Proměna venkovské školy

Stojí na návsi poklidné středočeské vesničky už 174 roků. Jako škola – jednotřídka fungovala do roku 1971 a pár let dál ještě jako školka. Pak byl v části přízemí zřízen nájemní byt. Když se odstěhoval poslední nájemník, nabídl starosta zpustlou budovu ke koupi. Z aujme na první pohled, i když je usaze na v mírně ustupujícím svahu a částeč ně zakryta řadou keřů a větvemi staré jabloně. V pěkné kamenné fasádě je osazeno sedm vysokých oken rámovaných bílý mi šambránami a ve valbové střeše vložen dlou hý pultový vikýř. Žáci venkovské jednotřídky by koukali, jak se jejich škola proměnila. My kouká me taky. Architekt Jan Topinka, za nímž míříme, si na svém novém domově dal záležet.

Staré škole rámované zelení to na návsi sluší

Zázrak za devět měsíců

Pan architekt je Pražák a donedávna bydlel v bytě v činžáku. Absenci zahrady kompenzoval občasným pobytem na chalupě v Krkonoších. Ale při jeho pracovním vytížení se intervaly mezi cestami do hor stále prodlužovaly. „Přitom jsem si důleži tost zeleně a klidu uvědomoval stále víc,“ přizná vá. „Zhruba před pěti lety jsme dozráli ke změně, k rozhodnutí pořídit si dům se zahradou. Jenže sehnat něco slušného v okruhu kolem třiceti kilo metrů od Prahy nebylo snadné.“

áběr z boku, kde se kamenný obklad Z střídá s omítkou. Vidíme i široká vrata garáže, odsunutá o metr níž za vstupní branku

Školu postavenou zhruba v roce 1841 ve stylu neo klasicizmu objevila na internetu Janova partner ka Markéta na podzim roku 2009. Jednoduchou konstrukcí, velikostí i duchem odpovídala jejich představám a vyhovoval i pozemek o celko vé rozloze 1400–1500 m2. „Vesnice se nám také líbila, působí příjemným klidným dojmem a je architektonicky nezkažená,“ konstatují svor ně. „Na jaře jsme chtěli začít s rekonstrukcí, tak jsme se snažili vyřídit koupi i všechny náležitos ti – zápis do katastru, zaměření, projekty a pří slušná povolení – co nejrychleji.“

K fasádě je přisazena réva vinná, která prý už hojně plodí, a z boku zdobí pevnou dřevěnou palisádu vistárie, která potřebuje pevnou oporu

Bylo to prý poněkud krkolomné, ale podařilo se. Jan kreslil přes zimu projekty a společně, doma po práci, dělali výběrová řízení. „Já jsem připra voval podklady a podmínky smluv s firmami a Markéta je pak vyhodnocovala. Základem naše ho realizačního týmu byli tři šikovní Ukrajinci. Platili jsme jim tady bydlení a oni ráno oteví rali řemeslníkům, sami dělali spoustu řeme sel a byli naší ‚prodlouženou rukou‘ v koordina ci. Samozřejmostí byl náš téměř denní autorský a technický dozor.“

Vstupní branka a navazující pasáž je vzdušná, z vodorovně uložených modřínových latí

Na Vánoce roku 2010, tedy za zhruba devět měsí ců od počátku rekonstrukce, se šťastní majitelé stěhovali.

V ložnici, nejchladnější místnosti domu, jsme rovněž obdivovali stěny; kráse té kamenné konkuruje modrá, opatřená nátěrem vlastní provenience majitele, na níž tančí kandijští tanečníci ze Srí Lanky

