U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Procházka rájem
Kategorie: Zahrada | Autor: Marie Rubešová
Při vstupu do zahrady u domku na jednom z pražských předměstí máte skutečně dojem, že jste v ráji. Ruch silnice zůstal na severu, za zády, a mírný svah plný slunce a zeleně, protkané pastelem skalniček a pěnišníků, láká k procházce. Jsme v části obce, zvané V ráji. Jak jinak…
Když RNDr. Jan Balada zdědil před dvanácti lety tento pozemek po rodičích, bylo tady spíš peklo. Vratké základy domku, už dlouho neužívaného, byly plné mravenců a v některých místech rozhlodal zub času dokonce i zdi. Elegantní bílá stavba se sedlovou střechou, která velmi dobře zapadá do rámce okolní spíše už venkovské atmosféry, však není výsledkem oprav tradičního objektu. Ten nechali majitelé zbourat a jeho náhradu posunuli o několik metrů směrem do zahrady.
Jak “zvětšit” rozlohu
Od nepříliš intenzivního provozu dnes odděluje dům tři metry široká předzahrádka. Zdobí ji kosodřevina a vřes ve skalce lemující schody u vstupních dveří, dva rhododendrony a čilimník těsně u plotu, kde jeho koruně pomáhá zlatě rozkvétat pruh sluníčka od západu. Směrem do zahrady je terasa, na kterou se vchází velkými prosklenými dveřmi z pokoje. Zvětšuje tak obytný prostor i zahradu. “Není veliká, celý pozemek měří jen 670 čtverečních metrů. A z toho 120 m2 zabírá dům. Zahrada se zdá rozlehlejší díky jejímu členění i průhledům vytvořeným výsadbou keřů,” vysvětluje JUDr. Irena Baladová. “Než jsme ji v roce 1989 začali ještě mezi tvárnicemi připravenými na stavbu osazovat, prostudovala jsem spoustu literatury o květinách i keřích. Měli jsme určitou představu. Ale nechtěli jsme zasadit něco, co by bylo nutné za pár let plenit. Proto jsme se radili s přáteli, manželi Friedrichovými. Oba jsou zemědělští inženýři a zahrady vytvářejí profesionálně. Pohráli si s různými druhy zeleně i patry keřů a květin, které v některým místech umožňují i průhled do sousedství. A tak se místo naší radosti a odpočinku skutečně opticky zvětšilo.” Stojíte-li před podobným zajímavým úkolem jako obyvatelé tohoto domku, tedy před vytvořením obytné zahrady, v níž není třeba hledat místo pro zeleninu (k pozemku totiž patří ještě další na druhé straně silnice, kam se vedle záhonů vešlo i pár ovocných stromů), můžete se inspirovat. Pokud zvolíte podobné keře a stromy, jaké vysadili manželé Baladovi, bude možná i vaše zahrádka vypadat po jedenácti letech takhle.
Vyrostla do krásy
Drátěný plot v nejnižší části zarady lemuje několik keřů Thuja occidentalis a T. Rheinhold a Smaragd, vnášející do zelené stěny petrolejové tóny. Výsadbu rozjasňuje několik doširoka rostoucích keřů T. plicata (Stoneham Gold), které umožňují průhled na sousední parcelu. Další keřové patro tvoří dvě zakrslé borovice, z nichž jedna se prý své zakrslosti urputně brání a je třeba ji každoročně přistřihovat “křídla”. Před touto nesouvislou stěnou rozkvétají azalky, kdoulovec a janovec a pod nimi modřenec a krokusy. Ještě časněji, v lednu, provoní mrazivou procházku pravý jasmín a kalina. Rostou vlevo od terasy (při pohledu od ní). Bílou a narůžovělou barvu jejich kvítků vystřídá růžová koule, v niž se promění koruna sakury, japonské třešně. Je na ni dobře vidět z terasy i přístřešku, kde se dá sedět už velmi záhy. Uklidňující je i pohled na starou hrušeň, jeden ze tří stromů ještě ze staré výsadby, které zvolna dožívají. Vlevo zahradu ohraničuje vysoká kamenná zeď, po níž se pnou dva druhy břečťanů. Klasické zeleni hedery helix dodává plastičnost H. helix Goldheart se zlatými terčíky. Před ní je keř rakytníku řešetlákového, jehož červené plody, bohaté na vitamin C, tuto kulisu na podzim zajímavě prozařují. Soutěží o pozornost stolovníků s hvězdicemi bílého, modrého a fialového plaménku na pergole, zdobící tuto stranu terasy. Jižní slunce je však pro ně příliš ostré, a tak jejich květy v průběhu léta zanikají v záplavě světle fialových hroznů vistárie, kterým úpal nevadí. Vpravo za domem na přístřešek, kde lze stolovat za každého počasí, vhodně navazuje bílý krb. Za ním se po plotě pnou výhony jedné hlavy vinné révy, jejíž plody zpestřují podzimní jídelníček. Na terasu ve středu zahrady navazuje, jak je dobře vidět na obrázcích, skalka, vytvořená z pískovcových kamenů, jichž bylo v základech starého domu dostatek. Když už osvědčili za tolik let svou pevnost, použili je majitelé i jako nášlapné do trávníku. Na osetí trávníku zvolili hřišťovou směs, která díky podílu jetele vytváří porost, jenž lze bez bázně užívat.
Zahrada je jako člověk
Manželé Baladovi dnes konstatují, že zahrada splnila všechna jejich očekávání. Je báječným místem relaxace a odpočinku, rozšiřuje díky všem možnostem posezení obytný prostor – a vyžaduje minimum práce. Tedy dnes. “Zahrádka je jako lidská bytost,” vysvětluje paní doktorka. Nejdůležitější je věnovat se jí po narození. A když se poctivě ošetřuje první tři roky, což znamená hlavně plít půdu kolem keřů a květin i trávník hned od jara, když rozmrzne spodní vrstva půdy a uvolní oddenky plazivých plevelů, v těch následujících už vyžaduje jen zalévání a občasnou údržbu. Jak mají “V ráji” zařízenou zálivku? Rovněž na úrovni. Zavlažovač sice není napojen na užitkovou vodu z pumpy (její poklop je na terase a kromě toho, že z ní lze čerpat vodu do konví, proudí přes soustavu kmenů i do jezírka s lekníny, které je i hezkým pítkem pro ptáky), ale kropí zahradu pěkně do čtverce, tedy do všech koutů. Sekačka sice sama trávu neseče, ale s motorovým samochodem (Tecumsch) je prý velmi snadné pořízení. Pak už zbývá jen obírat odkvetlé kvítky azalek a tu a tam se ohnout pro plevel.
