U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ŘEKA ČARUJE
Kategorie: Zahrada | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ
Po pravdě řečeno, na břehu Lužické Nisy pod vyfešákovaným domkem manželů Houškových čaruje hlavně paní Helena. Vytvořila tu za několik let ráj na zemi. Ale řeka, vinoucí se v pozadí pod vzrostlými stromy, zahrádku nádherně rámuje.
Zahradničení bylo koníčkem maminky paní Heleny. A ona jí odmalička ráda pomáhala. Když se vdala, přestěhovali se s manželem do paneláku. Ale ani tam se pěstitelských radostí nechtěla vzdát. Získali ladem ležící půdu v zahrádkářské kolonii, zryli drn a třicet let ji zvelebovali. „Říkala jsem si, že svou zahrádku v životě neopustím. – Ale najednou se naskytla možnost, které jsme nemohli odolat,“ vzpomíná.
Napůl splněný sen
Paní Houšková měla totiž vedle touhy po zahradě, která nabízí od jara do zimy barevné potěšení, ještě jeden sen: mít domek u řeky. Koncem devadesátých let jej jako zázrakem získali. Nevelké stavení bylo v hrozném stavu. A na svahu směrem k řece se válela spousta stavebního i jiného odpadu. Část byla pozůstatkem činnosti lidí, jimž na vzhledu pozemku nezáleželo, další část připlula s vodou, která se dovede po silných deštích vylít z koryta. Houškovi tu nacházeli láhve, kachličky, plechovky a další zprávy o civilizaci…
„Nejdřív jsme dali do pořádku domek, abychom měli kde bydlet. Koupili jsme ho v roce 2000, ale stěhovali jsme se až o tři roky později. Já jsem stavař, ale dnes už spíš jen s hlasem poradním, a tak rekonstrukce stála dost peněz. Ale prodali jsme slušně zahrádku a mou garsonku v Liberci, tak jsme mysleli, že koupíme i kus svahu pod domkem. Patří k němu totiž jen asi metr půdy okolo,“ vysvětluje pan Josef.
Jenže pozemkový fond, neboli stát, tenkrát ještě žádné pozemky neprodával. Nezbývalo tedy, než si plochu, vymezenou letitými lípami a kaštany, pronajmout. Ale jaké to je hospodaření na cizím! Úřednice dokonce paní Helenu varovala, ať tam radši nic nesází, protože kdyby později přece jen došlo k prodeji, zaplatí i vlastní rostliny, všechno, co bude v zemi. Jenže to přece vášnivá zahradnice nemohla vydržet!
Víra, naděje a píle
Do známé křesťanské trojice sice nepatří píle, ale láska, ale v této podobě vystihuje zhruba pětileté období života Houškových lépe. Žádost o koupi ležela na úřadě pozemkového fondu a oni věřili, že se jim přece jen podaří „jejich“ břeh koupit. A navzdory varování přátel, že se nabídka může objevit na vývěsce úřadu bez jejich vědomí a jednoho dne se třeba probudí a pod oknem budou cizí lidi, neztráceli naději, že by prodejce nejdřív oslovili je. A píle?
„Helena začne v sedm ráno a v půl desáté ji honím domů,“ žaluje s úsměvem manžel. Ona naopak tvrdí, že se snaží sázet co nejmíň, jenom nějakou tu azalku, pár chvojek a květin, co si přinesli z minulé zahrádky. „Ale je pravda, že se každý rok vydám na Zahradu Čech a vždycky něco přivezu. Jsem zkrátka šílenec. Ale počkejte, až bude zahrada naše. Pak bude vypadat jinak!“
To nám Houškovi vyprávěli loni, když kvetly rododendrony. Tedy spíše odkvétaly. Vzhledem k tomu, že jde o sever Čech, jsme je odhadli o pár dnů později. Ale v téhle lokalitě chráněné břehem je všechno nějak časnější.
