U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
PTAČÍ ZPĚV je léčivý
Kategorie: Kouzlo zahrady – návštěva | Autor: Martina Lžičařová
Zemanovi bydlí v Praze -Stodůlkách. Ona je učitelkou prvňáčků, on stavbyvedoucím. Mají spolu dvě dcery, Terezu a Kristýnu. Jednoho dne paní Zuzana zatoužila slyšet něco líbeznějšího, než dětské štěbetání, které ve škole nepřetržitě zní a začala se rozhlížet po kousku zahrádky.
„V blízké zahrádkářské kolonii nám nejdříve pan předseda poskytl tzv. čekatelský pozemek, než se uvolní jiný. Ten, který nám později přidělili, byl ale nejhorší ze všech,“ říká s úsměvem Zuzana a popisuje „dědictví“ po předchozím majiteli. „Byl to starý pán, umělec z Národního divadla. Měl tady černou kůlnu, popínavou růži a pár tújek. Ty se mi pravda líbily – zdálo se, že jsou dobrým základem pro budoucí odpočinkovou zahradu.“
Začíná se trávníkem
Zatímco novopečená zahrádkářka natírala stěny kůlny na modro a okna na bílo, její muž Mirek jezdil do kamenolomu v Řeporyjích pro kámen, aby mohli podepřít svažitý pozemek zídkou. Pak určili, kde bude užitková a kde okrasná část. Když postavili bránu, po níž nechali pnout plaménky – horský a tangutiku, sedli si spolu na kyblíky a radovali se z prvních úspěchů. Jejich sousedi se ale divili: proč kytky? Proč nesázej brambory a nesejou mrkev!?
Zemanovi však neplánovali závod s pěstiteli zeleniny, ale začali trávníkem. Každý týden přibyl další zeleně rašící kousek i květinové záhony, které se dnes vlní po obvodu pozemku i napříč. Tím, že Zuzana odvážně nedodržovala pravoúhlé linie a rovnoběžnost s plotem ani přímé okraje záhonů, se podařilo v nevelké zahrádce vzbudit dojem vzdušnosti a zároveň v ní zajistit soukromí. Například hned u vchodu se šikmo k cestě rozpíná treláž s bohatě kvetoucí popínavou růží. Přes množství růžových chomáčků žádný zvědavý pohled nepronikne.
Střecha nad hlavou je nezbytná
Jakmile se první rostliny ujaly, Zuzana vzala do ruky tužku a papír a namalovala pergolu. Mirek je chlap se šikovnýma rukama, jak i jeho povolání napovídá, ale tahle stavbička mu dala zabrat. Položit zámkovou dlažbu nešlo tak rychle, jak si mysleli. Mirek neustále chodil s vodováhou, přeměřoval každou kostičku a po večerech montoval laťky, které Zuzana zatím brousila. Trvalo celé léto, než postavili pergolu takovou, jakou si představovali – dole chráněnou a nahoře vzdušnou, jen pro ně a pár přátel.
Za broskvoní se tyčí jedna z původních tújek
Pilná zahradnice se postarala, aby zahradní stavbu zútulnila. Po jejím mřížoví se rozeběhnul trubač, který každoročně v červenci a srpnu zdraví oranžovými kvítky všechny příchozí, a u vchodu vítá syrský ibišek.
Jediným trnem v oknu jim zůstala ta stará kůlna. „Sice jsem ji natřela svou oblíbenou modrou, ale pořád zůstala kůlnou. Místo ní jsme nutně potřebovali domeček, kde bychom se mohli převléknout, mít v něm stůl, židle, malý kuchyňský kout s ledničkou. Našli jsme jej v Hornbachu. Šlo o typizovanou chatku, která se dala snadno složit z dílů. Její barvy, červená a bílá, ale neladily s pergolou. Nezbývalo, než se pustit do natírání. Míchala jsem žlutou a červenou krycí barvu a snažila se trefit ten správný tón,“ vzpomíná Zuzana Zemanová na léto před čtyřmi roky. Ostatně z obrázků můžete sami posoudit, zda se jí to povedlo.
Koutek dobrot
I když Zemanovi toužili po zahradě hlavně odpočinkové, na zeleninu také došlo. Nejdříve se v užitkové části objevily konstrukce pro rajčata. Dnes na záhonech pěstují jahody, česnek, okurky, cukety… „Pórek mám na čínu, kopr zase do okurek, hrášek pro děti. Výborně se tu daří stolnímu vínu, modrému i bílému,“ vypočítává kuchařka.
Svoje místo dostala beztrná ostružina, pod ní se schovává křen, ale také lesní jahody. Nakonec máme dojem, že v zeleninovém výčtu nic nechybí. A „vlnku“ bylinek jsme objevily hned u chaty.
