Přírodní zahrada v Libušíně

Pohled na terasu s pergolou porostlou trubačem. V popředí vidíme růže „Austinka“ kultivar Munstead Wood a záhon s růžově kvetoucí pumpavou. Foto: Vladimír Hájek

Eva Fenclová dokázala z ruiny vykřesat přírodní zahradu, kterou do Libušína přijíždějí obdivovat lidé z celé republiky. Ráda se s nimi podělí nejen o své zkušenosti, ale i o vlastní výpěstky.

Když se Eva Fenclová před čtvrt stoletím přistěhovala do Libušína, připomínal její pozemek staveniště plné sutin. Bývalá točna pro autobusy sloužila místním jako „odkladiště“ stavebního odpadu. Málokdo by si dokázal představit, že se za pár let promění v přívětivé místo plné vzácných druhů květin, keřů a stromů. Svou vůní vábí hmyz i ptactvo, které jen tak někde nevidíme.

Začalo to sukulenty

Eva měla k přírodě vztah odjakživa. Vyrůstala ve velkém domě se zahradou a už jako dítě pěstovala kaktusy. Pozůstatky její dětské vášně dnes najdeme na terase domu, kterou zdobí několik obřích kousků, jako například Echinocactus grusonii, Ferocactus glaucescens nebo Oreocereus trolii. Dvouarová plocha jí v dospělosti dopřála větší možnosti, a tak se neváhala „rozmáchnout“. Marně bychom hledali nezaplněný prostor, přitom vše působí harmonicky a přirozeně. Na tom si Eva zakládá.

Než se však k parcele probojovala, musela se vypořádat s poměrně složitými úpravami. „Všechno bylo zarostlé, samé křoví, spousta vosích hnízd, soused tady pásl krávu. Když jsem to tu čistila a začala osazovat, vytahovala jsem z hlíny úlomky střešní krytiny, cihly…,“ ukazuje tam, kde nyní kvetou růže, pivoňky a stovky dalších rostlin. Přesného čísla se nelze dopočítat. Některé z nich jsou unikáty pořízené v zahraničí. Například z Toronta s ní přicestovala semínka Penstemon barretiae. „Z Holandska mám víc u nás prosperujících, ale nepěstovaných rostlin – např. morinu dlouholistou, hrachor Gmelinův, dřevitou pivoňku Rockovu, hluchavku šalvějovou. Z Anglie jsem si dovezla hvězdnatec zubatý, Cenolopium denudatum, kozlík východní, sporýš lékařský ‘Bampton’, trachystemon a další,“ vypočítává.

Hledání ideální cesty

Zpočátku Eva chodívala s kočárkem po sídlišti a stačilo, že ucítila zajímavou vůni, která ji inspirovala. „Šla jsem po nose a zjistila jsem, že je to hlošina. Tu musím mít, řekla jsem si. Tímhle způsobem jsem si pořídila první keře,“ usmívá se vzpomínce. Postupně se formovala, objevovala rostlinný svět a přemýšlela, jakým způsobem zahradu osadí.

„V dětství jsme chovali králíky a slepice, všechno muselo být funkční. To je mi blízké. Nemám moc ráda dokonalé stříhané tvary a anglické trávníky, mně láká ta nedokonalost. Rostliny ani ničím nestříkám,“ podotýká s tím, že v její zahradě najdeme převážně odolné druhy. V tom množství se totiž nemůže věnovat každé rostlince jednotlivě. A tak buď přežije, nebo nepřežije. „Některé rostliny se vysemení a objeví se na druhém konci zahrady, proto je tady nechám, když si to místo samy vybraly,“ říká. Právě pěstování semenáčů si velmi oblíbila. „Vždycky se těším, co z toho vyroste,“ jiskří jí v očích.

Altánek se nachází na nejvyšším bodě pozemku. Foto: Vladimír Hájek

Vše střeží altánek

Z toho, co vytvořila, se nejvíc potěší při posezení v altánku. Nechala ho postavit před šesti lety v nejvyšším bodu zahrady, odkud se nabízí dokonalý rozhled. „Ale už mi ho kazí vzrostlé stromy,“ směje se. K posezení vybízejí i dřevěná červená křesílka instalovaná na několika místech. Fungují hlavně jako dekorativní prvek, ale Eva tvrdí, že ve svém věku na nich při pletí záhonů ráda spočine.

