Rekonstrukce bez kompromisů
Usedlost stojí na kraji malebné vsi na Mladoboleslavsku. Na první pohled nevypadala špatně. Proto se majitelka, která z tohoto kraje pochází, rozhodla pro koupi bez dlouhého váhání. Bližší pohled na roubenou stavbu však už tak optimistický nebyl.
Ze severní strany je stavba ochráněna dvěma přístavky a kůlnou. V přízemí vidíme dříve zaslepené okno a v patře dvě zcela nová okénka, kde je sociální zařízení
Předchozí majitel se k domu nechoval nejlépe. Na střechu položil vlnitý eternit, štít pobil tenkými palubkami a kukly, které původně zdobily západní a jižní štít, zlikvidoval úplně. Na konstrukci se podepsal i čas. Polovinu štítové stěny téměř sežral dřevokazný hmyz, čemuž nezabránila ani vrstva nátěru, připomínajícího asfalt. A v přízemí byla namísto původních vyříznuta nevzhledná široká okna.
Štípané, hloubkově impregnované šindele o délce 36 cm, se kladou tak, že se překrývají téměř o půlku. V úžlabí jde doslova o umělecké dílo bez jediného kousku plechu
Stavba přitom patří k nejhodnotnějším lidovým stavbám ve vsi i v regionu. Leží ve vesnické památkové zóně, navíc je sama kulturní památkou. Chráněný je nejen obytný dům s chlévy, který je nejstarší částí usedlosti, ale také stáje a ohrazení s bránami. Přáním nových majitelů bylo navrátit chalupě přívětivou tradiční tvář při zachování současných standardů bydlení. Autorem projektu byl ing. arch. Karel Doubner.
Slovo architekta
Při dendrologickém průzkumu se zjistilo, že dřevo na stavbu bylo káceno už koncem 18. století! Proto byla snaha zachránit z původní konstrukce co možná nejvíce. Z roubení byly odstraněny všechny původní nátěry. Existuje fotografie, kde jsou tyto stěny natřené vápnem. Má to velký význam – bílá odráží slunce a dřevo tolik nepracuje. U tak velkého domu může sesychání způsobit až patnácticentimetrové změny. Majitelé a kupodivu ani památkáři však do nátěru na bílo neměli chuť.
Zachovat co nejvíce dřeva
Z klenuté síně se vchází do dřevníku, kde dříve bývaly chlévy
Velmi poškozená byla hlavně spodní řada roubení. Prahové trámy, uložené na vlhkém kamenném zdivu, hnily a trouchnivěly. Tesař opracoval nové trámy přesně podle původních. Jejich výměna je vzhledem k rybinovým spojům ve stěnách nesnadná. Spoje jsou konstruovány tak, aby se zamezilo vyjetí trámu v rohu stavby. Konstrukci je proto nutné pomocí soustavy heverů mírně zdvihnout a po osazení nového trámu ji opět spustit. Často se při tom nelze vyhnout poškození dalších trámů a oken. Problematická byla také severozápadní strana roubení, zatěžovaná deštěm a větrem více než jiné. Byly odstraněny napadené části až na zdravé dřevo a poškozená místa nahrazena plombami.
Pro uzavření spár jsme použili staré výplně. Postačí navlhčit je a nepřidávat nic dalšího. Jinak směs většinou přestane fungovat. Spáry je možné přetáhnout hliněnou omítkou, ale ta časem vypraská. Pro její lepší upevnění ve spárách se do trámů zatloukaly dubové kolíčky (hřebíky je nemohou nahradit, jakmile rezivějí, zvětšují svůj objem, což vypraskání ještě podporuje). Na některých stavbách se mi osvědčilo mrazuvzdorné lepidlo na keramickou dlažbu (Flexikleber Knauf), které je pružné a má i správnou barvu.
Nad soklem bylo nutné vyměnit tři trámy. Do spáry se vždy prostrčí železné tyče, pomocí nichž se stěna mírně zdvihne hevery a vymění se nové dřevo za staré.
