U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Průzkumy domu
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
KROK ZA KROKEM (2)
V minulém čísle našeho nového seriálu jsme se věnovali přípravě nejdůležitějšího materiálu pro opravu roubeného domu – totiž stavebního dřeva. Před zahájením vlastní opravy je ale žádoucí dozvědět se o domě co nejvíce.
Často je nutné nechat v předstihu zpracovat různé posudky a průzkumy, které se pak stanou podkladem pro projektovou dokumentaci nebo vlastní realizaci stavby. Tyto posudky a průzkumy sice nejsou zadarmo, ovšem jejich opominutí by mohlo při realizaci přinést nejeden problém a stavbu tak ve výsledku prodražit.
Stav konstrukcí a statika
V případě roubených staveb bývají důležité zejména posudky, zaměřené na stav a kvalitu dřevěných konstrukcí. Ty mohou být poškozeny nejrůznějším způsobem. Nejčastěji to bývá napadení dřevokazným hmyzem, hnilobou či přirozenou degradací materiálu. Horší je zpravidla napadení dřevokaznými houbami, zejména dřevomorkou.
Další problém se jmenuje statika. Dům může být postižen celou řadou problémů, od poklesu jeho části v důsledku přetíženého podloží přes borcení stěn, ztráty nosné funkce některých prvků konstrukce až po jejich zlomení či jinou destrukci. Příslušný odborník na základě průzkumu navrhne opatření, která zamezí dalšímu poškození stavby.
Stavebně-historický průzkum
Dalším velmi důležitým typem průzkumu je průzkum stavebně-historický. Ten je zaměřen, jak již název vypovídá, na zjištění maxima historických informací o domě a jeho vývoji. To je důležité z několika důvodů. Poznatky se mohou stát významným podkladem pro obnovu zaniklých částí domu nebo jeho detailů. Kromě toho při každé opravě zaniká množství původních součástí domu, který tím ztrácí svou vypovídací schopnost.
Proto je důležité podrobně zdokumentovat zejména ty detaily nebo části stavby, o nichž víme, že budou z nejrůznějších důvodů odstraněny nebo pozměněny. I zdánlivá maličkost, jako je dlab či nelogický zářez v trámu, mohou odborníkovi prozradit mnoho o podobě domu.
Běžný stavebně historický průzkum nabídne i zajímavé informace z archivních pramenů, díky nimž se lze dozvědět mnoho o historii domu a jeho majitelích. Dále si všímá vlastní stavby a především jejího stavebního vývoje. Ten je vyhodnocen i v barevných plánech, určujících stáří jednotlivých konstrukcí.
Dendrochronologie
Jednou z moderních, dnes již vcelku běžných metod průzkumu je tzv. dendrochronologie. Zmíněná metoda umožňuje zcela přesné určení stáří dřeva, obsaženého ve stavbě. Odběr vzorku se provádí buď dutým, tzv. Presslerovým nebozezem, nebo může k datování posloužit i běžný odřezek z odstraněného trámu, který by jinak skončil v kamnech či na ohništi. Proto je dobré uschovat pro možnost případného budoucího datování alespoň malý kousek dřeva.
Podmínkou bezpečného datování je vzorek, který obsahuje nejméně 40 letokruhových řad, trám by měl mít navíc poslední (tzv. podkorní) letokruh. Na základě podrobného měření šířky letokruhů a jejich porovnávání se standardy odborník určí, kdy byl strom kácen. Protože dříve se stavělo převážně z čerstvého dřeva, určí tím vlastně naprosto přesně dobu výstavby domu. Takto byl datován i náš dnes nejstarší známý vesnický roubený dům ve Vitějovicích na Prachaticku, který je z konce 15. století. V případě naší chalupy bylo zjištěno, že dřevo na stavbu krovu i stěn bylo káceno v letech 1786 a 1787.
Kdy stavební povolení
Průzkumy a posudky jsou podkladem pro zpracování projektové dokumentace. Příslušná ustanovení tzv. stavebního zákona ukládají, kdy a v jakých případech je třeba pro realizaci stavby stavební povolení a kdy postačí jen ohlášení. V zásadě však platí, že vždy, pokud se zasahuje do nosných konstrukcí stavby, nebo se mění její vnější vzhled, mělo by být vydáno stavební povolení. Projektovou dokumentaci přitom musí zpracovat autorizovaná osoba. V opačném případě hrozí vysoké pokuty. Pokud jde o drobné opravy, vystačíme jen s ohlášením údržbových prací.
Jestliže je stavba státem registrovanou kulturní památkou, nebo leží na území památkové rezervace, zóny nebo ochranného pásma, je třeba při její opravě či údržbě postupovat podle podmínek určených v tzv. “závazném stanovisku”. Vydává je příslušný městský úřad obce s rozšířenou působností (obvykle odbor kultury, památkové péče, regionálního rozvoje apod.) na základě odborného vyjádření krajského pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ).
Rozhodně se vyplatí naše záměry nejprve prodiskutovat s příslušným památkovým architektem. Tím lze předejít případnému budoucímu nedorozumění. Jako kompenzaci za zvýšené náklady, spojené s opravou kulturní památky, má investor právo zažádat o finanční příspěvek.
***
1 Velmi cenným detailem je datování (vročení) 1792, které kdosi vyryl prstem do ještě měkké vymazávky spár v patře roubeného domu. Takovéto detaily je před opravou nutné zdokumentovat a pečlivě chránit před poškozením
2 Aplikace poznatků z podrobného průzkumu v praxi: Po odstranění novodobého palubkového štítu byly na krokvích krovu nalezeny stopy kabřince (valbičky ve vrcholu střechy), který zde byl posléze obnoven
3 Odběr vzorku pro dendrochronologické datování se provádí dutým, tzv. Presslerovým nebozezem. Tím se získá vývrt (jakási špejle), vedený napříč letokruhy. V případě našeho domu se prokázalo, že byl celý postaven v jediné etapě, dřevo se kácelo v letech 1786-1787
4 Dendrochronologické datování a podrobný průzkum přispěly i k “odhalení” tohoto nenápadného roubeného domu, pocházejícího ze druhé poloviny 16. století. Dnes je jedním z našich nejstarších známých vesnických domů
5 Důležitým podkladem pro opravu domu mohou být historické fotografie. Dům na snímku má dnes již jiný tvar střechy a štítu
6 Barevné vyhodnocení stavebně-historického průzkumu patrové roubené chalupy. Každá barva odpovídá jedné stavební etapě. Obvykle se používá červená pro gotiku, modrá pro renesanci, hnědá pro baroko, zelená pro klasicismus, oranžová pro druhou polovinu 19. a počátek 20. století a žlutá pro mladší úpravy
***
Jaké lze získat příspěvky?
Příspěvky rozděluje buď stát prostřednictvím ministerstva kultury nebo krajské úřady. K “ministerským” příspěvkům patří tzv. Havarijní a střešní fond (určený především na statické či jiné zajištění stavby) a Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny (určený na opravu staveb v chráněných územích). Příslušné kraje pak mají své fondy obnovy památek. Zatímco první dva fondy nelze vzájemně spojit, třetí lze kombinovat s oběma dotačními programy. Částky, které lze takto získat, nejsou sice neomezené, ale při vhodném naplánování lze díky nim zvládnout i poměrně náročné akce.