Putovní dveře

Zahrada, v níž se po celý rok děly věci nevída né, byla tenkrát pod sněhem a nábytkáři z KBV Hradec Králové ještě nedokončili všechny zakáz ky v interiérech, ale světla svítila a betonové podlahy v přízemí hřály, což bylo důležité. Dlouholetý rodinný zvyk – slavit Vánoce na cha lupě v Krkonoších – se změnil a vánoční strom byl postaven do přízemí zrekonstruovaného domu. „Původní záměr byl situovat hlavní obýva cí prostor sem do původní třídy a nahoře zaří dit ložnice. Pak se ovšem vyloupl z prachu starý krov a mně přišlo líto rozdělit podkroví a prvky krovu uschovat do příček. Navíc jsme zjistili, že je nahoře tepleji, proto jsme účel podlaží otoči li. Chladnější přízemí je na spaní a nahoře vznikl krásný obytný prostor, navíc s perfektním výhle dem do okolí,“ vysvětluje pan architekt, který s námi vyrazil na obhlídku.

Kabinet zeměpis – dějepis zdobí fotografie a drobnosti z cest. Je v něm také jediná cihelná zeď v domě, zřejmě z doby, kdy žáků přibylo a třídu bylo nutné rozšířit…

Do domu se vchází stejně jako v minulosti zezadu, od severu. Zmizela však nepěkná novodobá pří stavba, na jejímž místě je dnes veranda. Původní dveře, uzavírající kdysi jeden ze vstupů do školy, zůstaly zachovány. Jsou ovšem posunuty dovnitř, protože v plášti budovy by tepelně nevyhovovaly. Jsou ve skleněné stěně oddělující předsíň od haly. Stále je objímá krásné kamenné ostění s prahem ošlapaným stovkami dětských nohou. „Ostění bylo zanesené barvou, ale kameníci je rozebrali a očistili. Dveře jsme nechali tak, jak byly, doplni ly a upravily se jen závěsy a kování.“

 veřmi s krásným kamenným ostěním D s nadsvětlíkem vstoupíte ze síňky do haly. My na ně ovšem koukáme z druhé strany

Ještě větší přesuny zažily dnešní vstupní dveře. Původně měly být dřevěné, osazené v prosklené části stěny bez viditelného rámu. „Firma, která je měla dělat, s tím měla nějaké potíže, tak jsme se nakonec domluvili, že budou skleněné, potištěné. Vybral jsem ze svého fotoarchivu fotografii vitráže z kostela svaté Trojice v Saint Émilion a firma Alvir, která se zakáz ky ujala, ji poslala do Austrálie. Tam fotku zvětšili a natiskli na supermoderní speciální čirou fólii, která v tu dobu ještě v Evropě nebyla k mání.

ohled zevnitř na vstupní skleněné P dveře s vitráží z fólie, jejichž pouť k této krásné výplni byla trnitá

Od protinožců putovala fólie do Bratislavy, tam ji nalepili na sklo, z něhož v Brně udělali dvojsklo. Naše dveře zkrátka obletěly celý svět.“

Kdyby byly dveře situovány na jih, promítal by se barevný obrazec na podlahu a stěny domu častěji. Tahle okouzluje přítomné jen chvíli odpoled ne – vstoupí prý přes komodu a pak se posune po zemi až na protější dveře.

 ůvab koupelny majitelů zvýrazňují P zajímavá a důmyslně umístěná svítidla

Nechybějí kabinety

Vešli jsme do haly v přízemí. Právě tady bývala učebna. Sahala od nosné zdi vpravo u schodiště až k jižní fasádě. A v pravé části, kde jsou dnes koupelny, byly kabinety. „My jsme je přestěho vali do hostinských pokojů, které jsme zařídi li pro děti a přátele,“ ukazuje pán domu. V tom nalevo, vyzdobeném fotkami z cest, je původní smaltovaná cedule Kabinet zeměpis a dějepis, označení Kabinet technických věd je v pokoji s mašinkami a velikou kresbou pomůcek archi tekta, která zdobí celou západní stěnu.

