Proměna kamenného čeledníku
Při pohledu z ulice na dlouhý nízký dům s malými okny jsme ještě netušili, jak velkorysý, vzdušný a světlý prostor za jeho zdmi najdeme.
Při pohledu ze zahrady vidíme z bývalého čeledníku jen o trochu víc než polovinu stavení. Vpravo vykukuje nová přístavba
Linda s Radimem nás vítají a vedou do domu. Místo světnice s nízkým stropem, jak bychom čekali, jsme vstoupili do rozlehlé místnosti, v části otevřené až do podkroví. Díky bílým stěnám a střešním oknům je celý prostor velmi světlý. Dominantou je uprostřed místnosti stojící originální krb, z něhož vystupuje měděná roura kouřovodu. A ještě něco upoutá návštěvníkův pohled – veškeré zařízení laděné v rustikálním stylu doplňují na stěnách rozměrné barevné moderní obrazy. Ten kontrast působí sympaticky a svěže. Prostor zútulňují zelené rostliny v přízemí i na galerii, kde se derou skrz zábradlí ven.
Návrat ke kořenům
Muškáty v hliněných nádobách navozují atmosféru babiččiny zahrádky
„Stavení pochází asi z roku 1880 nebo 1890 a bylo čeledníkem u statku mých prarodičů. Statek byl později zbourán a čeledník – říkalo se mu obecní pastouška – po znárodnění sloužil místním zemědělcům jako sezónní ubytovna. Získali jsme ho v restituci jako jedinou nemovitost z původní usedlosti,“ přibližuje nám historii kamenného stavení Radim. „Rozhodl jsem se dům upravit pro trvalé bydlení. Cítil jsem to jako návrat ke kořenům. Dědu jsem tím moc potěšil,“ říká náš hostitel.
Proměna čeledníku, který byl v přízemí rozdělený na čtyři samostatné byty bez vody a jen se suchým záchodem, nebyla nijak snadná ani rychlá. Ani dnes, kdy už v něm rodina se třemi malými dcerami bydlí, není ještě vše úplně hotovo. Ale přístup majitelů může být dobrým příkladem, jak podobnou stavbu probudit k současnému životu.
Rekonstrukce vlastními silami
Zatímco si u jídelního stolu vychutnáváme ovocný čaj a domácí koláč, Radim a Linda střídavě vyprávějí, jak měnili pastoušku do dnešní podoby. „S rekonstrukcí jsme začali v roce dva tisíce tři. Měli jsme hrubou představu, architekt navrhl dispozici, detaily vznikaly postupně. Většinu prací jsme si dělali sami, ale například na rozvod vody a elektřiny jsme měli další pomocníky. Pracovali jsme tu víkend co víkend sedm let. Bydleli jsme v Praze, přes víkend jsme měli zázemí u Radimových rodičů v nedaleké Kutné Hoře,“ vzpomíná Linda.
Rozdílnou výšku podlahy domu a zahrady vyrovnává u nových dveří vnitřní a venkovní půlkruhové schodiště
„Abychom získali velký obytný prostor, některé vnitřní příčky jsme zbourali,“ bere si slovo Radim. „Obvodové zdi jsme kvůli vyššímu stropu v přízemí a obytnému podkroví o kus zvedli, současně se musely zpevnit betonovým věncem. Střecha je nová, s betonovými taškami. Původní trámy z krovu jsme využili, jsou například na stropě na galerii nebo v koupelně.“ Nová jsou i špaletová okna, vyrobená podle jednoho zachovalého. Ta dnešní mají hezkou červenou barvu. Dveře zůstaly v celém domě původní jen jedny, ostatní jsou z různých zrušených staveb.
Práce v interiéru
„Všechny vnitřní stěny se musely očistit, nově nahodit a omítnout. Jen na jedné stěně tady v obytné místnosti,“ ukazuje náš hostitel, „jsme ponechali viditelný kámen a cihly.“ Práci si vyžádala i původní cihlová dlažba v dnešní obytné místnosti. Byla položená jen do písku, proto se musela odstranit, aby se mohly udělat rozvody a izolace. Pak se dlažba opět položila a sbrousila. Majitelé její povrch ošetřili tvrdým vodoodpudivým voskem, který ji zpevnil a zvýraznil její strukturu. Tento vosk použili i na obnažený kámen a cihly na stěnách.
Od ložnice přehlédneme celý obytný prostor až k předsíni a dveřím dětského pokoje na druhém konci domu
V dětském pokoji, v ložnici a v podkroví jsou zatím na zemi jen OSB desky, na které ještě přijde položit dřevěná podlaha.
Jako hlavní zdroj vytápění teď slouží krb. V domě je ještě ústřední topení, dočasně připojené na elektrický kotel, ale brzy by ho už měl nahradit kotel na dřevo s akumulačními nádržemi. Přístavba pro něj už stojí. V pokoji a ložnici jsou zabudovány podlahové konvektory, v dětském pokoji je radiátor.
Nová dispozice
Děti si rády hrají v domečku pod schody
Z původních místností zůstaly zachovány pokoje na obou koncích domu. Z jednoho je dětský pokoj, z druhého ložnice rodičů. Mezi nimi je dnes velkoryse pojatý obytný prostor s kuchyní, kterému uprostřed vévodí krb a vede odtud schodiště na galerii. Kromě toho se v přízemí nachází ještě vstupní chodba, spíž, šatna a chodbička se vstupem do koupelny a na toaletu. „Krb navrhla manželka,“ prozradil Radim, „a postavila firma Krby Jiráň. Měděný kouřovod, který prochází přes galerii na střechu, měl být obezděný, ale pak se nám zalíbil takhle. Sloup ze starých cihel nepatří ke krbu, podpírá galerii.“
V zajímavě členěném prostoru obytného přízemí si každý najde své místečko. Je tu klidný čtenářský kout, pohovka a křesílka zas lákají k pohodlnému posezení a na kus řeči, v jednom rohu je situován jídelní kout s velikým stolem. Kuchyně je součástí obytného prostoru, ale je částečně schovaná za mohutným schodištěm, před kterým je volný prostor pro hry dětí. Z místnosti je nově udělaný i přímý vstup na zahradu.