Po dvou vlnách jarních cibulovin – což jsou tady sněženky, bledule, všechny ladoňky, ladoničky, narcisky a tulipány – začnou azalky a pak postupně několik odrůd pivoněk. Právě kvetly červené a dalším, růžovým a vínovým, se probarvovala poupata. Z plaménků zářila na kruhové konstrukci zatím jen nejranější bílá odrůda. Po ní přijde na řadu modrý, vínový a nakonec na oblouku u domu klasický fialový. Bergénie, které vyžadují pro pěkné kvetení chudou zem, už byly opadané, ale něžné floxy právě tvořily nafialovělé ostrůvky a drobné růžičky se chystaly květy otevřít. Stejně jako žlutě zářivý oman, levandule a po nich už zase jiřinky, listopadky… „Zkrátka pořád něco musí kvést,“ popírá paní Helena svou snahu nic moc „na cizím“ nepěstovat.
S řekou je život bohatší
Před časem jsem se dozvěděla, že Houškovi pronajatý břeh přece jen kupují. Prý za přijatelnou cenu. Hned se mi líp psalo. Vždyť vím, že teď si život u řeky užívají dvojnásob příjemně. Sluníčko putuje nad domkem a postupně ozařuje břeh. „Nejlepší je snídaně venku,“ shodují se Houškovi. Pak jdou po své práci a ve čtyři odpoledne, když padne na lavičku u řeky stín z prastaré lípy, sednou si tam obvykle na kafíčko.
„Říká se, že lípa člověku dodává energii. Někdy si tam zaskočím i přes den. A večer, když už mě Pepík volá domů, někdy tady sedím, houpu se a poslouchám řeku. On si myslí, že do noci šrotím, ale já už odpočívám. Dívám se, jak voda běží po kamenech,“ svěřuje paní Helena své malé tajemství.
„Rybáři tvrdí, že je Nisa skoro pitná a vypouštějí sem pstruhy. Občas se tam brodím a vybírám z řeky kameny na vylepšení skalky. Zajímají mě hlavně ty zbarvené dohněda – opukové. A když jdu na houby, taky si občas přinesu nějaký ten kámen,“ prozrazuje šikovná zahradnice. Prý tady v místě Houškovic domku kdysi býval brod. Ale takový provoz by se čerstvým majitelům břehu, kde se teď zase dějí věci nevídané, moc nelíbil. Spíš je těší, že zjara začnou jezdit kánoe a jejich osádky, okouzleny barevnou mozaikou na břehu, volají Ahóóój! A že později, když všechny sužuje horko, sem chodí koně pít. Že se Nisa někdy vylije a zanechá po sobě spoustu bahna? To není tak strašné. Ona to pak zase mnohonásobně vynahradí.
O autorovi| TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
Popisy k obrázkům
Příjemně se sedí dole na obrovských špalcích – ať už zaplane táboráček, nebo se řeka ještě koupe v odpoledním slunku
Rekonstruovaný domek je jakoby usazen ve skalce. Měkkou pískovohnědou barevností se zelenými ozdobami přísavníku se do ní dobře hodí
V zahradě milovníků všeho živého nemůže chybět krmítko; jeho poloha možná naznačuje časté ptačí návštěvy
Bílé pivoňky byly právě v rozpuku
Pod zelenou stříškou lavice se může paní Helena houpat a poslouchat řeku i když zaprší
Pod laťkovým plotem je stráň plná trvalek a skalniček: nahoře nejranější plamének, pivoňka, okrasné trávy, uprostřed skalková růžička, karařátek, koniklec, který zdobí, i když květy opadaly, dole zběhovec, vpravo barvínek, bergénie a mnoho dalších…
Americké kosatce si užívají severočeského sluníčka
A ještě jednou skalka, nad níž řidiči občas přestávají sledovat vozovku…
Příroda Houškovým nabídla i bytelné sušáky na prádlo
Česneky dorostly tak vysoko, že se k nim zahradnice ani nemusí sehnout
Autor fotografií: FOTO: KAMIL VARCOLLER