Starosti nám dělal i trám, který byl osazen a vlastně nesen pouze špaletovým oknem, což způsobilo jeho deformaci. Okno bylo do roubení vyříznuto dodatečně a stavebník si zřejmě neuvědomil statické souvislosti. Po diskusi s památkářem ing. arch. Janem Peštou a tesařem jsme kolmo k trámu na pavlači o patro výše umístili práh, kterým byl trám kovovým šroubem vynesen. Matice je do trámu zapuštěna a sukem zavřena. Je to dobré řešení – a prakticky neviditelné. A tak to má být.
Jakmile byly do zachovaného dřeva tradičním způsobem přikolíkovány plomby z nového dřeva, byla celá konstrukce včetně dlabaných okapových žlabů ošetřena Lignofixem proti houbám, plísním a dřevokaznému hmyzu. Flamizolem S transparentní barvy se natírala kvůli protipožární odolnosti.
Kukla jedinečného tvaru
Pozoruhodná byla rekonstrukce kukly, pro kterou má čeština ještě názvy kozub nebo šopka. Jde o nástavbu špičky sedlové střechy ve štítě, která může půdu provětrávat a chrání vrchol štítu proti povětrnosti. Na tradičních stavbách bývaly obvykle kukly půlkruhového tvaru. Na zachované historické fotografii ze začátku minulého století však je u tohoto domu kukla obdélníkového půdorysu, což je jedinečné.
Průběh kladení jednoduché krytiny ze šindelů (dvojitá, trvanlivější, má dvě vrstvy). Laťování je v obou případech stejné, poměrně husté.
V projektu jsme její výšku odhadli, při stavbě byla zpřesněna podle osazení kleštin, za které je nová kukla zakotvena. Vyložení jsme podle fotografie odvodili v poměru ke známé výšce. Z památkového hlediska bylo přípustné kotvit novou konstrukci kukly ke krovu pomocí kovových svorníků. Zvolili jsme však jiné řešení – osedlání do ozubů v kleštině. Konstrukce tak mohla být kolíkována bez použití kovových částí. Kolíky jsme použili dubové, jinak jsou staré i nové trámy smrkové.
Původní střecha byla podle staré fotografie došková. Věrná obnova by však nebyla z požárního hlediska i vzhledem k tomu, že životnost došků je pouhé 2 – 3 roky, vhodná. Zvolili jsme tedy štípaný dřevěný šindel, který zatěžuje krov jen minimálně. Krokve jsou od sebe vzdáleny 1,2 – 1,5 metru, což vylučuje jakoukoliv skládanou taškovou krytinu. Vkládáním dalších krokví, což by bylo nutné, pokud bychom se rozhodli pro pálené nebo betonové tašky, by se zrušil původní ráz krovu. S výrobou i položením šindele si perfektně poradil pan Drdlík z Hlinska v Čechách.
Okna a dveře
Původní malá okna do světnice byla v průběhu minulého století vyměněna za větší. Ta vyplnila i starý slepý rám, který byl odstraněn. Jde vlastně o rám ještě bez výplně, kterému se lidově říká také plintrám (z německého Blindrahm). Jeho smyslem je zpřesnění velikosti otvoru vyříznutého v trámech a je také oknu jakýmsi nárazníkem při pohybech dřevěné konstrukce (skla nepraskají). Jeho absence vedla k tomu, že okna nešlo vůbec otevírat, protože byla zkřížena.
Na tomto obrázku je pěkně vidět nový slepý rám (plintrám), který zpevňuje, svazuje trámy, v nichž je otvor vyříznutý. Rám čeká na osazení špaletového okna.
Při podobných rekonstrukcích začínáme vždy s hledáním původních poloh oken a figur, ve kterých se vyskytují. Nahoře je např. jedno okno a dole dvě, to je figura 1 – 2, dále jsou běžné 2 – 2, 1 – 3, 2 – 3, nebo 2 – 4. Je-li počet v přízemí sudý, umožňuje to rozdělit sednici na dva pokoje. Často jsou tedy otevírány zaslepené otvory, případně tvořena okna nová (když byla např. náves na sever a všechna okna byla situována k ní, pak je rozumné zvážit vyřezání nových oken na jihu). Zlepší se tím prosvětlení a provětrávání celého objektu.
