Proměny venkovských domů

Vybavení odpovídalo tehdejšímu životnímu stylu a možnostem obyvatel. Foto: Shutterstock

Možná jste si všimli, jak jsou si venkovské chalupy i přes řadu drobných odlišností svou vnitřní dispozicí podobné. V přízemí mají útulnou světnici, prostornou chodbu, zadní komoru či chlév a v bohatších regionech i patro.

Tradiční chalupy, které se dochovaly v podobě nedotčené velkými stavebními zásahy, představují unikátní pohled do každodenního života našich předků. Domy byly po staletí uspořádány tak, aby vyhovovaly životnímu rytmu jejich tehdejších obyvatel.

Trojdílná chalupa

Venkovský dům má už po několik staletí ustálené dispoziční uspořádání, které se může mírně lišit podle konkrétních regionů. Téměř výhradně měly domy obdélníkový půdorys rozdělený na tři základní části – světnici, síň a komoru či chlév. Ať to byla malá chaloupka nebo velký patrový dům, přibližně uprostřed delší strany se nacházely vstupní dveře, které vedly do poměrně prostorné síně. Ta sloužila jako vstupní a komunikační místnost, měla ale i další důležité funkce. V zadní části se nacházel přikládací kout nebo přímo oddělená černá kuchyně, odkud se vytápěla vedlejší obytná světnice, případně další část domu.

Místnost, kde se žilo

Na síň navazovala na jedné straně světnice. Bylo to obvykle směrem k návsi nebo na osluněnou stranu. Světnice byla hlavní a často jedinou obytnou místností domu a nejteplejším prostorem. Zde se členové rodiny scházeli, jedli, spali a trávili společný čas. Tradičně zde byly dřevěné lavice, stůl i postele, spalo se ale i na peci.

V rohu stávala pec s kachlovými kamny, kam se přikládalo ze síně. Později je nahradily kachlové sporáky, které se obsluhovaly přímo ze světnice. Malá nika ve stěně, která je občas k vidění mezi pecí a dveřmi, se nazývala krbeček a dávalo se sem svítidlo. U velkých stavení mohla být příčkou oddělená ještě malá světnička.

Rozměry světniček byly často velmi skromné. Foto: Shutterstock

Chlévy nebo komora

Na druhou stranu od síně se nacházela komora – prostor na skladování potravin a nástrojů – nebo chlév. Komora byla typická pro obilnářské oblasti, chlév byl součástí domů hlavně v podhorských a horských oblastech, kde byla hlavním zdrojem obživy pastva dobytka. V některých případech byla i tato část chalupy obytná. Na půdě se pak skladovalo seno, které sloužilo jako tepelná izolace, ale hlavně jako zásoba pro domácí zvířata.

Přes pavlač

U patrových domů, které se hodně vyskytovaly na severozápadě, severu, v Pojizeří a na Sobotecku, je uspořádání přízemí podobné. V patře se pak nacházely skladovací komory, ubytování pro sezónní pracovní sílu či další obytná světnice. Přístup do nich byl vnitřním schodištěm ze síně a dále pak pavlačí na vnější straně domu.

Proporce domů se v jednotlivých regionech lišily, ale základ je podobný. Foto: Shutterstock

Proměny doby

Ve druhé polovině 20. století začala tradiční architektura čelit změnám. Zvyšovaly se nároky na hygienu a komfort, ale měnil se i způsob života – objevovaly se samostatné kuchyně, oddělené ložnice i koupelny. Význam hospodářské části klesal a mnohé venkovské usedlosti byly přestavovány podle tehdejších standardů na vícegenerační bydlení nebo pro rekreační účely.

Místo chlívku koupelna

I když tradiční trojdílné uspořádání už dnešnímu rytmu nevyhovuje tak jako dříve, světnice se přetvářejí na prostorné obývací pokoje propojené s kuchyní, původní komory se mění na stylové koupelny, ze stodol vznikají venkovní kuchyně či společenské prostory. Přesto si venkovská architektura stále nese odkaz minulosti a odráží způsob života našich předků, přizpůsobený tehdejším podmínkám.

V patře se nacházely skladovací komory nebo místnosti pro ubytování sezónních pracovníků. Foto: Shutterstock