Protipožární ochrana staveb z masivu

Rubrika: Hospodaření, rss-feed

Dřevo se od nepaměti využívá jako topivo, všichni víme, že suché velmi dobře hoří. Mezi polínkem v kamnech a trámem ve stavební konstrukci je však obrovský rozdíl. Odborné studie i zkušenosti naopak dokazují, že masivní dřevo má vysoká požární odolnost, je poměrně obtížně zapalitelné.

Použití protipožárního nátěru zvýší v případě požáru vaše šance na záchranu dřevěných konstrukcí

Aby se masivní dřevo samo vznítilo, je zapotřebí teploty vyšší než 400 °C. Při požáru pouze povrchově ohoří a zhruba za 20 minut vytvoří zuhelnatělou izolační vrstvu, která chrání zbytek trámu před požárem. To samozřejmě platí jen o dřevu zdravém, pevném, nenarušeném dřevokazným hmyzem či houbami (u starého dřeva jsou podle výzkumů Ústavu chemické technologie restaurování památek VŠCHT kupodivu ohroženy i zdravé trámy natřené protipožárními prostředky, které je rozvlákňují). Ohořelé masivní prvky neztrácejí pevnost a tuhost, a tak mohou dále přenášet zatížení a nehrozí zřícení objektu.

Protipožární hydrant můžeme skrýt do elegantní skříňky

Požární odolnost

Požární odolnost staveb udává dobu v minutách, po kterou si konstrukce během požáru zachovává svou nosnou funkci a celistvost. Dřevo odhořívá rychlostí přibližně jeden milimetr za minutu, což v případě skutečně masivních elementů znamená požární odolnost několikahodinovou Správně navržená dřevěná stavba odolává požáru lépe než konstrukce ocelová nebo železobetonová. Kovová konstrukce sice nehoří, působením vysokých teplot se však roztahuje, tedy měkne, ztrácí nosnost a při požáru i po následném uhašení se nepředvídatelně hroutí.

Hořlavost dřeva je ovlivněna tvarem, průřezem, a především povrchem jednotlivých prvků. Čím je povrch hladší, tím méně náchylný k požáru bývá. Významnými protipožárními opatřeními jsou tedy hoblování a jiné úpravy, které uhlazují drsný povrch dřeva. Důležitá je i jeho hustota dřeva. Čím je dřevo hustší, tím méně je náchylné ke vznícení.

Na rychlost vznícení působí samozřejmě i vlhkost dřeva. Při jeho zahřívání se totiž nejdříve z různých děr a spár, kde je přístup ke konstrukci nejsnadnější, rychle vypařuje voda. Teplota se při tom drží stabilně kolem 100°C. Ke vznícení dochází až po klesnutí vlhkosti pod určitou kritickou mez. Pak začne teplota dřeva prudce stoupat.

Hasicí přístroje v suterénu stavby, kde je technické zázemí a sauna

Příčky a izolace

Dalšími významnými konstrukčními prvky u dřevostaveb jsou různé deskové materiály. Mohou to být desky na bázi sádry (sádrokarton), cementotřískové desky nebo desky na bázi dřeva (OSB, MDF, dřevotřísky, překližky). Sádrovláknité desky vycházejí při posuzování požárních vlastností dobře – zařazují se do třídy A. Tyto materiály brání průniku ohně ke konstrukci a také jeho šíření do dalších místností.

Na rozdíl od sádrokartonu jsou na to desky na bázi dřeva (např. OSB desky nebo dřevocementové desky) z hlediska požární bezpečnosti na to naopak hůře. Mohou však být zakryty nehořlavým materiálem, nebo alespoň opatřeny nehořlavou povrchovou úpravou.

Při výpočtech požární bezpečnosti hraje důležitou úlohu také tepelná izolace uvnitř konstrukcí. Nejlépe je na tom kamenná vlna, která chrání před požárem boční strany nosných konstrukcí (sloupků) uvnitř stěn. Ty v případě požáru ohořívají pouze z čelní strany.

