Ráj rododendronů
Na stráň nad Kyjovem v Lužických horách je utěšený pohled. Desítky pěnišníků – rododendronů tady rostou v sousedství keřů a stromů, jejichž zeleň dává té barevné kráse vyniknout.
Nádherná pasáž azalek – vlevo ‘Hotspur Red’ a vpravo ‘Toucan’, prostoupená žlutopestrým dřišťálem, foto Martin Mašín
Právě tak koncipoval ing. Karel Hieke svou zahradu. Více než čtyřicet let tyto keře pěstoval a šlechtil v průhonickém výzkumném ústavu. Zároveň spolu se svou ženou vzdělával tuto zahradu ve stráni pod chalupou, kterou podědil po své tetě. Začali úpravou domu a jeho přístavbou. Zemina, vynesená na povrch při hloubení základů pro jeho novou část, se hodila při stavbě teras, jimiž manželé Hiekeovi rozdělili příkrou stráň. Zpevňovali je kamenem posbíraným po okolí.
Krásná kombinace yakushiman hybridů – vlevo masově růžová odrůda ‘Randesvouz’, vpravo bílá středně raná ‘Schneekrone’, foto Martin Mašín
Na jihovýchodní strání
Zahrada na svahu, kde byl původně sad plný starých stromů, má více než 200 arů a je v nadmořské výšce 365 metrů. Výzkumník tady mohl ověřovat, jak prospívají jednotlivé odrůdy rodu Rhododendron i další dřeviny v tvrdších podmínkách. Spoustu řízků a kultivarů si přivážel i ze svých cest po světě.
Nad odkvetlými azalkami vidíme rododendron ‘Golden Dust’ v barevném obětí s červeným japonským javorem, foto Martin Mašín
„Zdálo by se, že při slunečné jihovýchodní konfiguraci a neutrálním pH půdy nebude naše zahrada pro rododendrony vhodná. Ale pokud je zkombinujete s dalšími dřevinami, které jim poskytnou částečný stín, a pokud dostávají ve správnou dobu potřebné živiny, nevadí jim tato poloha,“ řekl nám odborník při naší návštěvě.
Pomáhá jim navíc i jemný déšť, který v horkých suchých dnech proudí z rotujících koncovek závlahového systému. Ten je napojen na hydranty, rozmístěné po celé zahradě.
Starý altánek je skryt v zeleni a rododendronech. Vpravo bílá odrůda ‘Le
Progres’, foto Martin Mašín
Krásná po celý rok
Tvůrce zahrady myslel i na to, aby v ní pořád něco kvetlo. „Počátkem května sezónu zahajují repens-hybridy, které mají květenství sytých ohnivých barev, ale často zmrznou ještě v poupatech. Následuje skupina zakrslých rododendronů a některé historické odrůdy, jako je třeba bělavě skvrnitý Le Progress,“ vyprávěl pan Hieke. „Po nich se rozvíjí široká škála mrazuvzdorných kompaktních yakushimanum hybridů.“
Až do července pak na strání září pozdní odrůdy, které sice nemají příliš pevný habitus, ale veliké a v detailu velmi krásné květy. Jde například o odrůdy Roseum Elegans nebo Catavbiense Boursoult. „Když ten keř nakvete, začíná nám na stezce nad zahradou, odkud je na něj vidět, hlavní turistická sezóna,“ usmíval se náš průvodce.
Za růžovým rododendronem ‘Gomer Waterer’ zářícím pod zakrslou borovicí je nádherný průhled na další kvetoucí odrůdy chráněné vzrostlými stromy, foto Martin Mašín
Vhodné sousedství
Tvůrce zahrady odešel před deseti lety šlechtit oblíbené „ronďáky“ do vyšších sfér. Zanechal však milovníkům těchto úžasných keřů mnoho zkušeností a rad.
Ve své zahradě dbal na působivou kombinaci barev. Nejen na spojení něžných a žhnoucích kombinací květů rododendronů a azalek, ale i jejich sousedství se stromy a keři s jehličím a listy v různých tónech zeleně. Dbal samozřejmě také na to, aby v jednotlivých seskupeních rostlin byla pokud možno zastoupena různá výšková patra.