V místě druhých vchodových dveří je dnes zajímavá knihovna. Malé niky jsou otvory po trámech ve zdi
Radim nás upozornil ještě na dvoje dveře, které bychom mohli přehlédnout – ty jedny jsou padací a vedou do sklepa, ty další bývaly druhým vstupem do domu. Teď jsou zazděné a ve vysoké cihlové nice vznikla knihovna. Pěkný nápad.
Světlo i bez okna
Při prohlídce domu jsme nevynechali ani koupelnu a toaletu. V obou místnostech je radost pobývat. „Na stěny jsme nanesli ve větší vrstvě omítkový štuk a malířskou štětkou ho zatáhli do kruhu, což působí příjemně měkce,“ vysvětluje Radim. Na toaletě je štuk ještě zdoben dekorem z vtlačených kamínků. Koupelna je laděna do světle hnědých tónů, toaleta do teplé červené. V obou místnostech našly využití staré trámy, s nimiž ladí umyvadla z přírodního kamene.
Stolek s umyvadlem na toaletě
Na toaletě, která nemá okno, nás majitel domu upozorňuje na zajímavé řešení: „Sem přivádíme světlo světlovodem. Za skleněnou čočkou uvnitř světlovodu je elektrické osvětlení.“ Přesvědčuji se, že světlovod opravdu dokáže místnost velmi přirozeně a dostatečně osvětlit.
Vzhůru na galerii
Z obytné místnosti stoupá na galerii schodiště z mohutných dubových kmenů s kovaným zábradlím od uměleckého kováře Tomáše Michálka. Pod schodištěm vznikl pro děti domeček na hraní se dvěma vstupy. Zatímco nejmladší dcerka Viola spí, starší Rosalia a Olivia a jejich bratranci Jonatan a Moris nám ho hned předvádějí.
Na galerii před hostinským pokojem je místo pro odpočinkový kout
Z galerie je vstup do hostinského pokoje, do budoucí koupelny a do dvou pokojíků, které se jednou nejspíš promění na dívčí pokoje nebo pracovnu. Na galerii se našlo místo na odpočinkové zákoutí. Přes subtilní litinové zábradlí je pěkný výhled na dění dole.
Staré s novým si nevadí
Při zařizování domu využívali Linda s Radimem především starší nábytek, který dostali od rodiny nebo koupili. Většinou má přírodní barvu dřeva, takže jednotlivé kusy spolu ladí. Doplňuje je i pár kousků malovaného nábytku. Holčičky tu mají malý stoleček a lavičku, které jsou dokonce po Lindině babičce.
Starší nábytek v teplé barvě přírodního dřeva vypadá v takovémto interiéru velmi dobře
Nová je na zakázku vyrobená kuchyně od firmy Art-Style. Nábytek se zelenými dvířky s patinou a s masivní dřevěnou pracovní deskou se do tohoto interiéru pěkně hodí. „Na míru máme i jídelní stůl. Je ze dřeva túje, tisu a dubu, pokácených u dědy, a vyrobený v truhlářství Petr Vajgl,“ ukazuje Radim.
Obytná zahrada
Víc než trávník před vstupním průčelím rodina využívá prostor na druhé straně domu, kam se vychází přímo z velkého pokoje. Soukromí tu chrání z jedné strany kamenná zeď, z druhé nová přístavba u domu pro kotelnu a garáž.
„Tady máme v plánu udělat letní sezení,“ ukazuje Linda na vzniklý polouzavřený prostor a pak se otáčí ke kamenné zdi s jednoduchým stolem a lavicí, „a tady bude přístřešek porostlý vínem, s lavicí do L a letní kuchyně,“ říká přesvědčeně. Definitivní úpravy zahrady ale musí počkat, až dům i přístavba dostanou novou omítku.
Zahradní zákoutí s jedlými plody pro malé mlsalky
Paní domu na zahradě zatím vytvořila dvě hezká zelená zákoutí – na kulatém záhonu vidíme slézové růže, floxy, levanduli, aksamitník, vrbinu, řebříček, šalvěj. Vedle mají děti trampolínu, houpačky a pískoviště.
Zelené zátiší u kamenné zdi není jen pro potěchu oka. „Aby měly děti v létě co zobat,“ objasňuje maminka tří holčiček a ukazuje nám kamčatskou borůvku, lesní jahody, muchovník, keříkovou aronii, dřín a rakytník. Dál jsou záhony se zeleninou.
Ovocný sad se zvířaty
Za plotem s brankou pokračuje rozlehlý starý třešňový sad. „ Částečně ho obnovujeme, zasadili jsme některé užitkové druhy, jako staré odrůdy hrušní, jabloní, švestek, dále oskeruše, moruše, dekorativní cedry, tisovce, metasekvoj i duby pro zvěř,“ vysvětluje Radim.
Radim s Rudolfem
Sad totiž není prázdný. Z druhého konce se po zavolání postupně přicházejí představit jeho obyvatelé. Statný jelen Rudolf a laně Růženka, Karkulka a Modřenka, pak se předvedou vřesové ovce, beran se třemi ovcemi. A nakonec čtyři lamy guanako.
Je to trochu jiné hospodářství než za Radimových prarodičů, ale určitě by z něj jeho předci měli radost.
text: IVA TVRZOVÁ
foto: PAVEL VESELÝ
Proměna kamenného čeledníku
