Přírodní posezení
Křivolaký kmen pokácené jabloně byl základem pro zajímavě formovanou lavičku
Lidé obdaření tvůrčím duchem a fantazií jsou už tací. Ne vždy se posadí k ohništi na obyčejnou židli. Naopak, hledají a nalézají krásu v jednoduchosti a neokázalosti přírodních materiálů – dřeva a kamene, které do zahrady neodmyslitelně patří. Prvky citlivě opracované a v detailu řešené do daného prostoru tak dokonale umocní přírodní charakter a jedinečnost odpočinkového místa či zahradního zákoutí. Inspirativní ukázky z dílny sochaře Lukáše Gavlovského zajisté napoví více.
Přírodní posezení s ohništěm
Citlivě ztvárněná přírodní kompozice sezení s ohništěm harmonicky doplňuje vybrané zákoutí již realizované zahrady. Vyvýšené místo s nádherným výhledem do kraje je z hlediska polohy jedinečné. Vzhledem k poloze a charakteru místa byla vybrána varianta jednoduchých dubových lavic, které jsou masivní, stabilní, ale snadno přemístitelné kvůli dýmu z ohně a sekání trávy.
Dubové lavice k ohništi byly vytvořeny rozříznutím zakřiveného kmene stromu
Lavice jsou vytvořeny rozříznutím zakřiveného kmene stromu, z jehož dvou půlek vznikly dvě stejnoměrné sedací části. Další opracování a vyhlazení dalo vyniknout přirozenému tvaru dřeva. Nohy lavic tvoří špalky, kvůli stabilitě seříznuté dole, k sedátku lavice jsou přibity silnými hřeby. Sezení je ošetřeno lazurovacím nátěrem na dřevo, ale ten není podmínkou.
Na odkládací stůl byl vybrán masivní kámen z místní ruly. Vedle stolu je vytvořeno kamenné plato pro ukládání dřeva, aby neleželo na vlhké zemi a neprorůstalo trávou.
Kamenné ohniště – obruba i dno – je vyskládáno z kamene a mírně zapuštěno do země (zapuštěné řešení není nutné, ale je vzhledově dokonalejší).
Jabloňová lavička
Na odkládací stůl byl vybrán kámen z lomu
Vnímavému pohledu výtvarníka neuniklo ani křivolace rostlé torzo kmene pokácené jabloně. Po opracování se v tomto případě proměnilo v lavičku atypického vzhledu. Vhodné k těmto účelům jsou zejména ovocné dřeviny, kupříkladu jabloň, třešeň, hrušeň, ořech, jejichž dřevo je nejen tvrdé a trvanlivé, ale je i zajímavě formované. Na kmenech stromů po čas jejich života vznikají rozmanité útvary – boule nebo naopak dutiny, které mohou podnítit fantazii při hledání podoby budoucího užitkového předmětu.
Kmen lze nainstalovat třeba na kameny, aby dřevo v přímém kontaktu se zemí vlivem vlhkosti později nezahnívalo. Dílo lze na místě ponechat v surovém stavu, ale také v souladu s charakterem prostředí dále opracovávat, brousit, případně natřít, nejlépe ochranným bezbarvým nátěrem. Jelikož se jabloňový kmen jen obtížně zbavuje kůry, je možné ji na něm nechat, po zhruba dvou letech se oloupe sama. Pod kůrou to mezitím žije. Padlý strom v přírodním stavu je zdrojem potravy ptáků. Brouci a larvy vegetující pod kůrou navíc vytvářejí zajímavé kresby a cestičky, které později ozdobí holý povrch kmene jedinečnými ornamenty.
Vedle ovocných stromů je k těmto účelům velice vhodný i akát, který je nejtrvanlivější běžně dostupnou dřevinou u nás. Pokud výrobky z nich necháme v přírodním stavu bez nátěru, časem získají krásnou šedavou patinu.
TEXT: HELENA KLÍMOVÁ
FOTO: LUKÁŠ GAVLOVSKÝ
Přírodní posezení
