými vlákny místo karcinogenního azbestu, který byl ve starém eternitu. Náš ateliér se při náhradě klasických materiálů snaží volit podobné, s vlastnostmi nejbližšími svému vzoru – a pokud možno ekologické. Tedy například jako izolaci požíváme skelnou vatu místo polystyrénu (Rotaflex či Izover). A při rekonstrukci jednoho podkroví jsme pro zakrytí tepelné izolace dokonce použili místo sádrokartonu proutí. Vyvrtali jsme do trámů otvory a pruty mezi ně prostě nastrkali. Vypadá to dobře a není třeba žádných dalších povrchových úprav.
* Někteří chalupáři si při rekonstrukcích nevědí rady, jiní mají svou představu – a pak litují. Snaha odlišit venkovské stavení nějakými výraznými úpravami od ostatních asi není tou nejlepší cestou…
Originalita nemá nic společného s dokonalostí. Na venkovských domech je zajímavé to, že jsou dokonalé a rozličné podle regionů, mikroregionů, tudíž podle materiálu, detailů, zdobení oken, vyřezávání ostění… Jejich originalita se odehrává ve vztahu k místu, který souvisí s dokonalostí. Uvědomil jsem si to při návštěvě Pompejí. Tam je například dva tisíce úplně stejných obydlí. Mají stejný vstupní dům, pak impluvium s bazénem, sloupovím a střešním světlíkem, kterým teče při dešti voda, navazuje zadní dům s galerií a ložnicí – a pak zahrada. Omračuje vás právě ta dokonalost v blízké podobnosti.
* Češi a Moravané byli ve své stavitelské tvořivosti zřejmě poněkud nespoutanější než Pompejané. Traduje se, že konfigurace vesnické zástavby na našem území má základy už v keltských dobách. Co je na tom pravdy?
Keltští druidové situovali kdysi své podzemní svatyně do míst, kde vyvěraly ze země pozitivní síly. A po staletích právě na nich vyrostly gotické katedrály, fungující vlastně jako zesilovač těchto vývěrů sil. Další stavby se seskupily kolem těchto energeticky bohatých míst. Čím větší vývěr (ze starého keltského wuivr, což znamená pramen, ale i had, protože se v těchto místech s oblibou zdržovali), tím větší město, obec, farnost, která dokázala udržet lidi ve svornosti při spolupráci. Naši předkové tedy potřebnou kladnou energii čerpali ve svých kostelech. Zasahovala i do chalup v okolí. Věřme, že nám ty dobré telurické proudy pomáhají, i když o nich nevíme.
