Relax pod Lovošem

Jak to vypadá, když si chce soukromý zemědělec odpočinout? Vybuduje si okrasnou zahradu, na které nerostou žádné brambory. A své pole má hned za plotem.

Přijali jsme pozvání sympatického páru manželů Tomáše a Marie Veselých k návštěvě jejich zahrady s kulisou kopce Lovoš. „Jsme tady už na území CHKO České Středohoří, takže jsme při budování domu a zahrady byli trošku svázaní ochranářskými předpisy, ale není to tak zlé. Například se tady kvůli krajinnému rázu nemohou stavět domy typu bungalov, takže jsme si vybudovali klasický štítový dům, ale po svém. Není to žádná typizovaná stavba.“

Autenticitu dodávají zahradě rukodělné dekorativní předměty. Foto: Zdeněk Roller

Je slunný den léta 2020, kovidová opatření jsou momentálně hodně rozvolněná a my si užíváme relax v zeleni občas zpestřený mihnutím hraboše mezi výsadbami. Jak vůbec tahle zahrada vznikla?

I ryze účelové stavby tu vypadají úpravně a příjemně. Foto: Zdeněk Roller

Travnaté plochy jsou od sebe oddělené pruhy výsadeb. Foto: Zdeněk Roller

Budiž zahrada!

Vždy nás zajímá historie zahrady. Jak to tu vypadalo dříve? Slova se ujímá domácí pán: „Kdysi byl tenhle šestnáctiarový pozemek součástí mého vlastního pole, které dál pokračuje hned za humny. Od začátku jsem věděl, že tu nechci žádné záhony brambor a rajčat, ale okrasnou zahradu, kde si odpočinu. Bral jsem inspiraci z časopisů, našel jsem články věnované zahradám, kde byly i rozpisy vhodných rostlin. Mně bylo tehdy přes dvacet a zahradám jsem až tak moc nerozuměl, ale inspirovalo mě to a věděl jsem, co asi chci.“

Kameny a artefakty zapadají do zeleně. Foto: Zdeněk Roller

Paní Marie dodává: „Pochytili jsme takové ty obecné principy, například že větší stromy mají být v pozadí, a ostatní věci – to tak prostě člověka napadne samo. My sami ani netušíme, jestli je ta naše zahrada koncepčně správně, podle nějakých pravidel, ale prostě je naše. Je taková, jakou jsme si udělali a jak se nám líbí.“

Pan Veselý vzpomíná, že nejprve vznikaly základy pro dům a vytěžený materiál posloužil pro terénní úpravy. Ale zároveň už vysadil první stromy kolem pozemku, aby tu byl jednou stín.

Za dobu trvání zahrady už keře vytvořily vysoké zástěny. Foto: Zdeněk Roller

Pár špalků z pokáceného stromu, šamotové cihly – a vzniklo ohniště. Foto: Zdeněk Roller

Zahrada začíná dřevinami

„Sázeli jsme kolem kvůli stínu naše běžné stromy: lípy, javory, jasan a směrem k dálnici habry jako živý plot. Jedna planá třešeň už tady rostla a ponechali jsme si ji. To, že tu kolem nás jsou jen naše původní druhy, není ani tak nějaký hluboký záměr, spíše jsme neměli peníze nazbyt, takže jsme prostě po okolí vyrýpali náletové dřeviny a přesadili sem.“

S některými stromy se už majitelé zahrady museli rozloučit. Borovice se rozrostla do neúnosných rozměrů, takže musela jít k zemi. Postupně odsud mizí túje. „Jak člověk ze začátku neměl dost peněz, tak jsme kupovali to nejlevnější, například právě ty túje, a postupně je nahrazujeme něčím zajímavějším.“

