Přepřahali tady formani
Na usedlost nacházející se na Českobrodsku mě upozornil architekt Karel Doubner. V přízemí jsou úžasné klenby. A komplex má zajímavě opravenou fasádu.
Více než 30 metrů dlouhý komplex bývalé přepřažní stanice zkracuje to, že jednotlivé části fasády mají rozdílnou povrchovou úpravu
Své tvrzení doložil pan architekt obrázky z let 2006-2008, kdy se statek rekonstruoval. Majitel, pan Josef, postup úprav s ním průběžně konzultoval.
Proměna formanské hospody
Původně to byla zájezdní hospoda a pivovar, na zemské stezce, která vedla z východu z Kutné Hory do Českého Brodu a dál do Prahy. „A protože mě formanská historie zajímá, zdevastovanou stavbu jsem koupil. Těžko říct, jestli se právě v tomto velikém klenutém prostoru přepřahalo, ale naposledy tady byly chlévy, které už několik desítek let chátraly“, informuje Josef.
Obyčejná nečleněná okna jsou zkrášlena bílými šambránami s lunetou v nadpraží; nepřehlédněte, že střed klenby je jemně barevně odlišen
Ptám se, zda majitel pokračuje dál v dopravním řemesle, ale on mě překvapuje informací, že hlavním důvodem koupě bylo získání výrobní haly na stavbu lodí. „Jsem odborník přes plasty a lamináty. Hlavně mě zajímaly ty, z nichž se stavějí lodě. Dělal jsem taky plastové segmenty pro kolektor na kabely spojů pod Prahou, ale ty už dávno nahradily kabely optické,“ usmívá se muž, který se zase vrací zpět k formanskému tématu.
„Středověcí formani bývali významní lidé. A koně pro ně byli nejcennějším majetkem. Zajímám se o to, protože tady kromě jiného léta chovám stádo chladnokrevných Českomoravských belgických koní. Zachraňuju speciálně linii K, jejímž zakladatelem byl hřebec Korale. Chovatelé sem dováželi čistokrevné Belgiky a křížili je s naším teplokrevným plemenem,“ vysvětluje náš průvodce. „Mám tady dobrý chov kobyl, ale ty jsou teď na pastvě. Ale podíváte se na našeho hřebce. Jmenuje se – jak jinak – Korál.“
Fasáda, která zmizela pod omítkou, vypadala opravdu nevesele
Pod segmentovou klenbou
Ale zpět ke konstrukci, kvůli níž jsme na Českobrodsko přijeli. „Krásný areál přepřahací stanice a hostince s pivovarem se v průběhu let různě přestavoval. Původní objekty jsou ze smíšeného zdiva; kámen a cihly. Přístavby jsou z toho, co bylo po ruce. Byl to neuvěřitelný slepenec: kámen, obyčejné cihly, tvárnice, plynosilikáty, nedávalo to smysl. Proto jsme venkovní fasády opatřili omítkami tak, že viditelné zůstalo jen kamenné zdivo. A okna byla sjednocena šambránami. Pan architekt Doubner to dobře vymyslel“, říká majitel.
Takhle maloval arch. Doubner kolem oken šambrány s lunetou
„Klenby vznikaly na začátku 18. století jako české placky, což je v podstatě pruská klenba, která se zdí ve vzedmutí do klenebních pasů, takže kraje klenebního pole tvoří půl elipsy. Pasy se zdily do ramenátů, vlastní klenby bez ramenátu do ozubu v pasech. Zdí se od obvodových zdí ne svisle, ale ve sklonu od svislé osy, jako patnáctka. Cihly drží jednak gravitací, jednak přídržností malty. Uprostřed se potkají paty kleneb a opět se zdí proti sobě kolmo na původní vazbu, čímž se klenba uzavře,“ přidává se s informacemi architekt Doubner.
Na konci této chodby krásné kombinací dvou druhů kamene a bílé omítky jsou jako třešnička na dortu dveře atypického tvaru
„Před těmi deseti lety stačilo vyplnit spáry novou vápennou maltou, místy s dubovými klínky. Vlastní klenby jsou přepěněny řídkým vápenným štukem pomocí filcového hladítka. Díky výsledné bílé barvě je hala světlejší a kladení režných cihel zůstalo viditelné. Pohráli jsme si i tady s kontrastem pohledového kamene a omítek na obvodových zdech“, říká majitel a připomíná, že díky provětávacím tvarovkám iglú pod betonovou podlahou je v hale na rozdíl od dřívějška sucho a příjemně.
Průjezd uzavřely prosklené dveře ve tvaru vrat; sloupům podpírajícím klenební pásy sluší, že zůstaly neomítnuté
Prostor pro radost
Výroba lodí skončila ještě před revolucí, dnes se pod deset metů širokými klenbami pořádají hlavně oslavy. Kapacita je skoro neomezená, ale obvykle se sejde parta kolem dvaceti lidí. Přijedou tři dcery s rodinami, přátelé… Na betonové podlaze se dá hrát s míčem a zájemci mají trvale připraven stůl na pingpong.
V další chodbě jsou lunety s okénky do sálu
Když je chladněji, přesune se společnost k obrovskému krbu v sousední hale. Jde o bývalý průjezd s kamennými plotnami na podlaze, který také povstal z ruin. Dnes je ten klenutý prostor uzavřený a je v něm kromě velkého železného krbu i kuchyně s barovým pultem. Při rodinných setkáních se hodí, že není nutné běhat do patra, kde majitel bydlí.
Průjezd z doby před deseti lety
Působivé jsou také dlouhé chodby s nízkými segmentovými klenbami na stropě a dlážděnou podlahou obsypanou u stěn kačírkem. I tady se vápenná omítka tu a tam střídá a s plochami odhaleného kamene. Člověk má pocit, že by tady měla být galerie… Kdo ví.
TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: KAREL DOUBNER
Přepřahali tady formani
