U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Povrchové úpravy dřeva
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
KROK ZA KROKEM (13)
Základní opravy našeho domu jsou hotovy, je čas zamyslet se nad konečnou povrchovou úpravou srubových stěn.
Dnes bývají trámy roubených staveb, využívaných k rekreačnímu bydlení, často natřeny černě či tmavě hnědými odstíny a mezi nimi září bílé spáry. Tím dochází k přílišnému optickému zvýraznění srubové konstrukce, což je ve většině případů v rozporu s tradiční lidovou architekturou.
V přírodním tónu
Nejjednodušší a v minulosti také nejobvyklejší úpravou bylo ponechání stěnových trámů bez jakýchkoliv nátěrů či úprav. Přirozeně zestárlé dřevo se tak uplatňovalo příjemným teple hnědým až šedavým odstínem v závislosti na použité dřevině a orientaci stavby ke světovým stranám.
Na celkovém vzhledu stěny se podílí i stopy ručního opracování dřeva (záseky, stopy po sekeře či klínech) a postupná přirozená degradace a poškození jeho povrchu, jakási patina. Takto přirozeně působící stěny dnes můžeme obdivovat především na hospodářských stavbách.
Spáry mohly být v závislosti na významu stavby a na regionálních zvyklostech buď ponechány v přírodní barvě hliněné mazanice závisející na použité hlíně, nebo opatřeny vápenným nátěrem – nejčastěji bílým, šmolkově modrým či růžovým.
V některých oblastech – např. na Podbrdsku či Rokycansku (Olešná, Medový Újezd, Kleštěnice a další vsi) se dodnes vzácně udržela tradice pravidelného drhnutí a mytí stěn, které snad mohlo mít v minulosti i symbolický význam. Takto ošetřený roubený dům má stěny zlatavé až medové barvy.
Tradovaným způsobem konzervace, o němž však není mnoho známo, je natírání srubových stěn hovězí krví se solí, vápnem či různými dalšími příměsemi. Do podobné kategorie úprav patří i nátěry různými odvary z bylin apod., spadající mezi doslova alchymistické recepty.
Barevný venkov
Prakticky na celém území Čech se nejpozději od konce 18. století (v některých oblastech snad i dříve) roubené konstrukce natíraly plošně bílým či tónovaným vápenným nátěrem („líčkou“), opět nejčastěji bílým, okrovým, šmolkově modrým, růžovým či šedým. Natřené domy vypadají neobyčejně působivě, zejména díky barevně scelenému povrchu stěn s čitelnou plastickou strukturou dřeva.
Tuto úpravu měla v minulosti i řada známých památek lidové architektury, které jsou dnes po rekonstrukcích posledních desetiletí hnědobíle „pruhované“ – např. Dlaskův statek v Dolánkách u Turnova či Šolcův dům v Sobotce. Staršími fotografiemi je doloženo i bílení širokých pásů okolo oken, pokud zůstaly vlastní stěny bez nátěrů.
V severočeských horách (zejména v Krkonoších, ale i v Lužických, Jizerských a Orlických horách) a v jejich podhůří se domy v minulosti často natíraly pestrými barvami. Tuto tradici lze bezpečně vysledovat na počátek 20. či do druhé poloviny 19. století. Nejčastější je nátěr suříkově červený či jasně zelený, používala se ale i barva šedá, hnědá a okrová, vzácně pak i modrá a černá. Neobvyklé nebyly ani kombinace těchto barev. Jejich pojivem byly obvykle olej či fermež. Spáry se v tomto případě zpravidla bílily. Pestře barevný mohl být i štít, dveře, obklady a další doplňky stavby. V některých regionech (na Jičínsku, v Podkrkonoší či na Valašsku) se uplatňovala také jednoduchá ornamentální malba na čelech stěnových trámů.
Co je dnes na výběr
Pokud pomineme výše zmíněné recepty s krví či bylinkami, má dnešní uživatel na výběr široký sortiment materiálů. Před konečnou povrchovou úpravou je žádoucí provést nátěr dřeva spolehlivým konzervačním prostředkem proti působení hmyzu, hniloby, hub a dalších škůdců (na trhu jsou např. přípravky Bochemit, Lignofix a další).
Při opravě roubených staveb bychom měli respektovat poslední hodnotný a bezpečně doložený historický stav. Pokud se na domě dochoval plošný vápenný nátěr, nikdy by neměl být zbytečně odstraňován, ale tradiční technologií obnoven. Vápenný nátěr či „líčka“ má ale po čase tendenci k odlupování, zejména z povrchu nového dřeva. Aby se zabránilo tomuto „pelichání“, osvědčilo se nám doplnit vápennou směs Sokratem.
Pokud je stavba opatřena nevhodným novodobým nátěrem (Luxol, gumoasfalt apod. v barvách, jejichž sortiment nedával za minulého režimu mnoho na výběr), je možné tyto úpravy citlivým způsobem odstranit tak, aby nedošlo ke zbytečnému úbytku dřevní hmoty. Jde to často dosti obtížně. V případě „našeho“ domu, který byl natřen gumoasfaltem, jsme nakonec stěny vykartáčovali speciálním rotačním kartáčem s „paličkami“ na koncích vláken a zvolili plošný nátěr, resp. nástřik stěn horkou lněnou fermeží. Dřevo získá příjemný teplý odstín a zejména na slunci přirozeně stárne, což nelze říci o žádné novodobé nátěrové hmotě. Tato metoda je dlouhodobě osvědčená, nepřispívá k degradaci dřeva a navíc lze nátěr kdykoliv po čase obnovit.
Větší problém bývá s barevnými nátěry. Tradičně používané barvy na bázi oleje či fermeže většinou nevyhoví dnešním požadavkům na trvanlivost nátěrů, a tak nezbývá než sáhnout po těch novodobých. Připomeňme tedy alespoň estetické požadavky na nový nátěr. Měl by být buď matný nebo polomatný, nanášený jen v takové tloušťce, aby nezakryl strukturu dřeva a měl by být v budoucnu snadno odstranitelný. Doporučuji nepoužívat lazurní barevné nátěry či mořidla, které nepůsobí na tradiční chalupě přirozeným dojmem.
Zbývá ještě doplnit několik zásad pro povrchové úpravy nových dřevěných doplňků stavby (vyměněné trámy, plomby, protézy, nové prvky ve štítu, zárubně oken či dveří apod.). Názory na jejich ošetření a prezentaci se liší. Jednou z možností, patrně nejpřirozenější, je ponechání dřeva bez povrchových úprav, event. je napustit lněnou fermeží. Je ovšem třeba počítat s tím, že nové prvky budou „zářit“ zhruba deset let, než dojde k setření rozdílů s původními starými trámy a doplňky.
Další možností je mírné patinování povrchu dřeva. Osvědčilo se lehké opálení jeho povrchu a následné vykartáčování ocelovým kartáčem, které funguje zároveň jako přírodní konzervace (podrobněji jsme o této metodě psali v dílu věnovaném opravě štítu). V tomto případě působí nové doplňky od počátku velmi přirozeně, jako odvěká součást stavby. Po čase ale lehce vyblednou.
Popisy k obrázkům
Příklad chalupy s tradičním plošným vápenným nátěrem stěn
Průčelí domu s novými tesařskými doplňky, ošetřenými fermeží. Po roce již došlo k potlačení kontrastu mezi starými a novými prvky
Nový štít ošetřený pouze nástřikem lněnou fermeží za horka. Bude několik let zářit
Podkrkonošský roubený dům s pestrým dvoubarevným krycím nátěrem
Autor fotografií: FOTO AUTOR