etail dřeva stolu Donate a drobnosti, D které dělají dům domovem…

Z obou pokojů a také z koupelen situovaných vpravo od nich lze vyhlížet francouzskými okny na náves. Krásný je však i pohled na zdi mezi nimi. Jsou odhaleny až na kámen, z kterého je dům postaven. „Směs žuly a pískovce vypadá barev ně velmi zajímavě, proto jsme se snažili podob ně namixovat i venkovní obklad,“ vysvětluje náš průvodce. „Plášť domu je zateplen provětráva nou fasádou a na ni je na desky Fermacell přile pen kamenný obklad. Celkovým řešením oken, která jsou osazena dvojskly a po obvodu izolo vána, i zateplením splňuje dům současné vysoké nároky na úspory energií.“

Krása a vzdušnost vazby krovu může zaznít díky bílému pozadí sádrokartonu a světlu z průběžných pultových vikýřů na obou stranách

V přízemí je menší koupelna společná pro hostin ské pokoje, šatna plná zrcadel a koupelna majite lů. V ní vás opět upoutá kamenná zeď tvořící zadní stěnu proskleného sprchového koutu. Mladý Igor ji prý čistil wapkou a kartáčem a spároval speciál ní hmotou proti vlhkosti asi dva měsíce. Odvedl dobrou práci. Jinak jsou na stěnách omítky imi tující pohledový beton od firmy Němec – luxusní povrchy. Nikde ani kachlík. Na podlahách je stej ně jako v celém přízemí broušený leštěný beton. A pod ním podlahové topení, které ve spolu práci s čidly na venkovních stěnách automatic ky přitápí. Zhruba uprostřed koupelny je soli térní vana, přisazená k blankytné zídce. Další příčka, tentokrát žlutá, poskytuje intimitu zácho dové míse a bidetu. V prostorné koupelně nechy bí ani infrasauna.

 ž jste viděli krokve takhle odzadu?

Přes šatnu s vestavěnou skříní vstupujeme do lož nice majitelů. Je to prý nejchladnější místnost v domě, takže se v tropických dnech stává také obývákem. Jednu celou stěnu vyplnila knihovna, naproti postelím je na stěně televizor a u veliké ho okna na zahradu šlapací cvičební stroj. I v této místnosti situované u západního štítu je jedna zeď z kamene. Když rozsvítíte bodová světýlka ve stropě, rozzáří se v ní výklenek plný starých fotoaparátů, promítaček a dalekohledů i další artefakty. Vypadá to moc pěkně.

 eduli Základní devítiletá škola C 1.–5. ročník hlídá přísná keramická učitelka

S krovem nad hlavou

Do obytného podkroví o výměře zhruba 135 m2 stoupáme po ocelových schodech s jednou obrátkou. Prostor kolem nich je prosklený, takže při cestě vzhůru už nakukujeme na půdu, kdysi plnou harampádí. Z prvního ramena schodiště je vidět velký kovový krb s vložkou, která v zimě nabízí pohled do plamenů z obou stran, nalevo od něj jsou nízkou skříňkou odděleny pracovny majitelů a daleko vzadu gauč a křeslo.

 růhled podkrovím z druhé strany, P směrem ke kuchyni

Druhé rameno schodiště nabídne v protisměru pohled do kuchyně. Tady vám padne do oka hlav ně sytě barevná plocha vpravo od bělostné linky. Markéta, která přiběhla ze zahrady, aby vyndala z trouby kuře, ukazuje, že se za grafickým potiskem makrofotografie krystalů, která je na části nábytko vé stěny, skrývají dveře do spíže a sociálního zázemí. Když se člověk otočí do prostoru, upoutá ho hlavně odhalená tmavá vazba krovu na bílém pozadí sádrokartonu. V tomto celku bez jaké hokoliv dělicího prvku je to pohled skutečně fas cinující. Teprve pak začnete vnímat jednotlivé části a zákoutí. „Krov dělá interiér a taky jej roz děluje,“ komentuje Jan a vede nás kolem jídelní ho „koutu“ s bytelným stolem od firmy Donate, pracovny se dvěma stoly a nezbytnými počíta či, které jsou šikovně skryty mezi dvěma plný mi vazbami, až dozadu ke skleněnému dvojstolu s oblými rohy, k němuž se sestupuje o pár cen timetrů dolů.

