U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Ptačí koupelny a napajedla
Kategorie: Inspirace | Autor: Jan Rys, rb, iva
Po celý rok vyhledávají ptáci vodu nejen k utišení žízně, ale také proto, že musí dbát o pravidelnou očistu svého peří. Velkým lákadlem jsou pro drobné pěvce například tiché zahrádky s malými jezírky v odlehlém zákoutí.
Nejlépe vyhovují ptákům vodní nádržky, které se z jedné strany pozvolna svažují – mají jakési brouzdaliště. Hygienou a údržbou svého zevnějšku se ptáci zabývají denně dlouhou dobu. Čisté peří jim zaručuje dokonalou izolaci těla před nevlídným počasím, má ale také vliv na dobrou kondici při letu. Ve vodě se umějí opeřenci vymáchat tak, že se pak těžce vytřepetají někam na vyvýšené místo. Tam peří důkladně ždímou zobákem do sucha a konzervují peříčko za peříčkem sčesáváním do uhlazené polohy. Peří je důmyslná pokrývka ptačího těla, přizpůsobená aerodynamickým zákonům, jeho struktura je navíc zárukou nepropustnosti. V tom hraje hlavní roli čistota každého pírka, jehož konstrukce je funkčně podobná suchému zipu. Přesvědčíme se o tom, když vezmeme ptačí pero do ruky a prsty násilím odtrhneme od sebe jeho proužky. Vznikne mezi nimi mezera, která pouhým přihlazením okamžitě zmizí a vytvoří opět celistvou plochu. Proto se ptáci často otřepávají, aby pocuchaná pírka uspořádali do náležitého tvaru. Správnou funkci pera, vláčnost a pružnost zaručuje jeho stálé jemné maštění, které musí jejich nositel pravidelně po koupeli obnovovat. Nemastí ho tedy kvůli vodovzdornosti. Opeřenci, kteří mazovou žlázu postrádají, používají k údržbě peří tak zvaný prachový pudr, jehož zásobárnu mají na břiše či na konci těla. Jsou to zvláštní pírka, která se rozpadávají na drobné mikroskopické částečky, jimiž zobákem potírají ostatní peří, aby zvláčnělo. Ptáci trpící nedostatkem vody jsou přinuceni provádět očistu peří prachem jemné hlíny nebo písku – tak zvaným popelením. Vyhrabou v suché zemi mělkou jamku, všelijak se v ní vrtí a plácáním křídel si do peří vhánějí jemný prach. Na něj se nabalují různé nečistoty i s mnohými příživníky, které pak vestoje prudkým rozčepýřením a otřásáním ze sebe vyklepávají.Nejkvalitnější očistou peří je však pro ptáky koupel ve vodě. Proto, pokud je to možné, dopřejte jim na své zahradě malé ptačí koupaliště. Za svou službu, kterou sběrem škodlivého hmyzu vykonávají, si to určitě zaslouží. A podívaná na koupající se zpěváčky je zajímavější než leckterý televizní film.
Koupadlo v potůčku
Ptačí koupadlo můžeme poměrně snadno vybudovat, protéká-li naší zahradou potůček. Pokud je úzký a mělký, na vhodném místě ho trochu rozšíříme a prohloubíme, pozvolně se svažující dno vysypeme oblázky. U hlubšího potoku s příkrými břehy vytvoříme mělčinu s různými kameny, abychom ptákům usnadnili přístup k vodě. Má-li koupadlo sloužit i pro trochu větší opeřence, mělo by být uprostřed hluboké alespoň 9 cm.
Přírodní napajedla
Může je tvořit plochý kámen s přirozeně vzniklou prohlubní, dostatečně velkou a hlubokou. Jestliže nám příroda takový kámen sama nepřihraje, lze napajedlo vysekat do plochého kusu měkčího kamene (pískovec, břidlice, opuka apod.). Potřebovat budeme kamenické dláto a kladivo. Postupujeme od krajů kamene ke středu drobnými údery kladiva na dláto, které směřuje šikmo ke středu (oči si chráníme brýlemi). Pomoci si můžeme i úhlovou bruskou. Prohlubeň nemusí mít pravidelný tvar. Okraje ponecháme 5 až 10 cm široké. Hotové napajedlo postavíme buď na nějaký kámen nebo ho částečně zapustíme do terénu.
Kupovaná koupadla a pítka
Prodejny pro zahrádkáře, hobby prodejny a obchody s keramikou nabízejí různé typy ptačích koupadel a napajedel. Ideální je kulatá, oválná nebo hranatá mísa většího průměru, s pozvolna se svažujícími okraji, aby na nich mohli ptáci bezpečně stát. Některá napajedla bývají zdobena drobnými plastikami. Vybírat se dá i z různých materiálů (keramiky, kameniny, šamotu, kamene) i stylů.
Vyrábíme koupadlo či napajedlo z plochých oblázků
Nasbíráme je na zahradě nebo na výletě v okolí. Základní formou může být například kameninová miska pod velký květináč. Dno vyplníme do výšky 2 až 3 cm hmotou, připravenou z 1 dílu cementu a 3 dílů jemného písku, kterou za sucha pečlivě promícháme s trochou hnědé malířské hlinky, a přidáme tolik vody, aby vznikla hustá kaše. Od středu misky začneme do cementové hmoty zapouštět oblázky, vždy zhruba polovinou jejich objemu. Můžeme mezi ně umístit i dva nebo tři větší, které budou nepatrně převyšovat okraje mísy. Hotový výrobek přikryjeme a necháme na stinném místě zatuhnout. Aby cement nepopraskal, kropíme misku dvakrát denně vodou. Po několika dnech odstraníme stopy cementu na okrajích nádoby a oblázky vyčistíme pomocí kartáče zředěným roztokem kyseliny šťavelové, kterou nakonec spláchneme proudem vody. Větší koupadla stavíme na zem nebo na podstavec, pítka mohou stát na noze nebo být zavěšená. Opeřenci tak budou v bezpečí před toulavými kočkami. Vodu, zvláště za horkých dnů, často doplňujeme a měníme. Občas misku vydrhneme tvrdým kartáčem. Chemikálie nebo prací prostředky se používat nesmějí!
* * * * * *
NÁŠ TIP
V některých prodejnách s keramikou nebo přímo u výrobců-keramiků najdeme opravdu hezká a vkusná ptačí pítka a koupadla. Tahle dvě jsme objevili v pražské prodejní galerii Veselá terasa, která se specializuje na výrobky do zahrady, na balkony a terasy. Autorem obou je keramik Gabriel Vach z Netvořic. Pítko s ptáčkem postavíme třeba na kamennou zídku, pítko s korkovou zátkou lze postavit nebo zavěsit na větev. Voda z nádoby pomalu vytéká malým otvorem do misky. Obě pítka jsou z materiálu odolávajícího počasí, takže se nemusíme bát nechat je na zahradě po celý rok. V zimě, kdy by v nich voda zamrzla, můžou posloužit jako krmítka. Jejich cena je 340 Kč.
FOTO PAVEL VESELÝ, IVAN MORINGL A JAN RYS
