U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Rajčata jsou náročná
Kategorie: Zahrada | Autor: HN
NEŽ BUDEME VYSÉVAT
Už v těchto dnech se obchody se zahrádkářským zbožím hemží nedočkavci, kteří se doma chtějí kochat pohledem na sáčky se semínky rozmanitých rostlin a rostlinek, protože tím mimoděk alespoň v duchu přivolávají jaro. Barevné fotografie na pytlíčcích lákají a nejraději bychom skoupili celý krám. Říká se tomu “mít velké oči”. Nežli se však pro nějaký druh rozhodneme, máme už předem vědět, kam ho na své zahrádce dáme a zda pro jeho pěstování máme vůbec podmínky. K těm podmínkám patří nejen vhodné stanoviště, ale i náš čas na patřičnou péči. Po této stránce k jedněm z nejnáročnějších rostlin patří rajčata. Rajčata se rozlišují podle formy plodu na třešňovitá, která jsou malá a kulatá a konzumují se většinou celá. Dále známe vejčitá, která jsou vhodná zejména na omáčky a rajčata masitá středně velká, která chutnají především nakrájená a syrová. Mimoto jsou již několik let v prodeji i rajská jablíčka žlutá a není bez zajímavosti, že právě taková byla první, která do Evropy v šestnáctém století dorazila ze země svého původu – z jižní Ameriky. V Anglii se také proto rajčeti dlouho říkalo “zlaté jablko”. Některé druhy můžeme pěstovat v květináčích nebo v závěsných koších na balkoně. K tomu jsou dobré druhy Mirabel, Balkon star a nebo Roma. Pokud chceme rajčata pěstovat ve skleníku, který je vytápěný, můžeme semena zasít již nyní. V nevytápěném skleníku bychom měli počkat až do března. Když posléze budeme rostliny pěstovat na volném záhonu, semena vysejeme až v dubnu, rostlinky alespoň jednou přepícháme a na záhon je přesadíme po “zmrzlých” (Pankrác, Servác, Bonifác), tedy až po patnáctém květnu. Do té doby totiž musíme počítat s možnými mrazíky. Malé i vzrostlé rostliny vyžadují hodně světla. Někteří lidé, z nedostatku jiného místa pěstují sazeničky třeba na vnitřním parapetu sklepního okénka. Pokud však okno není dostatečně velké a sazenicím světlo chybí, budou se nám za ním “natahovat” a místo silných rostlinek vypěstujeme jen dlouhé zelené šlahouny. Předtím, než sazenice vyneseme ven nadobro, měli bychom je otužovat, tzn. přes den květináče s nimi vynášet ven, večer je zase vrátit buď do skleníku nebo za okno, kde jsme je pěstovali. Půda, ve které budeme na záhonech rajčata pěstovat musí být lehká a bohatá na živiny. Keříčky od sebe vysazujeme ve vzdálenosti 40 až 80 cm. Šetření místem se nám nevyplatí, rostliny by si vzájemně překážely a hnaly by do výšky, protože jak řečeno výše – rajče chce světlo. A nyní několik, řekněme třeba babských rad, které však fungují: Na dno jamek, do kterých budeme rostliny ukládat, můžeme vyložit kopřivovými listy a ty překrýt vrstvou dobře uleženého hnoje. Kopřivové listy se budou postupně rozkládat a dodávat potřebné živiny. Nic nezkazíme tím, že do jamky ještě vložíme slupku od banánu, protože ta je zase zdrojem potřebného draslíku. Rajčata nesnášejí teplotní výkyvy a zejména po přesazení by na ně mohly neblaze působit. Pomoci jim můžeme třeba tím, že na zem po obou stranách rostliny položíme dvě obyčejné střešní tašky, které máme jako rezervu na případnou opravu střechy. Tašky přes den nasají sluneční paprsky a v noci budou jejich teplo kořínkům předávat. Už od malička je třeba rajčata pravidelně zalévat. Jsou na vláhu náročná, ale měli bychom se vyvarovat kropení celé rostliny. Je náchylná k plísním, takže vodu směřujeme vždy jen ke kořenům. V souvislosti s tímto problémem nesázíme rajčata nikdy do blízkosti okurek nebo brambor, které k plísňovým chorobám rovněž inklinují a snadno ji od sebe chytí. Pokud z časových důvodů nemůžeme zajistit každodenní zalévání, můžeme si pomoci tím, že těsně vedle rostliny, už při výsadbě, vedle ní do země zahrabeme hliněný květináč (samozřejmě bez hlíny) nebo plastikovou láhev bez uzávěru a s uříznutým dnem, kterou do hlíny zapustíme “vzhůru nohama”. Do nádob nalijeme vodu a ony nám pak budou v případě naší kratší nepřítomnosti sloužit jako rezervoáry. V případě nepravidelné zálivky totiž hrozí plodům popraskání. Jak patrno, s rajčaty je piplačka. Rozhodně nepatří k rostlinám, které můžeme úspěšně pěstovat na zahradě, na kterou zajíždíme nepravidelně nebo třeba jen jednou za měsíc.
PŘEDBÍHÁME? NIKOLI!
Každý správný zahrádkář musí vědět, co ho čeká a nemine už v prvopočátku, tedy ještě před koupí semen či sazenic. Jinak v obchodě vyhodí peníze a co je důležitější – i spoustu vlastní energie, kterou pak promarní ve zlosti z toho, že zase to či ono nevzešlo, jak mělo. Tato stránka je věnovaná rajčatům, tak se jich držme. V několika bodech pro ně platí zásadní pravidla:
* nespěchejme s jejich výsadbou,
* najděme jim od samého počátku teplá a slunná stanoviště,
* dodržujme dostatečný odstup jednotlivých keřů,
* pravidelně zalévejme, ale jen ke kořenům,
* opylování pomůžeme tím, že budeme květy jemně třást,
* zaštipujme hlavní stvoly poté, co nasadily malé výhonky v zápaží listů,
* nevysazujme rostliny na stejné místo jako loni, pokud se zde objevila hniloba,
* na rajčata snad raději ani nepomysleme, pokud na ně v době vegetace nebudeme mít dostatek času.
