U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Prožijme léto ve zdraví I.
Kategorie: Volný čas | Autor: Marie Rubešová
Prázdniny zvou k bezpočtu prací kolem chaty a chalupy, na které o víkendech nebyl čas. S MUDr. Michalem Votrubou z chirurgické ambulance na pražských Vinohradech jsme hovořili o tom, jak předejít úrazům a problémům, které s nimi mohou souviset.
K nejčastějším úrazům na chatě a chalupě patří pády ze žebříků, stromů, střech… Velmi důležitá je samozřejmě prevence. Žebřík má být technicky v pořádku, dobře usazený v terénu a nejlépe jištěný další osobou. Na střeše bychom měli být připoutáni. Pokud někdo přece jen spadne, je třeba zkontrolovat jeho schopnost orientace, podívat se, zda nemá výtok z uší nebo z nosu, což by signalizovalo zlomeninu lební báze, změřit teplotu a frekvenci pulsu a uložit ho do klidného, spíše tmavšího prostředí. Varovným příznakem nitrolebního poranění je asymetrie ve velikosti očních zorniček. Možnými známkami vnitřního poranění je šokový stav a bolesti břicha, vystřelující do ramene, poruchy dýchání, pulsu, případně také přítomnost krve v moči. Pacient musí co nejdříve k lékaři.
„Průvodcem“ pádů bývá často otřes mozku. Jaké jsou příznaky?
Upadne-li člověk po úrazu hlavy do krátkého bezvědomí, nedovede si vybavit, co se stalo před pádem či po něm, popř. je dezorientovaný, jde o první příznaky otřesu mozku. Mohou být spojeny s intrakraniálním krvácením, které se někdy projeví i v delším časovém úseku. Jakmile bolí hlava, hučí v uších, postižený začne trpět závratěmi a nevolností, musí okamžitě k lékaři. Pády a podobné příznaky bychom neměli bagatelizovat. Pozornost zaslouží i kratší epizody, nazývané vyražený dech. Jsou-li provázeny krátkou poruchou vědomí a objevují se u někoho častěji, může to být jeden z prvních příznaků epilepsie.
Při pádu, nárazu nebo nešikovném pohybu si můžeme zlomit ruku nebo nohu. Měli bychom se snažit postiženého nějak ošetřit?
Se zlomeninou se raději nesnažme hýbat. Když je to vhodné a je např. obava z perforace kožního krytu kostním úlomkem, lze se pokusit o repozici – ale pouze mírným tahem v dlouhé ose končetiny. Jen ne žádné laické snahy po manipulaci s postiženou částí! Pokud je kožní kryt porušen a část zlomené kosti ční navenek, mohli bychom neodbornou manipulací způsobit zavlečení bakteriální infekce do hlubších tkání. Tento typ zlomenin pouze dezinfikujeme a zakryjeme sterilním obvazem nebo čistým kapesníkem. Postiženou končetinu fixujeme (vždy přes dva klouby). Zpevníme ji podloženou dlahou tak, aby se nevytvořily otlaky. Ideální je, když je pacient definitivně ošetřen v co nejkratší možné době – nejlépe do šesti hodin od úrazu.
Další skupinou činností, při níž se můžeme snadno zranit, je štípání dříví a řezání čehokoli pilou, hlavně českým krokodýlem – cirkulárkou. Co když si při tom uřízneme prst nebo jeho část?
Dojde-li nešťastnou náhodou k úplné amputaci prstu, zabalíme onu část do obvazu s mírnou kompresí, vložíme do igelitu, uzavřeme, v další vrstvě opatříme ledem (chladnou vodu) a vložíme do druhého igelitového pytlíku. Ránu kryjeme sterilní rouškou a ujíždíme na kliniku replantační chirurgie, která je v Praze ve Vinohradské nemocnici a v Brně ve fakultní nemocnici u sv. Anny.
Je nějaký časový limit, do kterého je nutné amputovanou část připojit, aby měla šanci „přirůst“?
Čím dříve, tím lépe. Záleží však na více vlivech, mimo jiné na tom, o jakou část končetiny jde. Pokud si usekneme malý kousek měkkých tkání distální části prstu, asi nemá cenu replantovat. Lalokovitou ránu (odseknutá část visí na kožní stopce) můžeme zkusit zadaptovat, přisadit zpět a zafačovat. Jestliže je stopka, na které useknutá část visí, užší než třetina průměru useknuté části, bývá cévní zásobení laloku špatné. Kožní lalok však může být někdy vyživen i ze spodiny defektu. Plastická chirurgie umí skutečně kouzla a dokáže někdy prst domodelovat měkkými tkáněmi z jiných částí těla.
V tomto případě i při dalších úrazech je důležité mít v pořádku očkování proti tetanu! Imunita proti tetanu, což je dodnes smrtelné onemocnění, trvá 10 let od řádného očkování či přeočkování. Nevíme-li jeho datum či nemáme záznam o očkování doma, můžeme se obrátit o informaci na svého obvodního lékaře.
Při práci se sekerou, kladivem, při broušení, svařování, nahazování může vletět do oka štěpinka dřeva, kovu, kousek vápna…
Oko vypláchneme čistou vodou nebo borovou vodou a raději hned jedeme k očnímu lékaři. Může totiž dojít k nevratnému poranění oka, k jeho poleptání. Štěpinka mědi způsobí ve svém okolí chemickou reakci, horký kov, které odlétne při sváření, může zavinit vznik rohovkového vředu. Při podobné práci je nutné vzít si brýle. Čím dřív proběhne konzultace s očním lékařem, tím lépe. Je-li cizí tělísko zapíchnuté do očního bulbu, nevíte, zda nezasahuje až do oční komory. Po úrazu je třeba pacienta položit, aby se nezvyšoval nitrooční tlak. Pokud ovšem částečka plave na povrchu a jde jen o kousek prachu, stačí oko vypláchnout a přetáhnout horní víčko přes dolní. Při jakékoliv pochybnosti či nejistotě bych osobně jel ke kontrole a vyšetření na oční ambulanci. Máme sice dvě oči, ale jenom jednou.
Tříska, ale třeba i kovová okuj se může zaseknout také do ruky. Můžeme si je vytáhnout sami?
Pokud nejde o povrchovou záležitost, rovněž doporučuji zásah odborníka. Možná podá anestezi, nebo bude muset dokonce pracovat pod rentgenem, aby celou částečku vyjmul. Kov anebo i staré dřevo jsou znečistěné – a mohli bychom do rány zanést infekci. U kovu může dojít i k chemické reakci nebo trvalé pigmentaci. Pokud inkriminovaný kousek z rány ční a je předpoklad, že jej vytáhneme z rány celý, můžeme se o to pokusit (vyplatí se mít na chalupě malý peánek, dezinfekční prostředek, kysličník, kousek obvazu). Ale dloubat se v ráně a část třísky tam nechat? Tím si bezpečně způsobíme absces, dutinka okolo se vyplní hnisem – a musíme k lékaři stejně.
Popisy k obrázkům
Autor fotografií: FOTO ZI