Způsoby prevence a ochrany

Majitelé dřevěné staveb, zejména památkově chráněných, by měli pamatovat na jejich protipožární ochranu. Samozřejmostí jsou hasicí přístroje umístěné uvnitř i zvenku na konstrukci. Na pevné hořlavé látky jsou vhodné přístroje pěnové a vodní, ty s náplní práškovou a sněhovou zvládnou elektrická zařízení pod proudem, hořlavé plyny, kapaliny a elektroniku.

Mnohé cenné stavby jsou napojeny na pult Centralizované ochrany Hasičské záchranné služby. Potřebná zařízení dálkového přenosu do stavení instalují specializované firmy. V případě potřeby bývá domluvena kontaktní osoba, nebo instalován klíčový trezor. Vyplatí se i požární hlásič – zvukový signál, který o problémech informuje okolí.
Pracovníci Hasičské záchranné služby by ocenili, kdyby v kartě památky byly také údaje o mobiliáři, o dojezdové vzdálenosti a dostupnosti objektů i o způsobu ochrany okolních objektů.

Protipožární nátěry

Existují přípravky na povrchovou ochranu dřeva, které jeho požární odolnost zvyšují. Jde o tři druhy nátěrových systémů. Zábranové brání přístupu plamenů k povrchu dřeva a po určitou domu i jeho vznícení. Intumescentní nátěry vytvářejí při požáru na povrchu zuhelnatělého dřeva pěnovou vrstvu s malou tepelnou vodivostí. Velmi perspektivní, ale drahé jsou sublimující nátěry (vyvinuté NASA). Jsou ideální pro venkovní konstrukce v nepřístupných místech.

Protipožární nátěry, respektive nástřiky se používají na vnější i vnitřní dřevěné povrchy, dřevotřískové desky i překližky. Jsou snadno aplikovatelné, bez zápachu a jde-li o pohledovou aplikaci lze si vybrat i odstín. Nevýhodou požárních nátěrů je jejich omezená životnost (obvykle okolo 10 let), po jejíž uplynutí je nezbytná obnova
Firmy zabývající se protipožární ochranou dřeva dováží ochranné prostředky z Německa. Jsou to zejména zpěňovatelné nátěry (Flamgard, Promadur, Pigrolan, Dilutin Brandschutz, H.C.A.). Obvykle se tyto chemikálie volně neprodávají, ale protipožární ochranný nástřik lze objednat.

Většina uvedených prostředků však dřevo zbarvuje, proto nejsou vhodné pro interiéry. Výjimkou je Flamgard Transparent, který je bezbarvý a po zaschnutí nemění vzhled chráněných předmětů. Je však dražší – aplikace jednoho metru čtverečního přijde podle požadované tloušťky na 250 až 400 Kč. Tuzemský Pyronit 15 vyjde levněji – 45 Kč na uvedenou plochu. Chrání dřevo nejen před požárem, i proti dřevokazným houbám a dřevokaznému hmyzu.

Před použitím těchto prostředků nesmí být dřevo natřeno žádným přípravkem s výjimkou vodních nebo lihových roztoků proti dřevokaznému hmyzu či plísním. Je nutné zbavit je stop jakýchkoli syntetických či olejových nátěrů, lazur či laků. Dřevo musí být čisté, protože nátěr do něj musí být zakotven natolik, aby vznikající pěnová vrstva v počáteční fázi nátěru po povrchu nesjížděla.

Nejčastější příčiny domácích požárů

nedbalost (např. odložená cigareta, přenosná svítidla, různá čidla)
neopatrnost (např. při manipulaci s otevřeným ohněm)
technické závady a nesprávná obsluha elektrických a tepelných spotřebičů a zařízení (např. závady elektrického či plynového vedení, komínů nebo kouřovodů, ale i špatné zapojení ledničky či vařiče; revize rozvodů se vyplatí, i když se přidává nový výkonný spotřebič)
špatná údržba okolí stavby a rostlinstva (např. túje hoří velmi ochotně)
nedostatek hasicí vody nebo špatný přístup k ní
zlý úmysl

Text: Karel Bárta, Foto: archiv