Pohodlné křeslo na schodech k altánku je díky své barvě přitahujícím artefaktem. Foto: Vladimír Hájek

Výraznou složkou jsou zídky, které zpevňují svažitý terén. Však mezi nejvyšším a nejnižším bodem je šestimetrový rozdíl. Zídky a čedičové nášlapy vytvořila profesionální firma podle Eviny představy. Ona je pak osázela. Najdeme zde například jedinou trvalou miříkovitou rostlinu, Cenolophium denudatum. „Říká se jí Baltic parsley a vypadá jako petržel. Nádherně kvete. Je jemná a záhonu dodá zase jinou texturu než běžné trvalky. Moc hezky vypadá mezi růžemi,“ vysvětluje Eva.

„Lapači“ hmyzu

Mnoho rostlin vábí hmyz, například vínový okrasný jetel. Eva ukazuje, jak začne kvést ve spodní části a postupně rozkvétá směrem vzhůru. „Včely a čmeláci se můžou zbláznit. Právě tenhle jetel je tím kouskem, který sem sám přišel. Když si rostlina sama vybere místo, bude se jí dařit.“ Za zmínku stojí mnoho druhů pivoněk, které si prý oblíbily včely čalounice. Eva ukazuje, jak si včelka z listu kousek vyloupne, odnese si ho a do něj naklade vajíčko. Po celé léto až do podzimu kvetou růže. I mezi nimi najdeme unikáty. Pnoucí růži Altissimo zasadila své dceři k osmnáctým narozeninám.

Eva si letos dopřává ještě jednu zábavu. Postavila několik krmítek, aby odhalila, jací ptáci se sem slétávají. Pravidelně vídá vrabce, sýkorky, drozdy nebo stehlíky. Večer se pak ozývají žáby obývající mokřad.

Jezírko slouží jako nádrž na dešťovou vodu s objemem až 12 m3 . Pro případ velkých srážek má přepad do mokřadní části. Foto: Vladimír Hájek

„Libušín je v oblasti skromné na srážky. Bojujeme se suchem. Když přijde voda, je potřeba ji zadržet. Dříve jsem měla u okapů postavené sudy, ale zatékalo nám do sklepa, proto jsem se rozhodla vybudovat nádrž,“ vysvětluje. Nakonec spojila příjemné s užitečným a vedle zimní zahrady vytvořila více než metr a půl hluboké jezírko. Když prší víc, než jezírko pojme, dostane se voda do mokřadu. Na otázku, jaký to má smysl, Eva kulišácky odpoví: „Abych mohla pěstovat mokřadní rostliny.“

Mokřadní část se zdrojovým kamenem. Foto: Vladimír Hájek

Ať tak, či onak, vodní prvky lahodí oku. V jezírku Fenclovi chovají ryby, aby se sem neuchylovali komáři. V mokřadu se usídlily žáby, vážky i včelky. U včelstva se ještě zastavíme. Při naší návštěvě nás poctila svou přítomností jedna z našich největších včel, drvodělka fialová. Je opravdu nádherná. Eva tvrdí, že ji přitahují hlavně šalvěje, konkrétně šalvěj muškátová, proto ji vysazuje v hojné míře.

Pod stromem ginkga se skvěle odpočívá. Z křesel je výhled na štěrkový záhon, někdy trochu zakrytý chrastavcem makedonským. Foto: Vladimír Hájek

Unikátní dřeviny

Ani stromů se nedopočítáme. I ty je Eva schopná vypěstovat ze semínek, jako například jedlý kaštan nebo jeřáb kašmírský či svitel latnatý. I mezi stromy najdeme rarity, jako je franklinie, která v přírodě vyhynula. „Franklinie se udržela jen v botanických zahradách. Krásně kvete, na podzim má nádherné červené listy. U mě se stromu daří, za dva roky vyrostl asi o půl metru.“

Eva říká, že když se do toho pustila, už není cesty zpět. Každý krok plynule navazuje na ten předchozí. Nyní přichází na řadu rekonstrukce trvalkových záhonků. Některé rostliny vymění za nové. Postupně by ráda zahradu ještě více zesoběstačnila.„Přece jen člověk stárne, tak by bylo dobré, abych se v budoucnu nemusela ohýbat při pletí.“

Pokud byste se rádi na zdejší zahradu přijeli podívat, máte možnost o Víkendu otevřených zahrad, kterého se Eva pravidelně účastní. Provede vás po pozemku, zodpoví na dotazy, poradí a nabídne i vlastní přebytky.

Text: Michala Jendruchová
Foto: Vladimír Hájek

Přírodní zahrada v Libušíně