 řed kuchyňským pultem P s integrovaným sporákem má člověk trochu strach, aby nepropadl do haly…

„Schod je tady kvůli vazbě trámů v podlaze,“ vysvětluje architekt. „Je jen tady – na druhé straně nebyla. Bylo mi líto schovat ji do nějaké jiné pod lahy. Vymyslel jsem tedy stolek, který ji chrání a nezakrývá. Je to ostrůvek, přes který se nemu sí chodit. Když si tu dáme kafe, máme ještě malé stolky, které se dají podstrčit pod hrníček.“

Nad schodištěm doplnily vazbu krovu nové trámy; a zábradlí z ocelových lan hodlá majitel ještě pořádně vypnout

V létě jsou prý většinou otevřené posuvné skleně né dveře na terasu, která nabízí nad zahradou dvojí posezení. I když je situovaná na sever, šlo sem při naší dopolední návštěvě stále slunko. Kdyby ho bylo moc, mají prozřetelní majitelé v okraji stříš ky zabudovanou elektrickou markýzu. Ptám se, jestli se podkroví přece jen někdy nepře hřívá. „Nemáme ten pocit, podstřeší je dobře izolované. Původně tu měla být klimatizace, ale využili bychom ji tak tři dny v roce, proto jsme ji zavrhli a těch pár tropických dnů trávíme dole v ložnici,“ vysvětluje pán domu. A ještě přidává pár technických podrobností ke krovu, který stále přitahuje náš zájem.

 trámu vzpomínek je křeslo pouze U jako artefakt – replika Red-Blue Chair Gerrita Rietvelda; snad aby člověk moc neseděl, nevzpomínal, ale hleděl kupředu

„Trámy jsou jenom očištěny pomocí úhlo vých brusek a kartáčů a opatřeny voskem s ole jem. Zvolili jsme bezbarvý, trámy už byly takhle tmavé. Jsou naštěstí zcela zdravé, některé dokon ce zvoní,“ poklepává Jan namátkově na jeden poblíž. „Čištěním krovu jsme tady tenkrát začí nali. Pak jsme je ještě balili do smršťovacích fólií, aby se při zateplování a montáži sádrokartonu nezamazaly.“

V místě, kde měl být osazen bazén, vznikl parádní altán

Bez statika ani ránu

Přemýšlím, co obdivovat v omládlé škole nej víc. Je to bezpochyby krásný podstřešní prostor s odhaleným krovem. Ale je to i vzdušnost celé ho prostoru s prosklenými stěnami a podlahami, fakt, že se konstrukce jakoby vznášejí…

 hora z terasy si uvědomíte Z půlkruhový tvar pozemku a také to, že střecha garáže je zelená

„Dalo to trochu přemýšlení,“ přiznává architekt. „Když se vyřízla díra na schody a tím pádem se porušily tři staré trámy, museli jsme tu konstruk ci nějak zpevnit. Běžně by ji člověk podepřel dole nějakým sloupkem, který by to vynesl. Ale to není ono. Takže jsem vymyslel, že se tam dá příčný trám, který vytvoří výměnu. Je zavěšen do starého krovu. Vypadá to takhle mnohem elegantněji. Ale připomínám, že i když jsem architekt, nic nevy říznu nebo nepřebourám, pokud k tomu nemám výpočty a návrh statika. Není tu jediná věc, kte rou bych dělal bez statika. Spolupracuju s lidmi z velké statické kanceláře Recoc a jsem moc spo kojen,“ zdůrazňuje odborník.