Květinové výsadby jsou doménou paní Marie. Foto: Zdeněk Roller

Které dřeviny tedy na zahradě „dělají parádu“ dnes? Cedr je v nejlepších letech i jeho malý bráška, vedle tújí tvořících na dvou místech hranici pozemku zdobí i pár solitérních tújí zajímavých kultivarů – jedna je například stříbřitě ojíněná. Rostou tu dva tmavolisté buky, ale barevně se od okolí nejvýrazněji odlišuje červenolistý myrobalán. Škoda jen, že málo plodí a o sklizeň se starají hlavně ptáci a vosy. Zdejší stříbrné smrky zůstaly ušetřeny invaze vlnatek, které tyto dřeviny na severu decimovaly před pár lety. Doplňují je smrky omoriky i ty obyčejné z naší přírody: „U Jindřichova Hradce jsme našli takového chudáčka, tak jsme jej převezli sem a u nás se mu daří. I modřín se tu ocitnul stejným způsobem.“

V létě jsou kvetoucí záhony nejhezčí. Foto: Zdeněk Roller

Jednoduchý vyvýšený altán pojme několik lidí. Foto: Zdeněk Roller

Rozvržení prostoru? Prostě nás napadlo

Na pozemku se střídají větší travnaté plochy s výsadbami jako mozaika. Každý si může najít svůj koutek, kam si zaleze do soukromí s knížkou, ale stejně tak se na travnatých plochách může sejít celá rodina a všude se dá odpočívat.

Trávníky před domem i vedle něj jsou opticky skryty v zeleni a hodí se pro opalování podle toho, odkud právě svítí sluníčko. Děti se vyřádí u kruhového nadzemního bazénu, je tu i posezení kolem ohniště, ve stínu pod plachtou u domu, nebo v altánu s pěkným rozhledem. A za domem? S tím jsme se zatím ještě nikde nesetkali: travnaté hřiště se sítí na badminton nebo na volejbal. Pravda, rozměry nejsou úplně předpisové, ale kde je dobrá vůle, je i sport.

Za habrovou zástěnou na vše dohlíží hora Lovoš. Foto: Zdeněk Roller

„Zahradu si užíváme. Děti jsou pořád venku, přes léto sedíme venku častěji než v domě, ani nepotřebujeme televizi. Já jsem hodně na polích, jedno mám hned za zahradou, a tady si opravdu odpočinu,“ tvrdí pan Tomáš.

Jediným mínusem celého pozemku je dálnice vedoucí nedaleko. Protihlukový tubus by asi měl být o pár stovek metrů delší, než jak byl vyprojektován, ale v době nejhustšího provozu jsou majitelé zahrady stejně v práci.

Malované kamínky jako originální vizitky obyvatel domu. Foto: Zdeněk Roller

Jezírko, jaké nikdo nemá

Nešlo se nezeptat. V jednom cípu zahrady nás zaujala rozlehlá, téměř neosázená prohlubeň vyložená oblázky. Celé to vypadá jako suché jezírko.

„Opravdu tu mělo být klasické vodní jezírko, ale po vykopání mi začalo docházet, kolik je kolem jezírka práce. Já jsem soukromý zemědělec, moc volného času nemám, a když už, tak ho nechci trávit další prací kolem jezírka. Proto jsme jámu opět zčásti zasypali, vysypali kačírkem, rozmístili pár kamenů, travin a borovic a val ze zbylé zeminy osázeli. Ale není to úplně ono, jak bychom tenhle kout chtěli mít,“ vysvětluje pan Veselý a jeho žena dodává: „Zatím čekáme, až vyrostou rostliny a doufáme, že nám to napoví, jak s tímhle koutem dál. Ono je toho stínu možná až moc, takže třeba hostám se tam nelíbilo. Ale trochu vlhčí klima a stín si vysloveně říkaly o umístění lavičky.“

Až děti odrostou, uvažují manželé Veselí o biotopovém jezírku na místě současného bazénu a také o rozvedení automatických závlah. Limitem bude pochopitelně dostatek vody: „Pod domem byla osmikubíková žumpa. Když nám sem zavedli kanalizaci, využili jsme ji jako zásobník vody na zálivku. Svedli jsme do ní okapy ze všech staveb, které tady máme. Ale když udeří sucha, musíme hodně šetřit. Třeba rododendron, který jsme vysadili, byl jednoznačně omyl. Málo kvete, protože pro něj dost vody nemáme a nebudeme mít.“

