U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Radiátor je dnes doplňkem interiéru
Kategorie: Příloha – teplo domova | Autor: – trn –
Nákup radiátorů byl ještě nedávno snadný. Všechny byly z masivní litiny, měly stejný tvar a bílý emailový nátěr. Lišily se jen počtem “svařených” článků. Dnes je výběr náročnější, ale výsledek o to příjemnější – otopná tělesa obytný prostor nejen vyhřívají, ale podílejí se i na jeho vzhledu. Posun umožnila především revoluční změna v používaných materiálech. Věčně zaprášená litinová monstra jsme v panelákovém bytě maskovali dřevěnou mřížkou nebo květinovými truhlíky. Stejně výkonný a přitom menší radiátor z ocelového nebo hliníkového plechu je naopak elegantním doplňkem.
Nelze samozřejmě zavrhnou ani klasické radiátory z litiny. Pomalu se rozehřívají, ale mají velkou tepelnou setrvačnost, takže hřejí ještě dlouho po vypnutí kotle. Jsou vhodné především do starších domů, kde se topí kotli na pevná paliva.
Ocel a hliník
V současnosti se u nás nejvíce prodávají otopná tělesa ze svařovaného ocelového plechu. V porovnání s litinovými pracují při stejném výkonu s menším objemem topné vody, takže se rychleji ohřejí (ale také rychleji vychladnou). Zákazník si může vybrat velikost radiátoru i jeho tvar (například podle šířky oken).Výrobci nabízejí výšku již od 10 cm a šířku od 40 cm, obří tělesa mohou být dlouhá až tři metry. Hloubka je v rozmezí 5-15 cm. Tvar může být klasický z profilovaných desek, stále větší oblibu však získává elegantní radiátor s přední hladkou deskou. Komu nevyhovuje standardní bílá barva, může si za příplatek koupit otopné těleso v jakémkoli barevném odstínu. Hliníkové radiátory se vyrábějí tlakovým litím, takže nemají žádné švy po svařování, kudy uniká nejvíce tepla a kde jsou místa nejvíce ohrožena korozí. Proto jsou hliníkové radiátory teplotně ještě pružnější a mají ještě delší životnost, než ocelové.
Topidlo jako žebřík
Funkci topidla a estetického prvku v sobě přímo ukázkově spojují trubková otopná tělesa, kterým se běžně říká topné žebříky. Různé firmy je nabízejí v mnoha materiálových, tvarových i barevných provedeních. Některé připomínají svým designem interiéry vesmírných korábů. V porovnání se stejně velkým plochým radiátorem mají trubková otopná tělesa jen třetinový výkon, takže na vytápění celého bytu nestačí. Jsou však ideální pro vysoušení ručníků nebo prádla, takže jejich místo je především v koupelně nebo v prádelně. Když je postavíte volně do prostoru – třeba mezi vanu a toaletu – slouží jako elegantní dělicí prvek, který navíc hřeje.Trubková topná tělesa mají ještě jednu výhodu: Je možné je připojit na topný systém, ale i samostatně zapojit do zásuvky elektrického proudu.
Optimální výkon radiátoru je 60-100 W na 1 m2 plochy. U ocelových těles je nejvyšší výkon určen především jejich rozměrem, ale také zdvojením nebo ztrojením stěn nebo lamelami mezi deskami. Výkon hliníkových radiátorů se zvyšuje přidáním dalších částí. Pokud chceme mít menší radiátor, je z hlediska výkonu lepší ubrat na jeho výšce a přidat na šířce.
Běžná otopná tělesa se dají nahradit kameninovými nebo skleněnými sálavými panely. Jde spíše o akumulační topidlo typu kachlových kamen. Nevíří tolik prach a teplo se lépe “rozleje” do prostoru. Sálavé panely jsou poměrně drahé, ale ušetří asi 10-20 % provozních nákladů na topení.
FOTO 1 – Otopné těleso s hladkou přední deskou již ani nepřipomíná klasický radiátor (DiaNorm)
FOTO 2 – Hliníkové radiátory mají stavebnicovou konstrukci, například v provedení 4-20 článků – podle požadovaného výkonu (Kovohutě Mníšek)
FOTO 3 – Zvláštní typ konvektoru pro nízko položená okna (Jaga)
FOTO 4 – Trubková tělesa se používají především v koupelně. Jejich menší výkon se dá zvýšit kombinací s otopným panelem
FOTO 5 – Ocelový radiátor může mít velmi netradiční tvar (Jaga)
