U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Proč má KOMÍN čepičku?
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
Zařízení, která měla odvádět kouř z obytných prostor ven, se na našem venkově začala objevovat v 16. století. Nejprve to byly roubené či rámové (hrázděné) dymníky, jimiž odcházely splodiny hoření jen pasivně. Aby se předešlo požáru, bývaly zevnitř i z vnějšku důkladně omazané hlínou. Nad střechou pak bývaly ještě chráněné šindelem či břidlicí. Zděné komíny, využívající tahu vzduchu od podlahy vzhůru podkrovím a střechou, se masově rozšířily až před polovinou 19. století v souvislosti se zaváděním kuchyňských sporáků.
Zpočátku bývaly široké, průlezné, v podstřešním prostoru se zužovaly a někdy i zahýbaly. Ukázalo se však, že k odvodu spalin postačí úzké sopouchy, a tak vznikly štíhlé tahové komíny, jak je známe dnes.
Ochrana před nepohodou
Dymníky i komíny, zejména ty široké, bylo samozřejmě třeba na vrcholu něčím opatřit, aby déšť a sníh nepůsobily hospodyním nesnáze. Pro správnou funkci klasického komína by totiž měla být teplota odcházejících spalin 100 až 120 °C a na jeho stěnách by neměla klesnout pod 60 stupňů. Při jejím poklesu pod tuto hladinu dochází ke kondenzaci a následně k chemické reakci vápna v maltě a síry obsažené ve spalinách. Pokud jsou ještě některé staré chalupy vybaveny širokými, tzv. průleznými komíny, je možné uvažovat o jejich rekonstrukci, popřípadě o zabudování moderního komínového tělesa. Staré komíny totiž většinou nemívají dostatečný tah pro úsporná topidla novějších konstrukcí. Průvodním jevem opět bývají dehtové kondenzáty stékající po vnitřních stěnách; dehtová voda často prostupuje komínovým zdivem až na povrch. Rekonstrukce ale nemusí nutně znamenat likvidaci malebného starého komína a jeho nahrazení novým nevzhledným úzkým komínovým tělesem. Stejně jako v minulosti je možné nový komín vestavět dovnitř původního širokého komínového tělesa. Stejně postupovali naši předkové, když do starých dymníků černých kuchyní před sto lety stavěli úzké komíny tahové.
Typy komínových hlavic
Vraťme se však ke komínovým “čepičkám”. Po nejjednodušším řešení pomocí plochého kamene, kolem něhož dým unikal otvory ve stěnách komínu, se začaly v jednotlivých regionech objevovat různé typy a tvary hlavic. Prakticky na celém území republiky, ale nejvíce v oblasti českomoravského pomezí, se můžeme setkat s komínovými hlavicemi ve tvaru valených nebo střechovitých klenbiček, vyzděných z cihel. V oblasti Slovácka se zdily jako stupňovité pyramidy; k odvodu kouře sloužily otvory ve stěnách komínu. V oblastech severně od Labe, kde byl dostatek pískovce, se stavěly celé komíny z pískovcových kvádrů (“štuk”) s krásnými hlavicemi v podobě křížových klenbiček z jednoho kusu kamene. Vrchol býval ještě zdoben koulí či stylizovanou lidskou postavou, tzv. bubákem. V některých oblastech se také stavěly komínové hlavice z režného cihelného zdiva s dekorativní vazbou. Na jižní Moravě se zase hojněji setkáváme s jednoduchými stříškami, vytvořenými z běžných tašek “bobrovek”, opřených o sebe.
Dnešní podoba komínů
Zřízení komínové hlavice bývá častým požadavkem i dnes. Existuje celá řada konstrukčních variant, vždy bychom ale měli přihlížet k místním zvyklostem. Kromě zachování charakteristického vzhledu komína a tím i celého domu je to důležité i proto, že tvar a orientace komínové hlavice reaguje na místní povětrnostní podmínky. Pokud rovnou zavrhneme možnost osazení nevzhledné plechové hlavice či stříšky, přichází v úvahu některá z tradičních forem. Vcelku jednoduše lze vytvořit stříšku z tašek bobrovek či klenbičku z cihel. Zajímavě vypadají také stříšky ze dvou o sebe opřených kamenných desek, tvořících opět jakési “áčko”. Největším problémem bude patrně pořízení kopie tradiční pískovcové hlavice. Z architektonického hlediska optimální by samozřejmě bylo zhotovení repliky takovéto hlavice tradičním kamenickým způsobem z pískovce. Alternativou může být např. pořízení hlavice jako odlitku z umělého kamene, barevně přizpůsobeného okolnímu pískovcovému materiálu.
FOTO 1 – Běžná klenba, s níž se můžeme setkat zejména na Svitavsku
FOTO 2 – Tento komín z neomítnutých cihel má stříšku z pálených tašek
FOTO 3 – Zakončení hlavice se kónicky zužuje kolem hrdla sopouchu
FOTO 4 – Cihelná stříška objevující se například na jižní Moravě
FOTO 5 – Nová úprava komínu na rovněž obnovené břidlicové střeše je z Mladoboleslavska. Majitel zde opřel do “áčka” dvě pískovcové desky; je to moderní, zajímavé a efektní řešení