Květinové bohatství
Chloubou stodůlecké zahrádky jsou jistě květiny. Již jsme zmínili růžovou parádu u vchodové branky, ale zastavme se i u ostatních. Začněme hned další z růží -stolistá s růžovými květy roste na boku chatky. Její pěstitelka poznamenává: „Květy nádherně voní. Stříhám je, dávám do misky, aby provoněly koupelnu. Ale na prvním místě jsou u mě ostrožky. Mám trvalky i letničky. Jejich květy neztrácejí barvu, ani když je usuším. Přidávám k nim ještě limonku a levanduli…“
V záplavě barev se střídá nespočet druhů, některé kvetou, jiné se na „svůj den“ teprve chystají. Potkáváme oměj šalamounek, bohyšku, slézovou růži, cýnie, slunečnice, zvonky, afrikány, lobelky, kokardu, chrpy, kohoutí hřebeny, máky, astry, karafiáty, náprstníky, žluté i červené rudbékie, denivky, nejrůznější bochánky skalniček, u jezírka bažinné rostliny… Vyšlo by to na celou encyklopedii, protože mezi květinami vykukuje ještě rododenron, azalka, hortenzie, zimostráz a také okrasné trávy a kromě ovocných stromků ještě jedna zvláštnost, která potvrzuje, že Zuzana Zemanová má tvořivého ducha a fantazii.
Stále mají inspiraci
Snad nejde ani tak o zvláštnost, ale podobné zákoutí z vrbových proutků běžně k vidění není. Okolo nízké lavičky jsou zapíchány proutky, a protože je Zuzana nahoře svázala, tvoří elegantní zelený, částečně uzavřený přístřešek.
„Podobný jsem viděla v televizi. Vrbové proutky se musí sázet brzy na jaře, když je hodně vlhko. Vodou nešetřím ani teď, po třech letech – pokaždé jí sem trochu šplouchnu. Vrba je nenáročná. Stříhám ji brzy zjara, proutky proplétám a dbám, aby proutí nebylo moc. Až jednou nadzvedne zídku, tak ji vykopeme a začnem znovu,“ usmívá se zahrádkářka.
Zatím jsme popisovali zejména úspěchy ženské poloviny páru. I ta mužská tady má oblíbené místo. Zuzana o svém muži říká: „Kopretinu Mirek nepozná, zato s betonem si vyhraje. Vybudoval jezírko s tekoucí vodou ve třech výškových úrovních, kdy v té nejnižší je fontánka. Čerpadlo a zásuvku k osvětlení jsme skryli za okrasnou trávu.“ Aby kompozice byla dokonalá, vysadili nad jezírko červený dlanitolistý javor, kolem vody vějíře kapradin, a aby si mohli dopřát krásu čechrav, vytvořili dokonce malou bažinku.
„Největším překvapením, z kterého měly radost obě dcery, byly žáby, které se usadily v rohu jezírka. Jeden čas v něm bydleli dvě ropuchy a ještě skokan. Kdykoliv jsme přišli na zahrádku, zdravili jsme: Holky, kde jste? Teď jsou ale někde na cestách. Snad se nám vrátí.“
Společné radosti
Zahrádka se stala společným koníčkem Zuzany a Mirka. Inspiruje je i k dárkům, které si dávají k svátkům, narozeninám. Jednou si nadělí sekačku, jindy nůžky na obstříhávání trávníků, pak zase houpačku nebo krb. Zuzana tady ráda relaxuje. Nejvíc si užívá prvních čtrnáct dní letních prázdnin, když skončí škola. „Pošlu holky na tábor, poslouchám to nádherné ticho s ptačím zpěvem a dávám do pořádku Oblíbené ostrožky mají čestné místo ve váze sebe i zahradu. Přitom zavařuji okurky a těším se, až večer přijede manžel.“
K večeru, když začíná být chladno, si spolu sednou ke krbu, hodí do něj dvě tři polínka a vydrží tu až dlouho do večera. Domů odcházejí, když padne do trávy noc. Jdou spolu teplou tmou mezi zahrádkami, baterku v ruce, a zprava na ně bliká Praha. Vzduchem se šíří vůně růží a levandule a jim je krásně.
Popisy k obrázkům
Ibišek syrský vítá návštěvníky pergoly
Původní modrobílou kůlnu vystřídal hezký domeček
Lupina, jedna z mnoha zdejších krasavic
Pergolu Zuzana s Mirkem postavili podle vlastního návrhu
I při zalévání zeleniny je na co koukat
Pilná zahrádkářka nabízí květinám každé volné místo
Takhle Zuzana splétá vrbové proutky
Slézovec
Mirkova chlouba
V jezírku se zabydlelo několik žabek
Řepčík
Zavinutka
Réva láká k ochutnávce
Pnoucí růže dostala treláž přesně na míru
Autor fotografií: FOTO HELENA POLÁKOVÁ A KRISTÝNA ZEMANOVÁ
