U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Proti rzi na tálech kamen
Kategorie: Dílna | Autor: vp, KRESBY JOSEF ŠŤASTNÝ, FOTO ARCHIV
PORADNA
* Mám na chalupě pěkná kachlová kamna se železnými tály. Vařím sice na elektrickém sporáku, ale i ten kachlový by byl funkční – kdyby se na tálech netvořila dost silná vrstva rzi. Lze je něčím natřít nebo impregnovat? (J. M., Praha)
Chalupáři mají s kachlovými kamny často podobné problémy. Hlavně v případě, nejsou-li tato topidla v provozu, ale jen ozdobou starých sednic a kuchyní. Litina tálů koroduje sice jen velmi málo, a pokud je vyhřívána teplem při vaření, pečení a smažení, zůstává prakticky bez koroze. Jestliže se však kamna nepoužívají, sráží se na plotně vzdušná vlhkost. Povrch získá po čase rezavou barvu a po letech se může tu a tam v rozích odloupnout i tenký plátek rzi. Pozor na to, aby pláty, nebo chcete-li tály, nebyly z oceli, ale z litiny. Ocel totiž koroduje bez dobrých ochranných nátěrů v porovnání s litinou velice rychle (ocelové pláty jsou kladeny na sraz na tupo, litinové mají na krajích odsazení, něco jako pero a polodrážku, takže do sebe zapadnou). Pokud už kamna nepoužíváte jako topidla, lze je proti rzi ošetřit několika způsoby. Jsou-li z oceli, natřeme je po mechanickém ošetření bezoplachovým odrezovačem (podle návodu) a pak antikorozním nátěrem. Osvědčuje se červenohnědá akrylátová antikorozní barva (např. Eterfix B, Eternal apod.). Po ní pak černá mast na školní tabule. Pak se ovšem opravdu nesmí topit! Litinové pláty, na nichž chceme vařit, je možné po odrezení ošetřit stejně, ale stačí natřít je havraním stříbrem. Jde o grafitový prášek rozpuštěný v nějakém mazivu. Kdysi se prodávalo v kulaté krabičce asi jako krém na boty. Natíraly se jím nejen tály ploten, ale hlavně odtahové plechové trubky a matné ocelové části starých sporáků. I po vypálení to trošku špinilo. Grafitový prach se dá někdy sehnat v dobré drogerii a tyčinka tuhého jeleního loje v parfumerii. Opatrně jsem rozpustil trochu loje a do toho přisypával grafit, až vznikla hustá kaše. Po vychladnutí jsem směs nanesl na tály malým tvrdým kartáčkem a pak trochu rozleštil hadříkem, aby nikde nezůstala “závěj”. Při vypalování se také musí větrat, ale není to tak dramatické. Na plechových kouřových trubkách je třeba nátěr opakovat asi po roce, na litině, když se netopí, za několik let. Povrch stále trochu špiní. Ale chcete-li mít na starém sporáku malé muzeum, kameninovým či skleněným předmětům to nevadí.