Při rekonstrukci byly slepé rámy obnoveny a pořízeny kopie původních oken, která jsme našli v dřevníku. Protože je tradiční konstrukce kolíčkovaných masivních profilů, do nichž se vkládalo podjímané sklo, příliš náročná na řemeslnou zručnost, byla zvolena daleko mladší konstrukce tmelených drážek. Okna jsou šestitabulková, což odpovídá době vzniku domu. Dělal je šikovný místní truhlář Andršt.
Pavlač byla zachována v původní podobě, vyměněna byla pouze podlaha
Dveře byly ponechány původní, tedy ve svých vývojových stádiích, od prostých svlakových až po výplňové. Doplnili jsme kování odpovídající době vzniku a opravili laky. Z mnoha vrstev bylo možné zvolit buď některý z odstínů červených a hnědočervených, nebo ze zelenavých. Nakonec jsme se rozhodli pro kombinaci.
Komín byl opatřen bubákem, což je ochrana proti dešti a do jisté míry i lapač jisker. Bylo zvoleno nejjednodušší a zároveň nejlevnější řešení: jsou to dvě betonové desky opřené o sebe, čímž se vytvořila stříška. Desky jsou kotveny do zdiva i k sobě navzájem nerezovými trny a lepidlem na keramickou dlažbu.
Izolace proti vodě i chladu
Z památkového hlediska bylo nepřípustné použít novodobé chemické prostředky nebo pásové izolace na bázi asfaltu, proto jsme volili tradiční řešení. Zabránili jsme dešťové vodě, aby se k objektu mohla dostat. Byla navržena drenáž kolem celého obvodu s odvedením vody svahem mimo objekt. To je opatření vnější. Uvnitř je větrání pod podlahou. Byl navržen kanálek po obvodu místností, vyskládaný ze tří plných cihel (dvě na „štorc“ a jedna přes), s přívodem vnějšího vzduchu mezerami mezi soklovými pískovcovými štuky a vyústěním drenážní trubkou do komína. Z finančních důvodů však bylo dovoleno použít plastové drenážní trubky, které se již při rekonstrukcích osvědčili.
Bývalá stodola se proměnila v garáž
Roubenku je velmi obtížné utěsnit tak, aby jí neprotahovalo. Je to způsobeno tím, že na podzim a v zimě zvlhne, tedy nabobtná, a v létě vyschne a seschne se, její objem se zmenší. To je provázeno pohybem, při němž občas vypadává výplň spár. Proto je nezbytné dům izolovat, což je obtížné udělat citlivě, tedy neviditelně.
Na půdě je navržen rošt s polštáři, který je vyplněn minerální vatou. Ta nepodléhá hnití a do jisté míry umožňuje přístup vzduchu. Není ovšem nenasákavá, proto je nutné postarat se, aby nezvlhla. Pro svislou izolaci jsme navrhli použít dvě vrstvy slaměných desek tloušťky 6 cm, tedy dohromady 12 cm. Sláma je slisována tak, že sama sebe unese a je obalena podobně jako sádrokarton papírem, což opět nebrání přístupu vzduchu ke dřevěným konstrukcím. V kuchyni byla použita přizdívka z dvouděrových pálených cihel.
Krásnou repliku vstupní brány vyrobil truhlář z modřínu. Speciálně vykované panty bránu dobře doplňují
Ve skladbě izolací nepoužíváme žádné fólie. Máme za to, že konstrukce může do jisté míry zvlhnout vzdušnou vlhkostí, což nevadí, pokud má možnost v letních měsících opět vyschnout.
V obytné části jsou k vytápění použita dvě média. Elektřina pro přípravu teplé vody a pro podlahové topení, které je pod keramickou dlažbou v obytné kuchyni. Pro vytápění ložnic je tady teplovodní kotel na dřevo. Kanalizace, která je jen v přízemí, je zaústěna do žumpy. Rozvody elektro pro zásuvkové obvody jsou v podlaze, pro stropní světla vždy o patro výše. Pod slaměné desky není těžké rozvody umístit, ale na roubení mohou jít jen podélně ve spárách, při přechodu příčně přes trámy rozvody nevypadají dobře.
TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: KAREL DOUBNER A MARTIN MAŠÍN
Rekonstrukce bez kompromisů