 íky polykarbonátové střeše si D můžete i tady užívat pohled na krov. Stolovníky chrání před sluníčkem – světe div se – pestrobarevné deštníky zavěšené pod ním. Jan se ještě chystá namontovat závěsy, aby se prostor dal před odpoledním sluncem ochránit

„Leckdo si myslí, když se pustí do rekonstruk ce podkroví, že je stačí jen zateplit a dát novou podlahu. Jenže i vrstvička izolace v celé ploše ně co váží a k ní všechny ty fólie! I na to se musí spočítat únosnost krovu. Stejně jako dům zatí ží každá další vrstva podlahy. Tady byl jen oby čejný prkenný záklop a nepočítalo se s tím, že se bude nějak intenzivněji využívat. Proto se muse ly stropní trámy taky zesilovat. Jsou li trámy ode zdi ke zdi, mají uprostřed průhyb. Když se ještě zatíží – a původně se s takovou váhou nepočí talo –, může dojít až ke zřícení. Ale stačí půlku trámu zesílit příložkami z prken. I tady musel sta tik všechno přesně navrhnout, říct, kolik tam dát hřebíků a jak nahusto, aby to spolu působilo,“ při pomíná architekt.

Veselou letní náladu navozují i oranžové pantonky a rám „posady“ s gaučem

Altán místo bazénu

Vstupujeme do zahrady, která objímá v nepra videlném půlkruhu severní fasádu. Svah byl prý původně mnohem prudší a pod domem se vstupovalo do sklípku. „Celý spodek je naveze ný, přišlo sem asi čtyřicet náklaďáků zeminy, aby vznikla aspoň nějaká rovina,“ informuje majitel. „Ale na jaře jsem hlínu znovu dosypá val, celé to sedlo. Kamenný chodník je lehce prohnutý, ale zůstane to tak. Krajní řady jsou totiž usazeny v betonu. A tady máme připrave nou šachtu pro whirlpool,“ ukazuje Jan prohlu beň, která zatím slouží jako přírodní odpadko vý koš. „Z lípy padá listí, je nějaká nemocná, tak to vždycky hodíme sem.“

Stará lípa, která jistě pamatuje hemžení školá ků na pozemku, je dominantou levé části zahra dy. Na pravé straně upoutá sedlová stříška altánu. Je průhledná, z polykarbonátu, tudíž vystavu je na odiv rastr svých krokví a nestíní pohledu do interiéru. V místě, kde je tato vzdušná stavba s posezením a grilem měl být původně bazén o roz měrech 8 x 5 metrů. „Máme i stavební povolení, ale usoudili jsme, že altán užijeme víc. Trámy na lavič ku jsem nechal speciálně uříznout, aby na dřevěné lavici s matrací byla stejná výška sedu jako na pan tonkách a na gauči v posadě,“ vysvětluje náš prů vodce s potěšením.

Z Markéty, která zbavuje plevele dolní partii záho nů s malými bobulovinami, potěšení nesálá, ale budoucí úroda rybízu, borůvek a malin je moti vující. „Snažili jsme se, aby tady byl od každého druhu jeden keřík a různé odrůdy, které dozrá vají postupně. Akorát borůvek je víc. Ráda cho dím a ozobávám,“ usmívá se. „Zahradu se pořád učíme,“ používá Markéta množné číslo, nazna čující, že Janovy zahradní aktivity neskončily návrhem zahrady. I když některé její partie kryje dlažba, štěrk nebo prkenné lamely, zbylo tu dost prostoru i pro trávník… „Sekání je dobrá čin nost, bere mi pan architekt otázku z úst a před vádí svůj oblíbený stroj. „Sekačka je bez pojez du, elektrická akumulátorová, takže si ji můžu odnést kamkoliv. Váží jen asi třináct kilo, takže se dá i v tom svahu tlačit.“

Čas vyměřený na návštěvu jsme výrazně překro čili, tak honem balíme. Ale ještě jedna otázka. Co vaší proměněné škole říká okolí? „Nejsem ten, co by chodil sbírat názory. Ale byli prý tací, co kritizovali, že jsem nedodržel přesně podobu. Někteří místní se zase odhadovali, co z toho bude. Mysleli, že masážní salón nebo galerie. Pak byli asi tro chu udiveni, že v tom budeme bydlet. Snad je tato varianta, podstatně klidnější než zmíněné tipy, pro naše sousedy přijatelná.“

Proměna venkovské školy