Pohled shora odhalí, jak ležérně se vine kačírková cestička, do které proniká vysazená zeleň. Foto: Zdeněk Roller

Před altánem se dá příjemně relaxovat na osluněném trávníku i v bazénu. Foto: Zdeněk Roller

Zahradník se stará, zahradník má

V okolí se rušily chmelnice a zbyly po nich hromady žulových kvádrů ze základů sloupů. Pan Veselý se nadřel, aby je zbavil železných obručí a drátů, ale žula posloužila na veškeré zídky kolem výsadeb i na základy altánu včetně schůdků. Po pokácených dřevinách zbyly kmeny, které stačilo nařezat na špalky a výsledkem je stylové posezení kolem ohniště. Soukromý zemědělec navíc zvládl i nízké lavičky z otesaných klád.

Při budování dálnice přes blízké Oparenské údolí stavaři vytěžili spoustu velkých pískovcových balvanů. Stačilo si pro ně zajet. „Trochu nás mrzí, že tu máme na zahradě žulu, pískovec i dva čedičové balvany, které jsme dovezli jako první. Ale ty rozdílné materiály se nikde nepotkávají vedle sebe, tak to snad není tak velký estetický prohřešek,“ míní pan Tomáš.

V době, kdy tu bylo staveniště, stál u jedné strany pozemku psí kotec. Majitel pak kostru kotce prostě obložil palubkami a zrodila se kůlna na větší zahradní nářadí. Děti před časem kůlnu dozdobily úsměvným sluníčkem. Na opačném okraji zahrady vyrostla zděná kůlna, z poloviny na uhlí a dřevo, v druhé půlce jsou uskladněna kola a lyže.

I altán se zrodil díky šikovnému panu Veselému. Sloupy jsou zděné, mezi nimi je tenčí cihlová výplň. Udírna skvěle slouží, klasická kovová kamínka vytopí altán díky jeho zakrytí srolovatelnými plastovými zástěnami i v sychravém počasí. Pravda, krb netáhl tak, jak by měl. Ale stačilo jej rozebrat a šamotové cihly dnes ohraničují venkovní ohniště.

Drobné radosti

Majitelé vykonali poctivý kus práce. Foto: Zdeněk Roller

„Říkáme, že jsme nepostavili barák, ale ptačí budku, protože jak má střecha různé přesahy, máme tu spoustu ptačích podnájemníků. Několik rodin kosů, bydlí tady vrabci, rehkové, špačci… To, že máme nad posezením plachtu, není jen ochrana před sluníčkem, ale i před znečištěním od ptáků. Skoro ani nepotřebujeme budík, takový kosák za oknem ve čtyři hodiny ráno probudí každého!“

Když kvete lípa nebo později levandule, hučí zahrada včelami od sousedů. Motýlů je tu nepočítaně i díky kvetoucí buddleji. Od sousedů chodí na vizitu kočky, které alespoň drží místní hraboše trochu na uzdě, a v noci tu kvůli hrabošům šmejdí lasička.

Paní Marie se realizuje výsadbami květin: zápleváky, afrikány, netřesky, perovskie, cínie, květináče s muškáty, vřesem nebo s mandevilou. Jako fyzioterapeutka nechává své ruce odpočívat při filigránském malování kamínků nebo při vytváření mandal. Dělá jí radost dozdobit stůl třeba jen obyčejnými jeřabinami ve skleněné misce. Připočteme-li krásný výhled z patra domu na Lovoš, Milešovku, Říp a za nocí na hvězdné nebe (veřejné osvětlení tu není), nezbývá než říci si: „Šťastní to lidé!“

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Relax pod Lovošem