Odrůda ‘Gomer Waterer’, foto Martin Mašín
Pod nejvyššími skupinkami jehličnanů (Pinus leucodermis, tzv. hadí borovice, sloupovitý modřín a Picea breweriana – převislý smrk) a o něco nižšími listnáči (např. červenolistý převislý buk, rúj vlasatá červenolistá, poléhavý japonský javor střihanolistý nebo bíle olistěná vrba ´Hakuro-Nischiki´) jsou rododendrony různého habitu, pak azalky, zakrslé variety stromů a čarověníků a při zemi se ještě leckde objevují keře plazivé. Snaha je dosáhnout toho, aby se půda pod mělce kořenícími rododendrony udržela bezplevelná.
Některé stromy keře a květiny rozdělují svah, další chrání zahradu před zvědavými pohledy. Jejich hlavním posláním však je potěšit oči – ať už se procházíte po travnatých koridorech a stezkách, nebo usednete v altánku či ve dvou venkovních odpočinkových koutech.
‘Wladislaw Jagiello/Royal Red’, foto Martin Mašín
Co prospívá květům
Aby rododendrony krásně kvetly, je velmi důležité je přihnojovat. Optimální jsou tekutá hnojiva. Vyrábějí se i speciální varianty pro rododendrony, ale ing. Hieke s úspěchem používal komplexní hnojivo Vegaflor. Aplikuje se ve dvou fázích. První zjara, když už je půda prohřátá. Kdybychom keře pohnojili dřív, protečou živiny kolem kořenového vlášení a zmizí v podloží. Druhou dávku aplikujeme nejdéle do konce května.
V červnu odborník doporučuje nasypat ke kořenům granule Cereritu a mírně je zakrýt rašelinou nebo zemí. A upozorňuje, že rododendrony se nesmějí okopávat. Objeví-li se plevele, musí se vytáhnout, protože tyto keře mělce koření a při okopávce by trpěly.
Z oranžovozlaté kombinace pozdně kvetoucích azalek až přecházejí oči, foto Martin Mašín
Pěnišník (Rhododendron) je rod s více než 1000 druhy a bezpočtem kultivarů. Náleží k čeledi vřesovcovité. Rod obsahuje též rostliny označované jako azalky.
TIP:
Chcete-li pěstovat rododendrony a půda ve vaší zahradě má vyšší pH, zkuste druhy roubované na podnoži Ikariho, která byla pro ten účel šlechtěná. Anebo před výsadbou nahraďte stávající půdu směsí rašeliny a kompostu v poměru 1 : 1.
Řez rododendronů
Doporučuje se jen u starších keřů. Odstraňujeme až ke starému dřevu větve, z nichž opadávají listy. Vhodným časem pro tento tzv. zpětný řez je duben, podpoří se tak růst nových výhonů v tomtéž roce.
Růžový ‘Randesvouz’ vítá hosty hned u vstupu do ráje rododendronů, foto Martin Mašín
Způsoby množení
Nejobvyklejší je řízkování. Používáme ohebné jednoleté výhony, kterým ponecháme 2-3 listy, zbytek odstraníme. Vhodnější jsou ty bez květních pupenů. Řízky seřízneme krátkým šikmým řezem a plochu ošetříme růstovým stimulátorem. Zapichujeme je do substrátu mírně šikmo, řezem dolů. Kromě stejnoměrné teploty je třeba udržovat i stejnoměrnou vlhkost, takže truhlík nebo květináč zakryjeme průhlednou folií. Substrát pro řízkování je směsí stejných dílů písku a rašeliny. Místo písku je možné použít perlit nebo drcený polystyren. Na dno nádoby umístíme drenážní vrstvu ze štěrku nebo písku, výška samotného substrátu by měla být zhruba 20 cm.
Opadavé azalky řízkujeme na jaře, jakmile se mladým výhonům rozvinou listy, zakrslé formy rododendronů od poloviny června do konce srpna, ostatní stálezelné velkokvěté rododendrony pak od září (podle vyzrálosti řízků).
Rododendrony lze množit i semeny nebo hřížením, ale to jsou způsoby méně používané. Zkušení zahradníci je množí i pomocí oček. Do připraveného substrátu sází jen jeden list, očko je pak téměř kolmo dolů zapíchnuto v substrátu. Ujímavost je o něco horší než při množení řízky. Ti, kdo zvládli techniku roubování, mohou vybranou odrůdu také naroubovat na vhodnou podnož.
TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: MARTIN MAŠÍN
Ráj rododendronů
